Církvice - obec
Církvice (Zirkowitz) - se nachází v kouzelné části labského údolí.
Jméno obce je odvozeno od podstatného jména "cierkev", tj. dřevěný kostel, který zde kdysi stával. Prvně je obec zmiňována v roce 1357. Střídavě patřila Libochovanům nebo Lovosicím. Ve středověku se zde nacházely vinice ústeckých měšťanů.
Od roku 1981 patří k městskému obvodu Ústí nad Labem-Střekov. Leží na pravém břehu
Labe v CHKO České středohoří. Církvicemi prochází železniční trať a cyklostezka.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl zmiňován již roku 1352. Nynější je barokní z roku 1701. Zvonice na hřbitově je z cihlového hrázděného zdiva.
Kostel, zvonice, fara i socha Jana Nepomuckého jsou státem chráněné památky.
Církvice - kaple
Hřbitovní kaple je jednoduchá stavba z cihel s plochým stropem a hřebenovou střechou. nad předním portálem je umístěn kamenný křížek. O historii kapličky jsem nenašel v mně dostupných pramenech žádné informace.
Protože informace o obci i kapli jsou poněkud stručné , přidávám informace o známější Církvické památce
Kostel nanebevzetí panny Marie
Římskokatolický farní kostel Nanebevzetí Panny Marie Církvicích se zvonicí je od 6. listopadu 1992 chráněn jako kulturní památka České republiky.
Kostel je poprvé v Církvicích zmiňován již roku 1352. Dnešní barokní stavba stojí v dolní části vsi na nevysoké terase nad pravým břehem řeky Labe a pochází z r. 1701. Byla vybudována patrně na místě staršího předchůdce.
Kostel je obdélnou jednolodní stavbou s odsazeným polygonálním presbytářem. Po jeho severním boku se nachází sakristie s emporou. V průčelí, v němž jsou pilastry, má nízký trojúhelníkový štít s volutovými křídly a na portálu se nachází letopočet 1701.
V lodi kostela je plochý strop. V presbytáři je valená klenba s třemi lunetami v závěru.
Hlavní oltář je barokní. Má sloupy a portál se zlacenými akantovými křídly. Titulní obraz pochází z roku 1853. V nástavci oltáře jsou dvě pozdně gotické sošky sv. Kateřiny a sv. Barbory z období kolem roku 1500, a dále jsou zde tři barokní sochy. Barokní obraz Svaté rodiny pochází z období kolem roku 1700. Kostel nemá vlastní věž, pouze sanktusník, v němž se nacházel zvon z roku 1712 od Jana Baltazara Crommela. Ve 21. století je obyvateli obce kostel postupně opravován, kromě jiného byla z daru farníka stávající okna nahrazena vitrážovými.
Zvonice u kostela Nanebevzetí Panny Marie v Církvicích
Jižně od kostela stojí zvonice. Byla zřejmě postavena zároveň s kostelem, tedy na počátku 18. století, ovšem dnešní podoba jí byla dána až v 19. století. Zvonice je hranolová, věžovitá z cihlového hrázděného zdiva, s dřevěnou římsou. Jedná se o jedinou hrázděnou zvonici v Česku. Na zvonici dnes visí pouze malý litinový zvon od J. Pragnera z roku 1918. Vedle něj je prázdná dřevěná hlava, jejíž zvon se dnes nachází v kostele sv. Josefa ve Vaňově (stav k roku 2001). Dále se zde nacházel nezvěstný zvon od Matěje Špice z roku 1540. Poblíž je několik empírových náhrobků z 19. století a litinový kříž.
Nanebevzetí panny Marie
Nanebevzetí Panny Marie je v některých křesťanských církvích nejdůležitější mariánský svátek, který se slaví 15. srpna. Vyjadřuje, že Marie jako matka Ježíše Krista již dosáhla života „v dokonalé a oslavené tělesnosti“, to jest jako individuální osoba. Toto učení vyznává římskokatolická církev, pravoslavné církve a část církví anglikánské tradice. V římskokatolické církvi je papež Pius XII. vyhlásil roku 1950 jako dogma.
