VLKOVICE
často zde projíždím a několikráte jsem se i zastavil. Zajímavost se mi líbí a působí krásně exoticky Afrika u Třeboně.
Nedávno mne zase objížďka do Vlkovic zavedla. A tak jsem položil. Doufám, že se vám bude líbit.
Počátky vesnice spadají zřejmě do doby středověké kolonizace ve 13. – 14. století. Vlkovice nebo alespoň jejich část držel v 1. polovině 15. století Jan Tožice z Vidova, zakladatel Vlkovického rybníka. Roku 1555 zde stálo 10 poddanských usedlostí, jejichž obyvatelé obhospodařovali celkem 8 lánů polí. Soupis poddaných třeboňského panství z roku 1651 zaznamenal ve Vlkovicích 40 obyvatel. V roce 1785 byl zde rychtářem Jan Dvořák, výborem Martin Turinský, konšelem Ondřej Kándl, všichni zemědělci. Dále zde hospodařili Lorenc Kubeš, Lorenc Švec, Vít Nováček, Pavel Viktora, Lukáš Tvaroh a Ambrož Pozníček. V obci byla obecní chalupa, pazderna a kovárna.
Obyvatelé pracovali v zemědělství, pouze několik z nich dojíždělo na příležitostné práce mimo obec. Před rokem 1841 zde žilo celkem 169 obyvatel ve 20 popisných číslech.
Vlkovice patřily k třeboňskému panství, s nímž sdílely osudy a majitele až do roku 1848.Až do té doby zde byl majitel panství správním úředníkem a soudcem, kterého ve vsi zastupoval rychtář, jako vrchnostenský zřízenec dosazovaný pravidelně majitelem panství.
V polovině 19. století se staly Vlkovice osadou obce Slavošovice, od roku 1886 byly samostatnou politickou obcí, od roku 1964 patřily ke Zvíkovu a od roku 1976 k Lišovu.
V roce 1903 zde vznikl hasičský sbor, elektrifikace obce proběhla roku 1930.
Farností náleží Vlkovice odedávna ke Štěpánovicím, kam dříve patřily i školou.
Mezi nemnoho pamětihodností patří zdejší kaplička a několik lidových staveb.
Na vlkovském katastru leží také Skalice, skupina domů při silnici ke Štěpánovicím. Bývaly tu syenitové lomy, odkud se vyvážel kvalitní materiál do kamenických dílen, ale kvůli nákladné dopravě podnik zanikl.
Významným skalickým rodákem byl pěvec Národního divadla Rudolf Jelínek – v literatuře se nesprávně uvádí jako jeho rodiště Skalice u Soběslavi.
