Pavouci (Araneae) jsou se členovcičtyřmi páry nohou a chelicerami (klepítky), do kterých ústí vývod jedových žláz. Jsou největším řádem pavoukovců s vysokou druhovou rozmanitostí.Pavouci se vyskytují na každém kontinentu kromě Antarktidy a téměř v každém prostředí kromě vzduchu a moře. K březnu 2019 bylo zaznamenáno 48 127 druhů a 109 čeledí pavouků;nicméně ve vědecké komunitě panují nejasnosti v tom, jak tyto čeledi klasifikovat, což dokazuje počet více než 20 různých klasifikací, které byly navrženy od roku 1900.V České republice bylo zaznamenáno 879 druhů, z toho 27 je považováno za v ČR již vyhynulé a dalších 483 se dle třetího vydání Červeného seznamu pavouků ČR nachází v různém stupni ohrožení
Anatomicky se pavouci od ostatních členovců liší tím, že většinou mají tělo rozděleno na dvě tagmata (funkční celky), hlavohruď a zadeček, která jsou spojena malou válcovitou stopkou (pedicelem). Na rozdíl od hmyzu nemají tykadla. Až na nejprimitivnější skupinu, sklípkoše (Mesothelae), mají pavouci ze všech členovců nejvíce centralizovanou nervovou soustavu, protože všechny jejich gangliony (nervové uzliny) se nacházejí v jednom místě v hlavohrudi. Na rozdíl od většiny členovců nemají ve svých končetinách téměř žádné extenzory (natahovače) a namísto toho je natahují hydraulickým tlakem.
Zadečkové končetiny pavouků se vyvinuly vesnovací bradavky produkující pavučinová vlákna až z šesti druhů snovacích žláz, jež se nacházejí v zadečku. Pavučinyse mohou lišit velikostí, tvarem a množstvím použitého lepkavého vlákna. Zdá se, že kruhové pavučiny jsou jedny ze starších druhů pavučin. Pavouci vytvářející pavučinové vaky jsou rozšířenější a rozmanitější než křižákovití (kteří vytvářejí právě kruhové pavučiny). Pavoukům podobní pavoukovci s orgány produkujícími pavučinová vlákna se objevili v devonu někdy před 386 miliony lety, ale těmto živočichům chyběly snovací bradavky. Praví pavouci byli nalezeni v horninách z karbonu, přičemž pocházejí z období před 318 až 299 miliony lety a jsou velmi podobní nejprimitivnějšímu žijícímu podřádu, sklípkošům. Nejvýznamnější skupiny moderních pavouků, sklípkani (Mygalomorphae) a dvouplicní (Araneomorphae), se objevily v triasu před 200 miliony lety.
Živí se převážně hmyzem a ostatními pavouky, i když několik velkých druhů loví i drobné savce, ptáky a plazy. K lovení kořisti pavouci využívají různé strategie: chytají ji do lepkavých pavučin; vrhají na ni lepkavá vlákna; napodobují ji, aby je neodhalila; nebo ji uženou. Většina z nich kořist odhaluje pomocí vibrací, ale aktivní lovci mají dobrý zrak. Střeva pavouků jsou příliš úzká na to, aby mohla přijímat pevnou potravu, a proto ji rozmělňují trávicími enzymy a drtí ji makadly (pedipalpy), protože nemají pravé čelisti.
Samečci na sebe upozorňují různými namlouvacími rituály, aby je samičky nesežraly. Samečci většiny druhů přežívají několik páření a umírají z jiných příčin, než že by je sežrala samice. Samičky z pavučinových vláken vytvářejí kokony na vajíčka, z nichž každý může obsahovat až stovky vajíček. Samičky mnoha druhů se starají o svá mláďata, například tak, že je nosí s sebou či se s nimi dělí o potravu. Malá část druhů je sociální a vytváří společné pavučiny, které mohou sloužit několika málo až 50 000 jedinců. Sociální chování sahá od opatrné tolerance až ke společnému lovení a sdílení potravy. Ačkoliv se většina pavouků dožívá maximálně dvou let, sklípkani se v zajetí mohou dožít až 25 let.
Brrr.... komu to nedělá zle, tak mně jo :D. K pavoukům totiž patří i panický strach či hrůza z nich, které se říká Arachnofobie.
Arachnofobie je specifická fobie, úzkosti provázený abnormální strach z pavouků. Je to nejčastěji se vyskytující fobie obvykle provázející neurózy. Reakce arachnofobiků často připadají ostatním iracionální (a někdy i trpícímu samotnému). Lidé s arachnofobií se obvykle necítí dobře v jakékoli oblasti, kde by podle nich mohli být pavouci nebo kde jsou viditelné známky jejich přítomnosti, jako například pavučiny. Jakmile vidí pavouka, nemohou se k němu ani přiblížit, dokud nepřekonají panický šok, který často doprovází tuto fobii. Mohou se cítit ponížení, když taková situace nastane v přítomnosti přihlížejících lidí nebo členů rodiny.
Příčinou tohoto chorobného strachu může být traumatický zážitek z dětství, nápodoba chování rodičů (pokud se natja bojí pavouků, dítě se bude vysoce pravděpodobně bát taky.)
I když u mě s postupem času a věkem už není tak velká (snesu malinkaté pavouky), respekt tu stále je. Rozhodla jsem se nyní vyzkoušet tu vaši :).
Na úvodních souřadnicích keš nenajdete, od toho je tu níže vložený obrázek. Vašim úkolem bude z pavučiny vypočítat výsledné souřadnice, kde na vás bude čekat keška :).
zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/
Prosím, chovejte se ke krabičce i obsahu, jako by to byla vaše vlastní! Výroba nebyla levná a chci, aby tu vydržela, co nejdéle! Pokud bude zničena, další tvořit nebudu a keš bude archivována, což by byla škoda.
Prosím, nevkládejte do krabičky nic jiného, než tužku, která je součástí! Krabička neslouží pro ostatní „hračky“ či CWG! Je to domeček jednoho tvora, ráda bych, aby to tak zůstalo.