Krejcárek má 15,3 ha, jedná se o příjemný smíšený les navazující na Vítkov. Na mapě jde o relativně úzkou zelenou plochu, ale když chce člověk trochu delší procházku zelení, dá to dohromady cca 4 km od začátku Vítkova U Památníku až na konec Krejcárku na ulici Spojovací.
Nejčastěji zmiňovaným původem názvu "Krejcárek" je to, že název vznikl kvůli chudým lidem, kteří v kolonii Krejcárek bydleli. Střádali krejcárek ke krejcárku, nájemné za pozemek byl pouhý „krejcárek“. Podle vzpomínek jedné z pamětnic se ale název „Grejcárek“ používal již v 19. století pro tyto původní pastviny a pole podle toho, že se tam licitovalo od krejcaru nebo že při licitaci někdo přihodil i krejcar.
Krejcar (z něm. Kreuzer – mince s křížem) byla původně stříbrná mince ražená od roku 1271 v jihotyrolském Meranu. V českých zemích byl krejcar zaveden roku 1561 za vlády Ferdinanda I. Jako drobná mince platil v habsburské monarchii až do zavedení korunové měny v roce 1892. V letech tzv. rakouské měny mezi roky 1857 až 1892 byla platidlem v našich zemích jedna zlatka, která se dělila na 100 krejcarů. Např. v roce 1883 stálo 1/4 kg másla 27 krejcarů, 1 kg mouky 21 krejcarů a 1 litr vína 15 – 30 krejcarů. Měsíční plat např. zedníka byl 35 zlatých, úředníka 25 zlatých.
Pozemky, které jsou nyní nazývány Krejcárek, patřily k rozsáhlým pozemkům usedlosti Pražačka, která stávala v místech dnešní křižovatky Ohrada. Tato usedlost se stala pro Žižkov velmi významnou, protože právě s dcerou jejích majitelů, Josefa a Marie Stomeových, Amálii Stomeovou, se v roce 1865 oženil stavitel Karel Hartig, budoucí první starosta Žižkova. Ten pak na popud své tchýně vytvořil regulační plán pozemků, původních polí patřících k Pražačce, mezi dnešními ulicemi Prokopova, Husitská, Koněvova a Jeseniova, a položil tím základy vzniku Žižkova takového, jakého ho známe dnes.
Pražačka, a s ní i pozemky dnešního Krejcárku, byly v roce 1922 poskytnuty pro výstavbu malých domků. Nemajetní lidé si na Krejcárku budovali svá obydlí, tato kolonie pak byla označena za „nouzovou“ (její obyvatelé byli osvobozeni od placení daní z nemovitostí). V rámci tzv. nouzových kolonií, kterých v té době vzniklo v Praze mnoho a některé z nich stojí dodnes (např. kolonie Slatiny v Záběhlicích), se jednalo o tu „lepší“. Domky byly převážně zděné, postupně zde byl zaveden vodovod i elektřina, telefon, a byl zde i otevřen obchod družstva Bratrství. Pokud by domky nebyly po skoro šedesáti letech zbořeny v rámci asanace Žižkova, stály by patrně dodnes. Na Krejcárku postupně vyrostlo 155 těchto převážně zděných domků o několika málo místnostech. Lidé tam dle vyprávění pamětníků žili spokojeně, i když skromně.
Krejcárek v roce 1956 (zdroj: http://www.nakrejcarku.info/historie/historie-krejcarku/)
Zalesnění Krejcárku proběhlo v 70. letech 20. století v rámci projektu rekultivace severního svahu Žižkova. Součástí tohoto projektu byla kromě výsadeb také výstavba vyhlídkové cesty na hřebenu Balkánu, vybudování dětského hřiště a umístění laviček. Výsadby a zalesňování byly provedeny dobrovolníky v rámci akce „Z“. Na části území se před zalesněním nacházely sady, a proto je zde také možné nalézt např. staré třešně a jabloně, některé z nich patrně ještě z dob nouzové kolonie, kdy byly na zahrádkách nouzových domků.
Keška je schována v části lesa, kde málokdy na někoho narazíte. BYOP (aneb tužku s sebou). Keš by měla mít jednoduché maskování (pokud ji najdete zcela odkrytou, napište to prosím do logu).
Zdroje:
- http://www.praha-priroda.cz/lesy/krejcarek/
- http://www.nakrejcarku.info