„Jedno jméno, jeden život, jedna tabulka“. Takové je motto projektu Poslední adresa, který vznikl jako občanská iniciativa v Rusku a v roce 2017 byl spuštěn také v České republice.
Projekt se inspiroval obdobnou snahou o připomínání památky obětí holocaustu pokládáním Stolpersteine, Kamenů zmizelých, v mnoha evropských zemích. V ruské realitě si lidé od roku 2014 připomínají oběti sovětského režimu, především z období stalinských represí 30. až 50. let 20. století, a to kovovými plaketami umístěnými na zdech domů.
Česká Poslední adresa usiluje především o připomenutí obětí českých politických represí, mezi něž patří lidé popravení v komunistickém Československu, zemřelí ve vězeních a táborech při výkonu trestu, ale i osob zavlečených do SSSR a tam popravených.
Projekt nemá připomínat pouze osudy významných lidí, chce být také památníkem běžných občanů. Iniciovat umístění tabulky může kdokoliv - příbuzní, obyvatelé domu nebo studenti, kteří se osudy pronásledovaných zabývají. Na zdech domů, kde tito lidé žili v době svého zatčení, jsou umístěny pamětní tabulky velikosti dlaně nesoucí základní údaje o člověku, který se po zatčení na místo svého bydliště už nikdy nevrátil. Každá pamětní tabulka je věnována jednomu konkrétnímu člověku, má stejnou podobu a obsahuje stejné informace (jméno, povolání, rok narození, datum zatčení a úmrtí).
Dnes se podíváme na tabulku, která se nachází
na domě č. 1615/1 v ulici Bolzanova v Praze 2
Miloslav Jebavý
*27.8.1911, Háje nad Jizerou (okres Semily, Liberecký kraj)
†18.7.1949, věznice Pankrác
Miloslav Jebavý po absolvování obecné školy v Loukově a odmaturování na gymnáziu v Olomouci odcestoval v roce 1930 do Francie, kde si chtěl najít zaměstnání. Tam nejprve pobýval v Paříži, posléze v Marseille, ovšem nikde nenalezl odpovídající uplatnění, a tak ještě téhož roku, v listopadu 1930, vstoupil do řad cizinecké legie. Sloužil v Maroku, Alžírsku i na Sahaře, dosáhl hodnosti rotmistra a nakonec byl jmenován důstojnickým čekatelem.
Na počátku války byl v rámci 11. pěšího pluku odeslán do Francie, kde byla jeho jednotka umístěna na frontě mezi Maginotovou a Siegfriedovou linií. S ní podstoupil těžké ústupové boje s Němci, francouzská kapitulace ho zastihla nedaleko Dijonu, kudy tehdy probíhala demarkační linie. Po odeslání zpět do Afriky se rozhodl k útěku do Anglie a k tomuto účelu si v Casablance opatřil starou rybářskou bárku, se kterou se mu podařilo v červnu 1941 spolu s několika dalšími československými vojáky šťastně přistát v Gibraltaru. Zde vstoupil do řad britské armády, absolvoval paradesantní výcvik a další speciální kurzy a po svém návratu (přidělen do štábu velitele pevnosti) byl využíván pro zpravodajskou činnost. V roce 1941 působil na území Maroka a Alžírska, v roce 1942 byl nasazen v Libyi a v druhé polovině téhož roku seskočil padákem nad severní Francií. Na počátku roku 1943 byl ponorkou vysazen na jihovýchodním pobřeží Francie, ovšem v červenci 1943 byl francouzskou vichistickou policií zatčen v Montpellier a vězněn až do ledna 1944 v Eysses. Odtud se mu podařilo uprchnout a přes Pyreneje se dostal do Gibraltaru a následně pak do Anglie.
V britských službách (zařazen u RAF a M.I. – doklady na jméno kpt. F. Stargarti) získal postupně hodnost majora. Na vlastní výslovnou žádost byl v létě 1944 přeložen k francouzské armádě generála de Gaulla, stal se velitelem 1. roty parašutistického praporu v Camberley a později byl opět zařazen do cizinecké legie. S tou se účastnil osvobozovacích bojů, které pro něj 4.3.1945 skončily, když byl na Rýně těžce raněn. Po dlouhém léčení, jež se protáhlo až do 29.2.1946, byl zproštěn služby, za svou bojovou činnost získal několik francouzských vyznamenání.
V dubnu 1946 se vrátil do ČSR (jeho otec byl v roce 1941 Němci zabit) a začal pracovat ve firmě Prago-Export, jejímž majitelem byl jeho bratr. Dne 6.3.1949 byl orgány StB zatčen a obviněn z protistátní činnosti, které se měl dopouštět jako hlava rozvětveného spiknutí s vazbami na britské a americké výzvědné služby (Akce Norbert). Cílem této ilegální skupiny měl být podle komunistických vyšetřovatelů vojenský převrat s pomocí žatecké a milovické posádky. Státní soud v Praze ho v červnu 1949 spolu s Josefem Gonicem, Bohuslavem Hubálkem, Vilémem Sokem a Karlem Sabelou odsoudil za zločin velezrady a vyzvědačství k trestu smrti.
Miloslav Jebavý byl popraven 18. července 1949 v Praze na Pankráci.
Plné rehabilitace se dočkal až v roce 1991.
Event se bude konat v úterý 25. června 2019 od 17,30 hodin do 18,00 hodin. Nejméně po tuto dobu bude také k dispozici logbook.
CWG budou za obvyklých 10,- Kč, a to systémem, kdo dřív přijde...
Na eventu vzpomeneme na toho, jemuž je věnována dnešní tabulka, pokecáme o geocachingu, o keších, budeme měnit CWG, TB, GC, atd., prostě klasika.
Historické fotografie a text získány ze stránek www.posledniadresa.cz, https://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad1104/108-124.pdf, www.menetekel.cz
|