Život v břidlicovém podzemí
Při prohlídce Flascharova dolu si možná všimnete bílých váčků o velikosti třešně, které vypadají, jako by byly z vaty. Jsou to kokony pavouka mety temnostní, běžného obyvatele jeskyní a starých důlních děl. Samička hlídá zavěšený kokon ve tvaru hrušky s 300 až 400 vajíčky až do vylíhnutí mláďat. Většinou bývá na vhodném místě několik kokonů vzdálených jen pár centimetrů od sebe.
Meta temnostní žije jen ve vlhkých prostorách a díky tomu se na kokonech sráží kapičky vody. Při nasvícení, třeba jen hornickým kahanem, se kokony třpytí, jako by byly posety malými drahokamy. Horníci se s nimi potkávali a považovali je za zapomenuté měšce důlních permoníků. Chránili je a neodvážili se je poškodit, protože věřili, že by jim to přineslo neštěstí. A rozhněvat permoníky si určitě nechtěli.
Letouni
Důlní díla již v době těžby začínají objevovat a kolonizovat různé druhy organizmů. A pokud štoly zůstanou přístupné i potom, když je lidé po svém pracovním úsilí opustí, mohou se stát trvalým či přechodným obydlím pro celou řadu živočichů. K nejnápadnějším a často velmi početným obyvatelům patří jediní aktivně létající savci, tedy letouni. Ve střední Evropě jsou reprezentováni netopýry a vrápenci. V dolech po těžbě břidlice, v okolí naučné stezky, bylo zatím nalezeno 8 druhů ze 27 žijících v České republice. U nás žijící netopýři se živí převážně různými druhy hmyzu, ale také pavouky, sekáči nebo stonožkami. Tato potrava je v zimě téměř nedostupná, tak část našich netopýrů odlétá na jih jako ptáci. Ale většina se přizpůsobila a tráví zimu pravým zimním spánkem neboli hibernací. Do podzemí se letouni ukrývají nejen v době zimního spánku (od listopadu do dubna), ale také v čase jarních a podzimních přeletů. Na podzim se zde netopýři i vrápenci páří a samci mohou zůstávat ve štolách a jeskyních celoročně. Podzemní úkryty využívá k hibernaci jen asi polovina v ČR žijících druhů. Ostatní se ukrývají do dutin ve stromech, v lidských stavbách nebo do skalních štěrbin. Všichni netopýři a vrápenci patří mezi zvláště chráněné druhy živočichů a chráněna jsou dle zákona i jejich sídla, a to přirozená i uměle vytvořená. V čase zimního spánku je nejlepší ochranou pro letouny zachování klidu na zimovišti. Nevhodné je také rozdělávání ohňů ve štolách nebo u jejich ústí. Kouř natažený do štoly se hromadí u jejího stropu, kde většina netopýrů hibernuje. Netopýři se v zakouřeném prostoru budí a v zimním období může odvětrání podzemního prostoru trvat i několik týdnů.
Netopýr brvitý
Středně velký druh se širokými křídly a velkýma ušima, na jejich vnějším okraji má přibližně ve dvou třetinách výšky pravoúhlý zářez. Na hřbetě převládá narezavělý až hnědočerný odstín a srst vypadá jako rozcuchaná. Letní kolonie bývají ve hřebenech střech, na půdách a zde jsou většinou volně v prostoru. Zimuje jednotlivě i v malých skupinách hlouběji v podzemí. Loví nízko, ve střední výšce nad loukami a vodou. Potravou jsou pavouci, motýli, síťokřídlí a mouchy, ale často i letu neschopné formy bezobratlých, které sbírá hlavně z listí stromů. Je nejhojnějším druhem ve zdejších štolách.
Vrápenec malý
Nejmenší evropský vrápenec. Původně vysloveně jeskynní druh začal pravděpodobně již ve středověku pronikat do lidských staveb a díky tomu se šířil Evropou víc na sever. Zimuje v teplejších štolách. I když se vrápenci malí seskupují v zimních koloniích, tak mezi nimi zpravidla nedochází k tělesnému kontaktu. Visí volně zavěšeni v typické poloze, zabaleni do blanitých křídel. Neumí šplhat jako praví netopýři, a tak potřebují mít do míst, kde zimují nebo odpočívají, volný průlet. Loví za letu mezi stromy nízko nad zemí (1-5 m), většinou až pozdě v noci malé brouky, mouchy, můry, síťokřídlé a pavouky. Nejvyšší stáří vrápence malého, prokázané na území ČR, je 29 let. Ve zdejších štolách patří k hojnějším druhům a v posledních letech jeho početnost stoupá.
Netopýr velký
Jeden z největších evropských netopýrů s rozpětím širokých křídel téměř půl metru. Původně jeskynní druh, snášející dosti široké rozmezí teplot, s oblibou žije v lidských sídlech. Letní kolonie (výjimečně přes 1000 jedinců) osídlují takřka výhradně půdy větších budov. Loví v lesním prostředí až 20 km od denních úkrytů. Více než 80 % potravy tvoří nelétavé formy hmyzu, především střevlíci, larvy jiných brouků, které sbírají ze země nebo na kmenech stromů. Ve štolách v okolí Oder patří k nejhojnějším druhům. Může se dožít až 39 let.
Mýty a pověry
O netopýrech se traduje mnoho mýtů a pověr. Pravděpodobně je to tím, že jsou aktivní zejména v noci, rádi se schovávají v nedostupných škvírách, na půdách a v zimě si letí odpočinout do jeskyní a starých důlních děl. To vše vzbuzovalo od pradávna v lidech fantazii, která podnítila tradování různých pověstí, mýtů a pověr. Nejrozšířenější jsou pověry o netopýrech zamotávajících se lidem do vlasů:
- Když se netopýr zamotá dívce do vlasů, tak se děvče nikdy nikdy nevdá.
- Když netopýr pozná člověka, který se upsal čertu, tak se mu zamotá do vlasů a jeho duši odnese do pekla.
- Jestliže pastevec usne na pastvině bez čepice, tak mu netopýr vysaje mozek a on do tří dnů zemře.
Dnes již víme, že tyto pověry se nezakládají na pravdě. Netopýři při orientaci v prostoru používají tzv. echolokaci – vysílají zvukové signály, zvuky se odráží od okolí a netopýři je zpětně zachycují. I za letu ve tmě mají netopýři pomocí echolokace přesný přehled o svém okolním prostoru a dokáží se vyhnout i pohyblivým překážkám. Zajisté by si nepřáli přistát někomu na hlavě…
Mezi další originální, dnes již naprosto překonané pověry patří např. :
- Vypitím krve z netopýra lze dočasně získat schopnost létat.
- Kdo si natře tvář netopýří krví, získá schopnost vidět a číst v úplné temnotě.
- Spálená netopýří křídla smíchaná s tukem slouží jako mast proti horečce.
A tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Pravdou je, že netopýři jsou velmi zajímavá zvířata.
Jak na kešku?
Je to jednoduché, finálka je na souřadnicích N 49° 38.ABA E 017° 49.CDC
A ... netopýr velký se může dožít až 3A let
C ... vrápenec malý loví ve výšce 1-C m nad zemí
DB ... počet vrápenců malých na fotce na informační tabuli