Věřte, že když se vydáte na cestu vlakem, projíždíte přes spoustu míst, kde se v historii stávali větší či menší nehody. O většině z nich se neví, nebo nemluví. Režim spoustu z nich dokázal hodně utajit, a některé prostě byli menší, že nestojí za řeč. Místo, poblíž kterého se nachází tato krabička, je vyjímečné tím, že zde došlo hned ke třem velkým a i poměrně vážným nehodám. A pouze díky tomu, že se pokaždé jednalo o nákladní vlaky, nedocházelo zde k velikým újmám na životech. Ani o těchto nehodách se nedá moc zjistit. Ptal jsem se opravdu hodně, a tak alespoň výtažky z kronik, obohacené o paměti přímých účastníků:
První nehoda – 4.1.1945
O této nehodě jsem našel jen velmi málo informací. Podle všeho, co jsem zjistil na internetu a v hlavách místních pamětníků, měl vše na svědomí odboj v Dolní Krupé, který tehdy údajně organizoval tamní farář a partyzáni se tedy scházeli přímo v dolnokrupském kostele. Dne 4.1.1945 umístili na 9. km trati z tehdejšího Německého Brodu do Pardubic nálož, která pod německým vlakem vybuchla. Poškozena byla lokomotiva a dva vozy, které prý spadly z náspu dolů na louku. Provoz na trati byl přerušen na 6 hodin a 45 minut (na tuto dobu je dnes přibližně přerušen provoz při srážce se sebevrahem). Víc jsem o této události bohužel nikde nenalezl. Nejprve jsem si myslel, že to souviselo s přestřelkou u vlaku na nádraží v Rozsochatci, ale podle místních to tak nebylo. Tato nehoda nebyla přímo na mostku, ale přibližně o 500m dále směrem k Havlíčkovu Brodu (viz. waypoint).
Druhá nehoda – 30.7.1958
Zde použiji zápis z kroniky v Rozsochatci a vzpomínky místního pamětníka. Dne 30.7.1958 ve 23:00 projížděl nádražím v Rozsochatci nákladní vlak od Chotěboře, zatížený 20 vagony písku (vážící jistě hodně přes 1 000 tun), který měl v Rozsochatci zastavit, protože nádraží v Havlíčkově Brodě bylo přeplněné. Avšak pro poruchu na brzdách, která se během jízdy vyskytla, nemohl strojvůdce vlak zbrzdit, projel plnou rychlostí po slepé koleji přes stanici, a po nárazu se zřítil z mostku dolů a na louku. Několik vagónů se vztyčilo do výše a služební vůz byl přímo rozmačkán. Na vlaku jela četa z Pardubic a v jeho čele byla lokomotiva 434.2. Výpravčí tušil, že vlak jede příliš rychle a stihl varovat výhybkáře sloužícího ten den na st.1 (to je dnes opuštěný domeček kousek od mostku na druhé straně kolejí) a ten stihl své stanoviště včas opustit. Vlak při nehodě zděný domek zcela rozbořil. Na místě zemřel topič, který byl zasypán uhlím z tendru, cvičný strojvedoucí, kterého opařila pára a pravděpodobně zaměstnanec ve služebním voze. Strojvedoucí vlaku z lokomotivy vyskočil a nejspíš si tak zachránil život. Trosky vlaku se odklízely několik dní pomocí jeřábu, ale naštěstí nezasahovaly do první hlavní koleje, proto doprava nebyla přerušena. Zaměstanec železnice, bydlící v Rozsochatci, vyfotografoval několik snímků z odklízení nehody. Původně mu chtěl zaměstnanec OOŽ film zabavit, ale nakonec mu ho, jako zaměstnanci drah, nechal.
Třetí nehoda – 9.9.1973 po obědě
Žádný zápis o této nehodě nemám, ale dostal jsem se k informacím snad nejpřesnějším. Když mi vše převyprávěl přímý účastník této nehody. V tento osudový den kolem poledne posunoval po Chotěboři dlouhý nákladní vlak. Tak dlouhý, že se prý do stanice nemohl ani vejít. Krátce po obědě byl tento nákladní vlak připraven k odjezdu ze stanice Chotěboř a mířil přes Rozsochatec do cílového Havlíčkova Brodu. Důležitým aspektem této nehody je, že lokomotiva, která byla v čele vlaku, neměla žádný rychloměr. A tak tedy lokomotivní četa neměla žádné údaje o aktuální rychlosti vlaku. Vše se řídilo pouze jejími pocity. Bohužel strojvedoucí vlaku měl tehdy jednu ze svých prvních samostatných směn a topič, který byl na lokomotivě s ním, byl na dráze úplný nováček. Na sklonově náročném úseku mezi Chotěboří a Rozsochatcí se vlak příliš rozjel. Ve stanici Rozsochatec měl plánované křižování s osobním vlakem z Havlíčkova Brodu. Na návěst výstraha tedy vlak jel do odbočky na kolej, která je blíže k výpravní budově. A měl zastavit tehdy kousek před výhybkou před mostkem. Tehdy tam byl ještě kousek slepé koleje zakončený zarážedlem, to již dnes ve stanici nenajdeme. Když strojvůdce zjistil, že jede do odbočky a křižuje, začal prudce brzdit. Bohužel se tato kolej často nepoužívala a prudce brzdící vlak se na ní dostal do smyku. Nehodě se v tuto chvíli již nejspíše nedalo zabránit. Vlak ale nakonec přeci jen dost zbrzdil, bohužel však na zastavení to nestačilo. Lokomotiva prorazila zarážedlo a spadla dolů z mostku. Vagony se nashromáždily na sebe, anebo se rozsypaly různě po přilehlých loukách. Strojvedoucí i topič chvíli před nárazem z parní lokomotivy vyskočili, čímž si oba zachránili život. Ostatní zaměstnanci ve služebním voze vyvázli z nehody taktéž živí. Jenom jeden zdejší občan a zaměstnanec železnice běžel bezprostředně po nehodě pomáhat zraněným. Při vyprošťování dostal ránu uvolněným trámem do hlavy, na její následky po několika dnech zemřel. I z této nehody jsem viděl nějaké fotky, ale bohužel je nemám u sebe, a nemůžu je sehnat. Pokud by se mi to podařilo, listing doplním.
Nezbývá než doufat, že se podobných nehod bude stávat míň a míň. A stejně tak i jejich obětí bude jenom ubývat.
O keši samotné:
Použít můžete obě parkoviště. První, které je ke keši blíž, bývá často rozbahněné a v zimě byste odsud nemuseli vyjet, i když silnička bývá celkem pravidelně udržována. Druhé je jistější pod hřištěm a můžete ho spojit s krátkou procházkou s výhledem na úsek trati, kde se před desítkami let válely rozházené vagony.
Keška je obyčejná locklockovka v pařezu. Tak dlouho jsme vymýšleli nějakou jinou krabičku, až nás okolnosti donutily udělat kešku poměrně narychlo. Ale ono je to dobře, protože jinak by možná taky vůbec nevznikla.
Tato keš vznikla v rámci havlíčkobrodského adventního kalendáře 2019. Tuto akci dává dohromady aktuoch a jemu tímto patří poděkovaní za zpestření předvánočního času a stejně tak za možnost být toho součástí. Díky!