Biskup Epifanios ze Salaminy († 403) píše, že o Mariině smrti není nic známo. Názor, že Maria byla „vzata na nebe“, se poprvé vyskytuje v pseudonymním řeckém pojednání De obitu S. Dominae ze 3. nebo 4. století a údajná kázání sv. Jeronýma a sv. Augustina k tomuto svátku jsou patrně také pozdější. V autentických spisech se poprvé objevuje u sv. Řehoře z Tours († 594) a Jan z Damašku (8. století) píše, že na Chalcedonském koncilu roku 451 oznámil jeruzalémský biskup Juvenalis císaři Marcionovi, který se ptal po ostatcích Matky boží, že Marie zemřela ve společnosti apoštolů, ale když později její hrob otevřeli, byl prázdný.
Že by byl svátek ustanoven na koncilu v Efesu (430) z podnětu patriarchy Cyrila Alexandrijského, je jen hypotéza. Podle Řehoře z Tours se slavil v Egyptě, v Arábii a v Gallii v 6. století v lednu. V řecké církvi jej císař Maurikios († 602) stanovil podle jeruzalémských mnichů na 15. srpna. Řecká církev jej nazývala a nazývá koimésis, tj. usnutí, ve staroslověnštině uspenije. V Římě se hlavní svátek Panny Marie slavil 1. ledna, svátek 15. srpna se poprvé objevil v liturgii papeže Gelasia I. († 496), podle některých je však pozdějšího původu. V 7. století je svátek bezpečně doložen a za papeže Sergia I. († 701) byl jedním z největších svátků. V Německu byl svátek zaveden roku 813 na synodě v Mohuči.[3]
V katolické a anglikánské církvi se slaví 15. srpna, což je v řadě zemí zasvěcený svátek. Velké slavnosti bývají hlavně na mariánských poutních místech, u nás například Hostýn, Stará Boleslav, Svatá Hora. Východní církve jej slaví 28. srpna, což je 15. srpen podle juliánského kalendáře, a předchází mu dva týdny půstu.
Výtvarné umění
Smrt a nanebevzetí Panny Marie je velmi častý námět obrazů, soch, mozaik a ikon. V byzantském i v západním středověkém umění se často zobrazovala umírající Marie na lůžku uprostřed apoštolů a oslavený Ježíš, jak si ji odnáší na ruce.
V evropském gotickém umění byl zaveden ikonografický typ Beata Virgo Maria Assumpta pro Pannu Marii s dítětem Kristem nebo bez něj se modlící, celou ve sluncové svatozáři, stojící na obráceném srpku Měsíce, symbolizujícím pohanství či herezi. V českém umění byla tato madona velmi oblíbena v době reformace a počátkem protireformace ji vystřídal typ Neposkvrněného početí Panny Marie Maria Immaculata. K zdůraznění, že Panna Maria nevystoupala do nebe sama, ale musela být vyzdvižena, bývá nesena dvojicemi andělů a zdola nadnášena oblakem. K nevýznamnějším českým Assumptám patří Madona křižovnického velmistra Mikuláše Puchnera z roku 1492 na hlavním oltáři kostela sv. Františka v Praze na Starém Městě. Nedaleko odtamtud byl vytesán jeden z posledních příkladů tohoto typu, kamenný pozlacený reliéf Assumpty ve štítu na západním průčelí Týnského chrámu, po roce 1620.
V malířství období manýrismu (například El Greco, Tizian) a zejména v baroku (Peter Paul Rubens, Karel Škréta, Petr Brandl) je obraz mnohem dramatičtější a představuje Pannu Marii, jak mezi překvapenými apoštoly a s pomocí andělů vystupuje z otevřeného hrobu vzhůru, kde na ni čekají Bůh Otec, Syn (Kristus) a Duch Svatý.
Cache
Vlastní cache je umístěna mimo hřbitov.
Zdroje: Wikipedie, Církvická kulturní společnost Severní polabí - Církvice