Oběšencův duch

Kdysi před lety můj prastrýc „Kálí“ s partou kamarádů z osady Vlků severu objevil Karáskovu rokli. Jezdili sem vandrovat a po pár letech tu postavil chajdu. Jsme hrdí majitelé chajdy číslo 1 v osadě u Karáskova potoka. Od dětství jsem jezdil s rodiči na chajdu a při praskání smolných klacků v kamnech a při mihotavém svitu petrolejky poslouchal příhody, které se tu kolem nás zaručeně staly. Elektriku jsme neměli, tahle vymoženost sem dorazila až kolem roku 1980. Ležel jsem na palandě, valil oči a bál se třeba jen pohnout. Všechny tyhle historky jsem si uchoval v paměti a s minimálním vylepšením je aplikoval na naše děti a děti kamarádů, kteří k nám zavítali.

Kdysi v dávných dobách žil ve vesnici Týřovice lakomý sedlák. Na své čeledíny a děvečky byl zlý a ani vydělat jim nenechal. Jednoho dne, kdy se marně dožadovali mzdy za odvedenou práci jim došla trpělivost. V noci, když sedlák se selkou spali, jim chasa podpálila stodolu a maštal. Sedlák se z této tragédie nevzpamatoval a pod návalem zoufalství si sáhl na život. Oběsil se v Karáskově rokli na vysokém smrku. V pozdějších dobách pod tímto smrkem postavili chajdu ... ale tento příběh už znáte.

Dodnes, se za hlubokých nocí duch lakomého sedláka potuluje Karáskovou roklí a marně hledá spočinutí .

Tohle tajemství si prosím nechte pro sebe a nikde se s ním nechlubte. Protože pak bychom přišli o historku, kterou chceme krmit i nadále naše potomky. Mockrát děkujeme …. Pospíci.

Nezapomeňte sbírat indicie z logbooků pro bonusovou keš 😊.

Tento hrůzostrašný příspěvek máme v našem chatařském deníčku od některého z mnoha nocležníků, kteří k nám za ta léta zavítali.

...

...