„Jó mládenče, pokladu loupežníka se ti zachtělo?“ řekl stařec a opíral se o téměř ztrouchnivělou hůl. „Těch už tu bylo, kteří obětovali svůj život honbou za pokladem, kterej nikdo nikdy neviděl.“ Mávl rukou. „Jen co si já pamatuju tak jich bylo nejmíň padesát hochu, říkám ti, nevydávej se tam. Prej tam číhá hrůzná striga, prej poklad našla a ukryla jej ve svém doupěti. Nechoď tam.“ Dodal. Posadil se na mechem obrostlý pařez, vytáhl ručně vyřezávanou dýmku a napěchoval do ní tabák. „Ale já to na tobě vidím, ty se tam stejně vydáš. Nemám-li pravdu?“ usmál se a jeho modré oči se zaleskly. „podívej, vidíš támhle ten strom? Ten čtvrtý zprava. Tam vede cesta, tou se všichni vydávají“ rozhovořil se děd. Zapálil sirku, začal popotahovat a gestem ruky nabídl fajfku.
„Dáš si taky? Je to nejlepší listí v okolí. Beru si s sebou vždy dvě dávky. Nechceš? To nevadí, aspoň zbyde… kde jsem to skončil.“ Zapátral stařec v paměti. „Ách, už vím. Cesta za pokladem loupežníka, cesta vede k pokladu támhle nahoru, jak jsem říkal, ale existuje ještě druhá cesta. Když se vydáš vlevo, kolem pramenu potoka, dostaneš se na královskou cestu. Budeš pokračovat pět mil, teprve tam se dáš vpravo, obejdeš mokřady, než se dostaneš k velkému monumentu tvořeného z šesti balvanů. Památka na naše předky.“ Odkašlal si, popotáhl z dýmky a pokračoval. „Tam se prej striga pohybuje, proto sem chodí tolik hledačů, jako jsi ty mladíku, takže nejsi jediný. Tam v těch končinách se však nyní potuluje Zaklínač. Celých pět dní už po ní pátrá. Vídám ho denně. Doporučuji tohoto Zaklínače vyhledat, neb si nemyslím, že máš dost sil Strigu přemoci mládenče…“ Stařík se lehce pousmál a vykoukly mu z pusy poslední zbylé zuby. Mládenec na ně zacivěl a nebyl si jistý, zda již je to jen jeden nebo dva poslední až do černa shnilé, kdysi bílé řezáky.
Muž si toho ihned všiml a pusu zavřel. Zatvářil se vážně a pokračoval. „Po deváté hodině najdeš zaklínače u pomníku.“ Odsekl s uraženým tónem a začal se připravovat k odchodu. Vstal z pařezu, opucoval se od mechu, narovnal shrbený hřbet dodávajíce přitom. „A vem si něco s sebou, zaklínač zadarmo nic neudělá, ani tento bělovlasý blázen, který minulý týden v sousední vesnici zneškodnil ghúla za pouhých sedmnáct novigradských korun.“ Klepal si děd na čelo, naposled poptáhl listí z fajfky, zastčil ji do kapsy a vykročil opačným směrem. „ale jak jsem tě varoval, nevydávej se tam je-li ti život milý“…
