Újezd (Mähring)
Vesnice Újezd stála asi 7 km severozápadně od Aše. Prostírala se na neza-
lesněném jihozápadním svahu Pekla (618 m) a Smrkovce (683,3 mj. Údolí Újez-
du uzavírá Mlýnský vrch (602,4 m) a Štítarský vrch (716 m) a mezi nimi protéká
Újezdský potok. První písemná zpráva o Újezdu pochází z roku 1331, ale rok za-
loženi můžeme posunout o 30 - 50 let hlouběji do minulosti. V nejstarší listině by-
la ves jmenována jako součást majetku Neubergů, osvobozeného od dani a dá-
vek vybíraných Chebem. Můžeme i předpokládat, že zakladatelé obce byli
Neubergové. Veškeré jejich majetky přešly kolem roku 1400 do rukou rodu
Zedtwitzů. Obec s jedním mlýnem byla čistě zemědělská, zabývala se chovem
dobytka a těžbou dřeva.
Na konci 19 století žilo v Újezdě 282 obyvatel a stálo zde 45 domů. Mezi vál-
kami se osídleni snížilo na 40 domů se 190 obyvateli. Odsunem původních oby-
vatel se vesnice vylidnila a nebyla již osídlena Domovní fond byl při úpravě hra-
ničního režimu beze zbytku odstraněn. Při sčítání lidu v roce 1970 a 1990 již obec
úředně neexistovala.
Většina domů odpovídala ašskému typu venkovského domu Stavení několika
statků, mlýna a hostince mělo bedněné hrázděné patro. Dvůr tvořila stáj s kolnou
a prkenná stodola s polopatrem.
Školní vyučování se prosadilo v Újezdě až na přelomu 18 a 19 století. Putovní
škola přežívala až do roku 1839. V pronajaté budově již celoročně vyučoval apro-
bovaný učitel. Nové školní budovy se děti dočkaly až roku 1928.
Uprostřed bývalé obce, v zamokřené louce blízko pramene Újezdského poto-
ka, ukrývá hustá spleť stromů oválný příkop, široký 6 - 8 m, uprostřed s ostrův-
kem, na němž stála srubová tvrz. V amatérských sondách na místě předpokláda-
né podezdívky srubu se našly hrubě opracované kameny. Z vnějšího valu, obvy-
klého u tohoto typu tvrze, zůstal již jen nepatrný zbytek. Původní podobu tvrze za-
chytila fotografie z roku 1930, kdy tvrziště nebylo zarostlé náletem.
Obranná stavba sloužila ke správě a ochraně majetku Neubergů. Dobu zániku
určit neumíme. Předpokládáme, že se tak stalo v souvislosti s přechodem majet-
ku na Zedtwitze a se změnou způsobu hospodaření.
Tvrziště v Újezdě je na Ašsku nejzachovalejší, protože péčí pracovníků cheb-
ského muzea nebylo zahrnuto do plánu melioraci a nestihl je osud tvrziště ve
Studánce. Od dalších pokusů hledačů pokladů objekt rozkopat jej uchránil hra-
nační režim a naprostá nedostupnost civilním osobám.
Před rokem 1970 ašský státní statek ustájil v Újezdě dobytek. Nově postavená
hala v sobě skrývala úkryt pro kulomet. Obsluha stáje dojížděla do Újezdu denně.
V roce 1992 byla budova opuštěna a pomalu chátrá.
Do naší doby se zachoval opuštěný hřbitov s rozkotanými hroby a památník
padlým občanům Újezdu se 17 jmény. Pomník byl nalezen zborcený a zarostlý
náletem na původním místě, pracovníky Muzea Aš byl opraven a na stejném mís-
tě postaven. V poloze Dolina na státní hranici stojí kamenný hranol. Na temeni
rysky vyznačují směr státní hranice, na boku jsou písmena A D a letopočet 1740.
V soustavě hraničníků zastupuje číslo 10/7.
Do katastrálního území Újezdu zasahuje prameniště Lužního potoka a část plo-
chy Národní přírodní památky Lužní potok. Popisovaným prostorem neprochází
žádná turistická cesta.