Historie RAF
Jde o nejstarší nezávislé vojenské letectvo na světě, které vzniklo 1. dubna 1918 sloučením Royal Flying Corps a Royal Naval Air Service. RAF od té doby hrálo významnou roli v britské vojenské historii, především během druhé světové války. Od července 1940 do října téhož roku probíhala takzvaná bitva o Británii. RAF se ubránila mnohonásobné přesile Luftwaffe a zabránila tak Hitlerovi podniknout operaci Lvoun - invazi do Británie. Bojovalo se víceméně nad jižní Anglií. V RAF byly za druhé světové války i československé perutě - 310. stíhací, 312. stíhací, 313. stíhací a 311. bombardovací. Mezi jeho příslušníky v době vzniku patřil např. Henry Allingham, který zemřel v roce 2009 ve věku 113 let. Karel Janoušek byl jediným Čechoslovákem který získal v RAF hodnost maršála. RAF patří mezi největší letecké síly na světě.
Čechoslováci v RAF
V Britském královském letectvu sloužilo za druhé světové války celkem 2402 Čechů a Slováků. Pětina z nich se konce války nedočkala. Ne všichni ale byli piloty. Vedle známých mužů v modrém tam byl pozemní personál. Další muži působili na administrativních pozicích, jako styční důstojníci u královského letectva nebo ve výcvikových jednotkách. V RAF byli také letci z řady jiných zemí. Čechoslováci si ale u britského letectva vydobyli vynikající pověst stejně jako jejich polští kolegové. Po návratu do osvobozeného Československa tyto perutě ještě krátkou dobu existovaly, nejpozději roku 1946 však byly jako perutě RAF zrušeny a zcela zařazeny do nové Československé armády. Příslušníci vedení zde převzali mnoho vedoucích úloh v oblasti vojenského letectví (až na několik málo letců, kteří až koncem války přešli do SSSR, byli jedinými odborníky v armádě): velitelé letišť, náčelníci výcvikových zařízení ap. Po únorovém převratu 1948 a zejména po vzniku politických strojených procesů se pozornost stranických a soudních činitelů soustředila i na účastníky odboje na západní frontě, zde pak ve velké míře na bývalé příslušníky RAF. Propuštění z armády, postih rodiny (včetně vyhození z bytu a propuštění manželky ze zaměstnání) a pozdější perzekuce dětí (např. při přijímání ke studiu ap.) patřily ještě k těm nejmenším postihům. Mnoho příslušníků západního odboje bylo uvězněno, vyslýcháno (nejčastější obvinění bylo špionáž pro západní mocnosti), a odsouzeno k žaláři nebo i trestu smrti, při vyšetřování i ve vězení docházelo často k mučení, proto se mnoho z těchto příslušníků západního odboje rozhodlo k emigraci. Až po roce 1989 se zásluhy západního odboje pro osvobození Československa dostaly opět do popředí, a po mnoha liknavých reakcích došlo k rehabilitaci postižených.
310. československá stíhací peruť RAF
(anglicky: № 310 Fighter Squadron) byla jednou ze čtyř československých perutí RAF. Jednalo se o československou jednotku, která v RAF působila nejdéle. 310. československá stíhací peruť měla také nejvyšší skóre sestřelů nepřátelských letounů.
10. července 1940 vydalo britské ministerstvo letectví rozkaz k zformování: No. 310 squadron. Bojeschopnou byla peruť uznána 17. srpna 1940 v Duxfordu (Duxford Aerodrome), v hrabství Cambridge a zanikla 15. února 1946. Československým velitelem byl ustanoven major Alexander Hess a britským spoluvelitelem S/L George Douglas Blackwood. První bojový vzlet se uskutečnil 18. srpna 1940 z Duxfordu. Peruť byla vyzbrojena letouny Hawker Hurricane , později Supermarine Spitfire. Do bojů zasahovala nad jihovýchodní a východní Anglií, především v době slavné bitvy o Británii. Výjimečná byla peruť těmito fakty: nejdéle působila ve svazku RAF 5 let, sestřelila 54 a 1/2 jistých plus 4 střely V-1, 20 sestřelů pravděpodobných a 32 poškozených letadel Luftwaffe. Zahynulo 31 jejich pilotů. Za těmito výsledky je činnost na bojově vytíženém místě bitvy o Británii, na rozdíl od 312. československé stíhací perutě RAF, umístěné ve Speke u Liverpoolu a 313. československé stíhací perutě RAF.
Heslem bylo anglické: WE FIGHT TO REBUILD („Bojujeme za obnovu“).
311. československá bombardovací peruť RAF
(anglicky: № 311 (Czechoslovak) Bomber Squadron) byla jednou ze čtyř perutí československého letectva v rámci britského královského letectva Royal Air Force. Jako jediná z nich byla bombardovací, přičemž zbylé tři perutě byly stíhací. Zpočátku peruť patřila k bombardovacímu velitelství (Bomber Command), později byla převedena k pobřežnímu velitelství (Coastal Command). K činnosti perutě v prvních letech patřily (zejména noční) nálety na německá, nizozemská, belgická a francouzská města a přístavy. V rámci činnosti u pobřežního velitelství se peruť zaměřovala především na hlídkové lety proti německému loďstvu, zejména proti ponorkám, nad Atlantikem, Biskajským zálivem a Severním mořem.
