ČISOVICKÁ vol.2 Traditional Geocache

ČISOVICKÁ vol.2

Tato keš je věnována obci Čisovice. Na stejném místě byla dříve jiná keš, která byla bohužel archivována, protože ji někdo ukradl a obnovena nebyla – tak jsem ji obnovila já. Náves vesnice, kde je keš umístěna, je sice asi nejrušnější místo tady, ale mnoho lidí tu obvykle nebývá. Přesto – lovte pokud možno opatrně!

Obec Čisovice se nachází v okrese Praha-západ, kraj Středočeský. Rozkládá se asi 30 km jižně od centra Prahy a 4 km východně od Mníšku pod Brdy. Žije zde přibližně 1 100 obyvatel. Rozloha katastru obce je 1200 ha.

Součástí obce je též blízká osada Bojov, obě vesnice sdílejí jedno společné katastrální území. V obci se nachází základní škola (1.-5. třída), školka, knihovna a pošta. Čisovicemi a Bojovem protéká Bojovksý potok, jehož údolím je vymezena poloha obou vesnic, přes jižní část Čisovic do něj zprava přitéká Zahořanský potok.

Obec leží mezi turisticky atraktivními lesnatými hřebeny Mníšecka. Pěší turistické značení do samotných Čisovic nezasahuje, od zastávky Bojanovice však vede modře značená trasa na jih do Bojanovic a ke Kocábě. Na severním okraji obce, u železniční zastávky Bojov, je rozcestí zeleně a žlutě značené trasy, rozbíhajících se z tohoto místa do čtyř směrů.

Z Mníšku pod Brdy do Bojova vede po silnici cyklotrasa č. 8130 (v roce 1992 tu vedla cyklotrasa č. 152 Osov – Všenory). U železniční zastávky Bojov na ni navazuje modře značený okruh systému cyklotras regionu Mníšecko. Ten prochází z Mníšku také po lesní hřebenové asfaltce v jižní části katastrálního území Čisovic.

Název obce: dle jazykovědce Antonína Profouse původní podoba názvu zněla Tisovice a pocházela od osobního jména Tis, snad motivovaného někdejším hojným výskytem tisů v okolí.

Mezi pamětihodnosti patří Kaple Navštívení Panny Marie v horní části obce (1854), Kaple v Bojově (1897) a pomník padlým z první světové války (1921). V obci se nachází dva památné stromy – Tis červený (vedle Kulturního domu v centru obce) a Dub letní (v polích nad rybníkem Bouškovák, zde se nachází také keška!)

Významní rodáci této obce jsou:

František Xaver Svoboda – spisovatel

Josef Vlk – legionář

Zdeněk Kudrna – sedminásobný mistr republiky – závodník na ploché dráze

Alfréd Stržínek – mistr republiky v běhu a člen štafety 4 × 800 m, která v roce 1953 překonala světový rekord

Václav Novák – mistr republiky v boxu a mistr republiky v lehké váze v r. 1935

Historie

Obec Čisovice nepochybně patří mezi nejstarší písemně doložená místa na bývalém Zbraslavsku. První písemná zmínka o obci je datována v darovací listině z roku 1037 – kdy český kníže z rodu Přemyslovců Břetislav I. odevzdal benediktinskému klášteru (založenému v roce 1000 při soutoku Sázavy s Vltavou na Ostrově u Davle) vedle jiných majetků také včelaře z Čisovic. Mniši si pořídili o tomto darování pamětní zápis, který vložili později do listiny krále Přemysla Otakara I. z roku 1205.

Z náhodných zmínek ze 14.století lze usuzovat o rýžování zlata v okolí Bojovského potoka. Je pravděpodobné, že i název zalesněných vrchů v Dešinách (název lesa) Velký a Malý Budín (442 m) je odvozen od Bud – provizorních obydlí usídlených rýžovníků.

V roce 1409 Čisovice byly přiděleny k nově založenému mníšeckému panství. Kromě zemědělství se lidé živili prací v lese, pletením košíkářského zboží, výrobou březových košťat apod. Po třicetileté válce (1618-1648) se novým majitelem mníšeckého panství stal bohatý pražský měšťan Servác Engel z Engelsflussu. Byl synem koželuha z Belgie a zúčastnil se obrany Prahy a Karlova mostu proti Švédům a za to byl císařem Ferdinandem III. povýšen do šlechtického stavu s přídomkem “z Engelsflussu”. Tento podnikavý pražský koželuh měl dostatek finančních prostředků k obnově celého panství. K oživení hospodářství na panství poskytoval poddaným dobytek, stavební dříví a osivo a za poddané platil 17 let daně.

Tato obec také dosáhla velmi čilého rozmachu – v roce 1656 Servác Engel z Engelsflussu vybudoval v Čisovicích velikou koželužnu na výrobu librové kůže. Také obnovil Bláhův mlýn (stoupu na drcení dubové kůry, která byla potřebná pro loužení kůží) a pilu nákladem 286 zlatých i krčmu na Špalandě. Původní lesní dřevinou zde byly duby. Po jejich vykácení a zpracování na tříslo a následném novém osázení vznikl les se smíšeným porostem. K Čisovicím patří od dávných dob Bojov, který se společným zakoupením i Bouškovského robotního panství koupil Servác Engel z Engelsflussu v r. 1668 (úřední název Bojov je používán od r. 1923, dříve byl název v pomnožném čísle Bojovy).

Pozdější majitelkou Mníšku (od r. 1846) byla hraběnka Pachtová, za níž v revolučním roce 1848 byla zrušena robota jako poslední symbol poddanství – žila v Čisovicích v čísle popisném 35.

Do roku 1838 docházela čisovická školní mládež do mníšecké školy a bojovská do Líšnice. Toho roku v pronajatých místnostech začal s vyučováním Josef Pelikán (zedník přezkoušený zbraslavským vikariátem, který zde učil 30 let). V r. 1863 byla vystavěna školní budova (nyní kino) nákladem 4.800 Zlatých a 90 krejcarů.

Obci Čisovice s osadou Bojov velmi prospělo od r. 1897 železniční spojení mezi Prahou a Dobříší. Tím došlo k výraznému dojíždění místních lidí za prací zejména do Prahy. Dosud lidé do Prahy chodili pěšky, později se plavili z Davle na vorech a od r. 1850 využívali železnici z Dobřichovic. Trať přispěla k rozmachu trampingu (osada “Údolí stínů” od r. 1924) a pozdějších chatových rekreačních osad v údolí Bojovského potoka.

V obci byla bohatá ložiska cihlářské hlíny, a ještě k roku 1939 byly v obci 4 cihelny. Největší z nich “panská” produkovala ročně až 120 tisíc cihel.

V době německé okupace (podzim r. 1943) došlo k zatýkání občanů v Čisovicích za přechovávání osoby, která byla nepřátelská Říši. Hned 24.9.1943 bylo popraveno na Pankráci 6 osob (nejmladší 18 let) a o rok později další žena (po narození jejího dítěte). Další osoby byly uvězněny v německých káznicích.

Nejvýznamnější události – v roce 1987 slavila obec Čisovice 950 let svého trvání. Oslava byla velkolepá – průvod v historických kostýmech, cvičení zdejší tělovýchovné jednoty, hudba, občerství atd. Na památku tohoto výročí byl zhotoven obecní znak – větvička tisu, myslivecký klobouk, vyčiněná kůže a tři modré vlnky (symbol vody).