V neděli 16. 2. si připomeneme výročí narození učitele, literárního kritika a spisovatele Václava Tilleho, kterého většina z vás bude znát pod jeho pseudonymem Václav Říha.
Narodil se 16. 2. 1867 v Táboře v rodině literárně činného středoškolského profesora a pozdějšího zemského školního inspektora Antonína Tilleho. Absolvoval gymnázium, pak filozofickou fakultu v oboru slavistika a germanistika. Studoval také v Innsbrucku. Studia zakončil roku 1889 doktorátem. Později pracoval v pražské univerzitní a olomoucké studijní knihovně. V roce 1902 byl jmenován soukromým docentem dějin srovnávací literatury. V roce 1908 se stal mimořádným a roku 1911 řádným profesorem dějin srovnávací literatury. Po smrti Jaroslava Vrchlického převzal na filozofické fakultě seminář srovnávacích dějin literatury, roku 1929 založil seminář pro srovnávací studium dramatické literatury a její inscenace (tzv. divadelní seminář) a položil tím základy pro výuku divadelní vědy jako samostatné disciplíny.
Tille uveřejnil za svůj život řadu literárních a divadelních monografií, edic, divadelních a literárních kritik v Národních listech, Venkově, Prager Presse a řadě dalších domácích a zahraničních periodik. Významným způsobem se věnoval rovněž publicistice, v níž čerpal svá témata napříč uměleckým a literárním světem, ale také z oblasti folklóru, alpinismu a dalších oblastí jeho mnohostranného zájmu. Při psaní umělecké literatury, inspirované zvláště bajkami a pohádkami, používal pseudonym Václav Říha.
Některá díla: Letní noc (1905), Říhovy pohádky (1915), Paleček (1922), Nebojsa (1925), Zvířátka a Petrovští
K eventu:
Sejdeme se v neděli 16. 2. ve 13:30 v kruhu na jižní straně Tilleho náměstí. Oficiální konec eventu ve 14:00.
Drobná ukázka jedné z autorových nejznámějších pohádek:
Zvířátka a Petrovští
(…)
Ovečka, jak na ni potmě šlápl, zabečela:
Bé, bé, bé,
kdosi tady je!
Kačena, jak to zaslechla, v ošatce spustila:
Kač, kač, kač,
co je to jen zač?
Honza skočil do světnice, ale kohout se vzbudil, zatřepal křídly,
sletěl s hambalků zrovna Honzovi do vlasů a zakokrhal:
Kykykyryhý,
zloděj, to se ví!
Voříšek také byl hned
vzhůru, zaštěkal:
Hafy, hafy, haf,
podej mi ho! Raf!
a už držel Honzu za lýtko, až Honza vykřikl, padl rukama na stůl, rovnou Mackovi do kožichu. Macek vyvřískl, zaťal mu všechny čtyři pazoury do tváře, kozel zpod štola strašně zamečel, strachy vyletěl ven a nabral milého Honzu na rohy a tak jím před chalupou udeřil, až v něm kosti chrastily a skákal po něm jako divý. Honza se chudák sotva doškrábal do Staré rokle. Když tam došel, všichni se poděsili, jak byl roztrhaný, rozdrápaný, zkrvavený. Dali mu vody, prosili ho, aby jim pověděl, jaký čert to tam na chalupě řádí. Ale Honza se poškrabal po hlavě, povídal:
»Bratři milí, ach, což čert, o toho by nebylo, ale kde by – celý soud se nám tam nasadil – a jaký! Do nejdelší smrti jsem neviděl takového velkomožného pana soudce, a co jsem už soudů pochodil a šatlav poznal. Jak ten to má spořádané a jak ten všechno hned rozsoudit umí – a nic zavírat, všechno hned hotově vyplatit, bez řečí! Však to vidíte na mně, co vás tam čeká, já už svůj díl dostal! Když jsem došel, všudy ticho, vejdu slušně do dveří, ale tam už sedí portýr v chlupatém kožiše, hlásí mocným hlasem: »Kdosi tady je!« Ani se neohlídneš, už je tu písař, má brků jako pták v křídlech, ptá se, co jsi zač. Ale ještě jsem ani nedal pozdravení, už tam stál husar, ostruhy na nohách, vzadu šavli, furážku na hlavě, křikne: »Zloděj, to se ví,« a chňap, už mě drží za pačesy! Chci prosit za odpuštění, že jsem obtěžoval, ale hned druhý pandur mi dal nohu do želízek a marš před velkomožného pána. Ach, ten velkomožný pán! Kníry měl jako kyrysník a očima svítil jako kocour a všechny peníze už měl u sebe. Sotva jsem řekl: »Prosím, milostpane,« nic nechtěl slyšet, všechno věděl napřed, vjel mi rukama do tváře, pohlavky jen pršely, zavřískl na mne po německu cosi jako mňau, vau, lau, mňau, nerozuměl jsem mu ani slova, zato mu rozuměl jeho hajduk. Nic jiného to nemohlo znamenat, než – pořádně vyřezat.
(…)
Zdroje:
https://www.ff.cuni.cz/fakulta/o-fakulte/historie-fakulty/prehled-dekanu-ff-uk/tille/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Václav_Tille
http://www.mlp.cz/pohadky