Rekreace na Odře

Restaurace

Obyvatelé průmyslové Ostravy v první polovině 20. století často – především v létě – navštěvovali břehy Odry v Zábřehu. Do těchto míst je lákal pobyt na čerstvém vzduchu a hlavně koupání v tehdy ještě neregulované řece s četnými zátočinami. Občerstvit se ostravští mohli v parných dnech v restauraci U Lazarů, kde byl i taneční parket určený pro různorodé zábavy. Restaurace U Lazarů se nacházela severně od železničního mostu Polanecké spojky; mohli bychom toto místo najít na spojnici památníku 2. světové války, který se nachází na okraji Shopping parku, a řeky Odry. Tehdy protékala Odra meandrem mnohem blíže Vysokým břehům. Nedaleko uvedené restaurace se nacházel další podnik, zvaný příznačně U Korýtka. Restauraci otevřel ve 20. letech 20. století nájemce kavárny Praha v Moravské Ostravě, Alois Šeděnka. Podnik, který se postupem času stal rušným společenským střediskem, se nacházel jižně od Polanecké spojky na kraji lesa pod dnešní ulici Petruškovou mezi železniční tratí a objekty bývalé čistírny odpadních vod pro sídliště Stalingrad. Pitná voda s údajně léčivými účinky se jímala ze spodního pramene v bezprostřední blízkosti hostince.

Oblíbené letní výletní místo U Lazarů v blízkosti Odry, pohlednice z 30. let 20. stol. Foto: archiv autora.

Povodeň na Odře v Zábřehu, 30. léta, v místě výletní restaurace U Lazarů. Foto: archiv autora.

Koupaliště

Roku 1920 byl v Zábřehu ustanoven spolek Družstvo pro stavbu sokolovny v Zábřehu. O rok později spolek zakoupil pozemek u řeky Odry o výměře 0,8 ha pro zřízení říčních, písečných, vzdušných a slunečních lázní. Protože se jednalo o poměrně nákladnou stavbu, družstvo současně požádalo o příspěvek obec Zábřeh nad Odrou. Bylo zahájeno komisionální řízení, které tuto stavbu po několikaměsíčním dohadování nakonec odsouhlasilo, a obec na lázně přispěla částkou 4.000 Kč. Lokalita byla upravena, oplocena a začalo se s budováním mobiliáře. Až poté bylo prohloubeno dno samotného koupaliště. Obec povolila v lázních podávat pokrmy, čepovat pivo, víno, vařit kávu, čaj a jiné teplé nápoje. Vedle koupaliště byl zřízen bufet, který byl zásobován pitnou vodou ze studně. Postupem času byly lázně dovybaveny i oddělenými mužskými a ženskými převlékárnami a také tzv. rodinnými převlékárnami, nechyběly ani záchody. Provoz lázní se řídil podle platného koupacího řádu, koupaliště bylo zpřístupněno pouze v létě a to denně od 8 hodin ráno do 8 hodin večer. Družstvo se domáhalo zřízení zimního kluziště na ploše koupaliště, avšak již bezúspěšně. Dnes bychom koupaliště hledali v ohbí slepého ramene Odry jihozápadně od ulice Markovy a asi 800 m severně od trati Polanecké spojky.

V roce 1934 odkoupilo město Moravská Ostrava pro zřízení říčních lázní pozemky o celkové výměře 7 ha na levém břehu Odry na hranicích se Svinovem nedaleko pískové jámy a čerpací stanice Vítkovických železáren. Koupaliště bychom dnes po regulaci toku hledali na pravém břehu mezi řekou Odrou a jedním z jejich slepých ramen. Odra sloužila také jako výletní místo pro zábřežské žáky. Jednou se zde utopil žák přímo před zraky učitele, od té doby byla pro koupání žáků vyhrazena na Odře pouze určená místa.

Meandrující řeka Odra na mapě Ostravy z roku 1929. Zakreslena jsou obě koupaliště na Odře. Foto: archiv autora.

Zdroje:

Petr Přendík

AMO. Kronika obvodu Ostrava 3.

Archiv Vítkovice, a. s.

BARCUCH, Antonín – ROHLOVÁ, Eva: Místopis starého Zábřehu nad Odrou a Hulvák. In Ostrava: příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 24. Ostrava 2009.

BARCUCH, Antonín – ROHLOVÁ, Eva: Místopis starého Zábřehu nad Odrou a Hulvák (pokračování). In Ostrava: příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 25. Ostrava 2011.

BROSCH, Otto. Povodí Odry. Ostrava: Anagram, 2005.

CIMALOVÁ, Libuše a Ladislav HEP. Z dějin vodního hospodářství města Ostravy. Brno: Technické muzeum v Brně, 1977.

KOZÁK, Jan. Povodně v českých zemích. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2007.

Keška posunuta na protější břeh, důvod je blízké sídliště bezdomovců.

V keši není tužka !!!