CZ: Vzpomenu-li si na práci pokladních v obchodech před více jak 30 lety, nemohu zapomenout na to, jak jsem vždy obdivoval jejich paměť, že si vždy pamatovaly, kolik co stojí…
Čas oponou trhl a my jsme se ocitli v nové době a pojednou jsme měli možnost spatřit na některých výrobcích podivné čáry na bílem podkladě – a pokladny začaly pojednou „pípat“. Čím to bylo? - Čárovým kódem.
ENG: If I remember the cashier's work in stores more than 30 years ago, I can't forget how I always admired their memory, that they always remembered how much it cost…
Time tore through the curtain, and we found ourselves in a new era, and suddenly we had the chance to see strange lines on a white background on some products - and cash registers suddenly began to beep. What was it like? - Barcode.
CZ:
Každý čárový kód je tvořen sekvencí čar a mezer s definovanou šířkou. Ty jsou při čtení transformovány podle své sytosti na posloupnost elektrických impulsů různé šířky a porovnávány s tabulkou přípustných kombinací. Pokud je posloupnost v tabulce nalezena, je prohlášena za odpovídající znakový řetězec. Nositelem informace je nejenom tištěná čára, ale i mezera mezi jednotlivými dílčími čarami. Krajní skupiny čar mají specifický význam – slouží jako synchronizační pro čtecí zařízení, které podle nich generuje signál Start/Stop. Technická specifikace pak vyžaduje ochranné světlé pásmo bez potisku před a za synchronizačními čarami.
Čárový kód je prostředek pro automatizovaný sběr dat. Je tvořen černotiskem vytištěnými pruhy (v některých novějších verzích kódu mozaikou) definované šířky, umožňující přečtení pomocí technických prostředků – čteček (pro jednorozměrné kódy) či skenerů (pro jedno- i dvourozměrné kódy). Myšlenka je z roku 1949. Patent na čárový kód byl poprvé udělen v roce 1952 Normanu Josephu Woodlandovi a Bernardu Silverovi. Podle způsobu, jakým se konkrétní znak kóduje do skupiny pruhů, se kódy dělí do skupin. Nejpoužívanější skupiny kódů jsou:
V současné době je definováno přibližně 200 různých standardů čárových kódů. Čárový kód EAN musí být v mnoha případech pro používání v komerční sféře registrovaný. Organizace, které registruje čárový kód EAN a současně hlídá standardy tohoto kódu, je GS1 International. Tato je pro různé země lokalizována. V České republice vystupuje pod jménem GS1 Czech Republic. Organizace své teoretické poznatky opírá o reálné zkušenosti akreditovaných partnerů.
Čárový kód EAN je jedním z čárových kódů. Zkratka EAN znamená European Article Number. Nejčastější EAN kód a pravděpodobně nejčastější čárový kód vůbec je EAN-13, který byl definován standardizační organizací GS1.
Kódy EAN-13 jsou používány po celém světě k označování jednotlivých druhů zboží. Upravená podoba tohoto kódu například umí uchovávat ISBN kódy knížek nebo ISSN kódy časopisů a jiných periodik. Z kódu EAN-13 lze zjistit zemi původu výrobce nebo způsob užití daného zboží. Méně jsou používány kódy EAN-8, které jsou vyhrazeny a používány pro menší položky, na které je problém umístit 13místný kód, jako jsou třeba cukrovinky.
Vynálezcem čárového kódu je Američan Norman Joseph Woodland (1921–2012). Už ve 40. letech 20. století se spolužákem z univerzity Drexel ve Filadelfii Bernardem Silverem přemýšlel, jak uspokojit šéfa velkého obchodního řetězce, který si přál urychlit prodej a zbavit se front u pokladen. Originální nápad přišel zcela náhodně. Systém využívající silnou a tenkou čáru je prý napadl na pláži, když přemýšlel o principu Morseovy abecedy. Se svým společníkem požádali v roce 1949 o patent. Patentový úřad ho udělil až v roce 1952. Jenže tehdy ještě neexistovala laserová technologie na přečtení kódu. Poprvé se čárový kód v běžné praxi objevil až roku 1974 na obalech žvýkaček Wrigley's. Dějištěm se stal supermarket ve městě Troy.
Zdroj informací: https://cs.wikipedia.org/wiki/Čárový_kód
ENG:
A barcode (also spelled bar code) is a method of representing data in a visual, machine-readable form. Initially, barcodes represented data by varying the widths and spacings of parallel lines. These barcodes, now commonly referred to as linear or one-dimensional (1D), can be scanned by special optical scanners, called barcode readers. Later, two-dimensional (2D) variants were developed, using rectangles, dots, hexagons and other geometric patterns, called matrix codes or 2D barcodes, although they do not use bars as such. 2D barcodes can be read or deconstructed using application software on mobile devices with inbuilt cameras, such as smartphones.
The barcode was invented by Norman Joseph Woodland and Bernard Silver and patented in the US in 1951 (US Patent 2,612,994). The invention was based on Morse code[1] that was extended to thin and thick bars. However, it took over twenty years before this invention became commercially successful. An early use of one type of barcode in an industrial context was sponsored by the Association of American Railroads in the late 1960s. Developed by General Telephone and Electronics (GTE) and called KarTrak ACI (Automatic Car Identification), this scheme involved placing colored stripes in various combinations on steel plates which were affixed to the sides of railroad rolling stock. Two plates were used per car, one on each side, with the arrangement of the colored stripes encoding information such as ownership, type of equipment, and identification number.[2] The plates were read by a trackside scanner, located for instance, at the entrance to a classification yard, while the car was moving past. The project was abandoned after about ten years because the system proved unreliable after long-term use.
Barcodes became commercially successful when they were used to automate supermarket checkout systems, a task for which they have become almost universal. Their use has spread to many other tasks that are generically referred to as automatic identification and data capture (AIDC). The very first scanning of the now-ubiquitous Universal Product Code (UPC) barcode was on a pack of Wrigley Company chewing gum in June 1974. QR codes, a specific type of 2D barcode, have recently become very popular.
Source of information: https://en.wikipedia.org/wiki/Barcode
CZ: Jak na kešku?
Je to jednoduché – na místě budete hledat správný geoobjekt a až spatříte čárový kód, budete vědět, že jste našli cache.
ENG: What to do to find the cache?
It's simple - you'll find the right geo-object in place, and when you see the barcode, you'll know you've found the cache.
CZ: Upozornění na změnu souřadnic.
Keška je umístěna v dutině v zemi pod zřejmým geoobjektem na nových souřadnicích
N 50° 11.157 E 014° 29.193
ENG: Coordinate change notification.
The cache is located in a cavity in the ground below an obvious geo-object at the new coordinates
N 50° 11.157 E 014° 29.193