Vítejte ve světě kočárků!
Co Vás napadne při slovech chrastítko, plíny, zavinovačka, bryndák, miminko... Mě naskočí pojem KOČÁREK. V kočárku jsem strávila mnoho a mnoho hodin na počátku života. Ten můj byl blankytně modrý s velkými koly, a dal se na něj upnout řetaz z růžovobílých chřestítek. Znamenal pro mě bezpečné útočiště - vystlán pohodlnými peřinkami, ve kterých se tak báječně usínalo, když mě rodiče vyvezli na procházku a jemně se mnou pohupovali. Pokud jsem tedy nedostala pro přemíru houpání na polňačce mořskou nemoc. Tedy, ne že bych si na to pamatovala konkrétně, to ne... ale v tom samém kočárku jsem později se setrou vozila její dětskou panenku Honzíka (takové trochu divné slovní spojení, že) a morčata Ťapku a Ťapíka. Akorát těm se v mém kočárku nevím proč moc nelíbilo, a pod peřinkami spát zásadně nechtěli...
Už ale dost o mě a mých prazážitcích. Pojďme se spolu raději krátce podívat na historii kočárků obecně. To jste určitě v dějepise na základce nebrali. Tam to byla jen samá válka, revoluce, zámořské objevy, století páry...ale o kočárcích jste se nedozvěděli zhola nic. A to je veliká škoda!
...
Dětský kočárek jako takový se na světě kupodivu neobjevil hned na počátku, lidstvo si ho muselo pěkně pomalounku, polehoučku vynalézt. Ono se to tomu nahoře řeklo - "milujte se a množte se", ale že by dal těm našim praprapraprapředkům nějaký sofistikovaný transportní prostředek na tu drobotinu s aerodymickým tvarem, odpružením, rukávníky proti omrzlinám rukou, brzdami atd.? Ne!!! Pěkne nás v tom nechal vykoupat. Takže jsme se museli k DNEŠNÍMU KOČÁRKU dopracovat postupně od prostého nošení v náručí, v šátku, košíku, přenosných kolébkách...no zkrátka ve všem, co bylo zrovna po ruce. Postupně vznikaly rozmanité verze nosítek jakž takž pohodlných pro rodiče i potomstvo.
První kočárek dnešního typu byl sestrojen roku 1773 pro vévodu z Devonshire, a jednalo se o hračku pro jeho děti. K tahu košíku na kolečkách sloužil poník či koza, kteří fungovali na biomasu a produkovali hnojivo v nejvyšší biokvalitě. Postupně ale docházelo k odklonu od využití bezbranných němých tváří, a to zejména díky použití madla, a obsluha kočárku tak mohla být plně humánní.
Ameriku dobyly kočárky po roce 1830 a mnohdy měly tvar dostavníků či kočárů. V Evropě zvýšila jejich popularitu královna Viktorie , která si v r. 1840 pořídila hned tři kousky. To české maminky se kočárků dočkaly mnohem později. Až ve druhé polovině 19. století se k nám dostávají krásné kousky na vysokém kovovém podvozku s odpružením a textilní stříškou. Současně fungovala i "Homemade" a "DIY" produkce kočárků - na které se podíleli známí košíkáři, kováři a koláři.
Mimochodem, tušili jste, že až do roku 1875 nesměly jezdit kočárky po chodníku pokud měly čtyři kola? No jo, čtyři kola znamenala nebezpečí pro chodce ...proto měli do tohoto roku povětšinou kola jen dvě nebo tři, s těmi na chodník mohly. Lidstvo holt vždy umělo najít škvíru v zákoně.
Druhá světová válka boom kočárků na několik let přerušila. Rodinám chyběly finance a výrobcům materiál, používala se proto i lepenka, sláma a papírové náhražky. Po válce se začaly používat levné moderní materiály jako umělá hmota nebo bakelit. Kvůli smogu a výfukovým plynům z automobilů se korbičky kočárků zvedly do výšky. Rodiče se díky tomuto zlepšováku nemusely tak moc sklánět ke svým ratolestem, a ušetřili tak za léčbu housera a za nákup čerstvých hornických kanárků, které dříve využívali jako detektor oxidu uhelnatého.
Moderní kočárky se dají rozkládat, jsou ze špičkových odlehčených materiálů, bývají doplněny o "vajíčko" a spoustu bezpečnostních prvků. Trendem posledních let je však návrat k tradicím. Používají se různá ergonomická nosítka nebo šátky, a tak se i zde historie opakuje a zacykluje.
...
Ke keši samotné:
Na úvodních souřadnicích bydlí manželský pár, který kouzlu kočárků před několika lety naprosto propadl. S vervou se pustili do záchrany a renovace těchto pokladů dětství. Stodolu napěchovanou výsledky jejich snažení je možné navštívit každou sobotu.
Keš je umístěna na hranicích soukromého pozemku, majitelé (a nejbližší sousedé) o schránce samozřejmě vědí. Ke schránce se chovejte ohleduplně, a dbejte hintu. Pozor - místní pejsci za plotem poctivě hlásí každou návštěvu kačera, tak se jich nelekněte.