Tehdy se ve městě urodila náramná síla čertisek,
a tak za každým komínem seděl rarach a spokojeně se šklebil, když lidé v domě hřešili. Nebo se škaredil, když to pod ním šlo podle božího přikázání.
Někde sedělo za komínem jediné čertisko, někde jich bylo víc, to odviselo od hříšnosti partají, co dům obývaly.
A tak zatímco v některých městských čtvrtích jich bylo sotva dvanáct do tuctu, byly ulice, kde se to za komíny černalo a hemžilo jako na sluneční straně mraveniště.
Jednou z těch hříšných byla i Kovářská ulice. Jmenovala se tak po řemeslnících černého fochu, kteří měli v suterénu svá živobytí - kovářské výhně, zámečnické a nožířské dílny, krámky. A v patrech rozvětvené rodiny s mnoha dětmi a příbuzenstvem, co se mezi sebou neustále handrkovalo, škorpilo a hádalo za věčného vřeštění umouněných harantů i spílání hubatých sousedek z pavlače.
V domě, odkud pocházelo náše čertisko, žily rodiny řemeslníků s nejpočetnějším příbuzenstvem, nejuvřeštěnějšími haranty a sousedkami s největší hubou. No to si dovedete představit ten rambajz, který tam vládl. Hluk a svár neutichl ani s večerním klekáním, protože v přízemí domu zřídili šenk, kde se čepovalo vařené i pálené, takže to řemeslníci černého fochu neměli za hříchem daleko.
Však taky v domě za komínem sloužilo rovných sedm čertisek a dlouho se tomu domu říkalo U sedmi čertů (komíny tehdy fungovaly jako informační kanály, jimiž bylo možno odposlouchávat partaje v domě, a tak vést evidenci o jejich hříších).
''
''
Frajtrem té čerchmantí roty byl nějaký MIRIRIM- pekelník s poddůstojnickou hodností a ctižádostí generalissima.
S tím s MIRIRIMem se to mělo tak. Z pekla ho poslali sloužit na svět částečně na zkušenou a částečně proto, že se na něho nemohli už ani dívat, ani ho poslouchat. On byl totiž MIRIRIM štíhlý a rovný jako jedle, rohy měl nepatré, ocas jen takovou větší kostrč s bambulkou na konci. A kopyto byl vlastně jen větší nehet. A světe zboř se měl i světlou kůži - náš čert byl blonďák, no prostě děs a běs !
Takže pekelný ideál krásy diktoval, že čert musí být hrbatý, s vylámanými zuby v černé tlamě, s kopytem přes celou hnátu a s ocasem až za roh. Že musí být umouněný, smradlavý a tlustý, a břuch, ten musí mít chlupatý a velký ... no nejmíň jako sládek přerovského pivovaru.
Ale MIRIRIM ? Ten kdyby si vyměnil uniformu s frajtrem od artilérie jeho císařsko-královského veličenstva, otočila by se za ním na ulici každá panenka, co je jak z marcipánu.
A to nebylo všechno. MIRIRIM byl lehce přihřátý (asi od těch pekelných kotlů). A jak se to nelíbilo čertům v pekle, tak se to se po čase přestalo zamlouvat i čertům za komínem a bloňďatého čerta vyhnali do světa.
Po této křivdě se MIRIRIM rozhodnul pomáhat lidem tedy alespoň některým - kačerům.
Kudy chodil tak zakládal schránky a různě dále propagoval tuto myšlenku inu čert bloňdák .
Máte-li nutkání v zimním období pro ptáčky něco drobného, tak musí být na pověšení !!!