Toto je jedenáctý kámen geoglyfu AUM v Beřkovickém lese.
Móham je název stavu, kdy bytost zapomene na svou věčnou podstatu Átma, podlehne iluzi zvané Májá a považuje se za tělo, tedy vnímá své já jako Ahamkaru. Móham se překládá jako klam, zmatení nebo zahalení. Bhagavadgíta před několika tisíci lety popsala vznik klamu těmito verši : Spočine-li mysl na předmětech, rodí se k těmto předmětům vztah. Ze vztahu povstane touha a z touhy vyvstane hněv. Hněv přivodí mylné představy, tyto představy způsobí ztrátu paměti. Ztráta paměti vyvolá zmar rozumu a zmar rozumu je jako zánik bytosti.
Móham je bohužel zcela přirozený stav každého člověka. Každý se do tohoto stavu narodí a zcela jej považuje za jediný možný stav. Většina lidí zůstává v nevědomosti a klamu celý život. Jsou ubohými otroky svých tužeb a nemají možnost volby. Vše, co znají, je jen klam. Pouze ti lidé, kteří vykonali složitou cestu transformace své mysli, mohou poznat stav svobody Átma. Jen ti mají možnost a svobodu volby.
Krabička je publikována na svátek Buddha Purnima. Je úplňkový den, který je považován a den narození Gautamy Buddhy, zakladatele buddhismu. V hinduistické tradici je však Buddha oslavován jako deváté vtělení Boha Višnua. Tato volba ukazuje genialitu dávných státotvůrců. Buddha se narodil v sedmém století před Kristem. Po celých tisíc let nebyl mezi brahmínskou tradicí Dharmy a učením Buddhy žádný velký rozpor. Buddha byl synem Indie, jeho učení vychází ze základních dogmat hinduismu. Nicméně po tisíci letech začal být buddhismus v Indii společenským problémem. Buddha nikdy výslovně nepotvrdil platnost kastovního systému, ovšem ani nikdy ho nevyvracel. Z buddhismu se stává samostatný systém a králové přecházejí na jeho způsoby víry. Necítí se však nadále zavázáni brahmínům, hinduistickým kněžím, a začínají popírat správnost kastovního řádu. Brahmíni začínali ztrácet svou výjimečnou duchovní moc nad společností, a začali s buddhismem bojovat. Jejich řešení je naprosto geniální. Nezačali bojovat proti Buddhovi a jeho učení, nevysvětlovali jeho omyly. Prostě a jednoduše označili Buddhu za vtělení oblíbeného Višnua. V jeho příběhu však Višnu není běžný typ ochránce jako v přechozích vtěleních. V Buddhově osobě přichází Višnu jako svůdce. V legendě se praví, že démoni dosáhli obrovské moci tím, že dodržovali řád Dharmy, dělali správné oběti a byli za to obdařeni obrovskou mocí. Buddha přichází jako svůdce, aby pečlivé démony svedl na cestu logiky. Démoni ho následují, přestávají vykonávat předepsané rituály, ztrácí tím svou moc a bohové je pak snadno porazí. Během velice krátké doby většina králů a jejich poddaných se vrací zpět k uctívání řádu podle brahmínské Dharmy a buddhismus je z Indie téměř vytlačen. Zůstalo jen několik tisíc Buddhových následovníků, kteří však již nepředstavovali pro brahmíny žádné nebezpečí a tak jim bylo zcela bez problémů umožněno žít podle Buddhova učení další stovky let.
Nezapomeňte si opsat BONUSová čísla, v budoucnu se určitě budou hodit.