Peruť byla založena 29. července 1940 na letecké základně Honington a byla jednou z perutí, které během druhé světové války bojovaly na straně Spojenců, v tomto případě jako československá složka v rámci britského vojenského letectva Royal Air Force. Operační činnost perutě byla ukončena 4. června 1945, poté působila při letecké přepravě mezi Británií a Československem (v té době působila v rámci Transport Command). Peruť byla oficiálně rozpuštěna k 15. únoru 1946. Již 15. ledna se velitelství perutě stalo základem velitelství 6. letecké divize a velitelství letek se staly velitelstvími Leteckých pluků č. 24 a 25 obnovovaného Československého letectva.
Wellingtony 311. perutě měly kód KX a Liberatory kód PP. Na přelomu let 1942–1943 byla tato peruť vyhodnocena jako vůbec nejlepší jednotka Coastal Command.
Heslem bylo „Na množství nehleďte“
312. československá stíhací peruť RAF byla jednou ze čtyř československých perutí RAF. Jednotka vznikla 29. srpna 1940 především z českých stíhacích pilotů, působících ve francouzském letectvu kteří, po prohrané bitvě o Francii, postupně odpluli do Velké Británie. Prvním československým velitelem se stal S/Ldr Ján Ambruš. Jednotku tehdy tvořili piloti se spoustou bojových zkušeností a desítkami sestřelů z bojů o Francii, například Alois Vašátko, František Peřina či Josef Stehlík. Piloti se nejprve přeškolovali na letouny Hawker Hurricane a poději Supermarine Spitfire. Během války jednotka vykonala 17 472 bojových letů v délce 10 364 operačních hodin. Její piloti sestřelili 14 strojů jistě, 9 pravděpodobně a 19 poškodili. Během války v řadách 312. perutě sloužilo 141 pilotů (132 Čechoslováků, osm Britů, jeden Američan). Ztráty jednotky činily šest zajatých a 17 padlých (z toho jeden Brit). Po skončení války se peruť 13. srpna 1945 přesunula do Československa. Do vlasti přivezla československou vládou zakoupené Spitfiry LF Mk. IXE. Ze stavu RAF byla vyškrtnuta 15. února 1946. Peruť byla od 22. září 1945 dislokována na letišti Planá u Českých Budějovic a stala se základem 28. října 1945 nově vytvořené 2. letecké divize (tvořil ji Letecký pluk 4 /od 3. března 1948 Letecký pluk 4 „Letce Vašátka“/ a Letecký pluk 5 – základem každého byla jedna z letek 312. perutě). Po únoru 1948 byl z letectva propuštěn personál sloužící za války v RAF, což se týkalo i bojovníků 312. perutě.
Jejím mottem bylo latinské: NON MULTI SED MULTA („ne mnozí, ale mnoho“ – tj. nikoli mnoho mužů, nýbrž mnoho činů).
313. československá stíhací peruť RAF (anglicky No.313 (Czechoslovak) fighter squadron RAF) patřila k celkem čtyřem perutím československého letectva v rámci britského královského letectva Royal Air Force. K oficiálnímu založení došlo 10. května 1941 z rozhodnutí Air Ministry a exilového Ministerstva národní obrany na základně Catterick v hrabství Yorkshire. Jejich stroji byli Supermarine Spitfire
Peruť se aktivně účastnila invaze do Evropy v červnu 1944 a svoji činnost ukončila koncem září 1945 v Praze, kde byla formálně rozpuštěna a vyňata ze složek RAF 15. února 1946.
Motto perutě bylo: „JEDEN JESTŘÁB MNOHO VRAN ROZHÁNÍ".
68. peruť (anglicky No. 68 Squadron). Během druhé světové války byla 7. ledna 1941 na základně RAF Catterick zformována nová 68. peruť, první nesoucí toto označení v rámci Royal Air Force, jako jednotka nočních stíhačů vyzbrojená stroji Bristol Blenheim, která se stala operační 7. dubna téhož roku, předtím než byla přeložena do High Ercall. V květnu 1941 přešla na typ Bristol Beaufighter a v březnu 1942 se s nimi přesunula na základnu RAF Coltishall v Norfolku. V červenci 1944 peruť přezbrojila na typ de Havilland Mosquito.
Počínaje červencem 1941 se u peruti vyskytoval značný podíl exilových československých letců, v síle až osmi kompletních posádek. Tato vzájemná pouta a noční stíhací aktivity perutě byly symbolicky vyjádřeny v roce 1944, když Air Chief Marshal Charles Steele peruti předal znak zobrazující hlavu sovy, doprovázené mottem v češtině „Vždy připraven“.
68. peruť byla deaktivována 20. dubna 1945 a většina příslušníků přeložena k jiným jednotkám, včetně 125. peruti RAF.
Peruti bylo za války přiznáno 61 sestřelů jistých, 9 pravděpodobných a 21 letounů nepřítele jako poškozené, a dále i zneškodnění 18 letounových střel V-1. Z toho na československé posádky připadá 21 vzdušných vítězství jistých, 3 pravděpodobné, 7 strojů poškozených a 3 zničené V-1
Jejím mottem bylo „Vždy připraven“
Keš je klasická PETka pověšena na stromě, na dnes už veřejně, volně přístupném místě v areálu bývalého vojenského letiště mimo prostor civilního letiště. Prosím respektujte dopravní značení, hlavně zákazy vjezdu a zákazy vstupu do areálu civilního letiště. Děkujeme.
