ZMIZELÁ PRAHA IV. - NEREALIZOVANÁ: VYŠEHRAD
Vítám Vás na poslední části Zmizelé Prahy. V této poslední části se budeme věnovat ne tak úplně zaniklým objektům, jako spíše záležitostem, které nebyly realizovány a jejichž plány zůstaly na papíře. V této mysterce se budeme věnovat nerealizovaným projektům v oblasti Vyšehradu.
Diskuze o úpravy Vyšehradu začaly s vybudováním tunelu skrz vyšehradskou skálu. V roce 1906 byla vypsána veřejná urbanistická soutěž o nové regulaci samotné vyšehradské citadely a jejího okolí. Celkem dorazilo na 12 návrhů.
První cenu získalo řešení Bohumila Králíka, který mimo jiné projektoval spojit Vyšehrad velkolepým schodištěm od křižovatky Vratislavovy a Neklanovy ulice se severozápadním bastionem. Druhou cenu získal projekt Antonína Engela. I on projektoval velkolepé schodiště z Vratislavovy ulice, lemované kamennými postavami a pylony, na nějž z vrchu citadely měla shlížet socha kněžny Libuše. Třetí místo získal Václav Prošek, který do prostor Vyšehradu vnášel iluzi původního knížecího hradu. Ten projektoval coby dřevěný komplex obklopený vesnicí. K historii však nepřihlížel příliš citlivě, naopak jeho projekt bořil rotundu sv. Martina a dokonce i chrám sv. Petra a Pavla 7. K realizaci nakonec nedošlo u žádného z plánů a úkol úpravy byl svěřen městskému stavebnímu úřadu.
Bohužel ve stejném období hrozilo, že budou vyšehradské hradby zbourány a prostor Vyšehradu bude zastavěn. Proti tomu se zvedla vlna nevole a kritiky. Naopak bylo doporučováno okolo hradeb zřídit zelený pás, který tak nejen památku ochrání, ale Vyšehrad tak i vynikne. Nakonec se tento záměr podařilo zrealizovat či uchránit jen na některých místech. Vraťme se však k návrší i přes intervence úřad začal v roce 1914 projektovat novou vilovou čtvrť (zahradní město anglického typu). Kromě bytových objektů měl vyrůst mohutný objekt Zemského kulturně historického muzea na bastionech č. XXXVI a XXXVII čnící nad Vltavou. Nezapomnělo se ani na velkolepé schodiště z Vratislavovy ulice zakončené pomníkem Libuše na baště XXXVIII. Na plánu je vidět, že ačkoliv architekt se snažil udržovat výšku relativně nízkou, velké množství hustě naskládaných vil a nadměrné měřítko veřejných budov by zřetelně narušily účinek vyšehradských bastionů. Po první světové válce bylo od tohoto plánu úřadu opuštěno. Nakonec byly podle nového plánu realizovány parkové plochy. Konec vizím však nebyl.
V roce 1926 byla vypsána soutěž na objekt nového pražského krematoria umístěný na některý z bastionů. Do soutěže dorazilo 23 návrhů. První cenu získal návrh Aloise Mezery, který umístil krematorium na bastiony č. XXXVI a XXXVII shlížející na Vltavu. Samotný objekt nesl znaky dobového funkcionalismu. Druhé místo obsadil návrh Josefa Kalouse, který zvolil stejné místo. Jeho krematorium mělo být obklopeno kolumbáriem a arkádami pro pohřbívání „slavných a zasloužilých lidí“ a myšleno bylo i na vyhlídkovou terasu s výhledem na Prahu. Třetí cenu získal návrh Karla Seiferta a Josefa Bartoše. Jejich stavba křížového půdorysu byla umístěna na bastionu č. XXXIII. Ostatně toto místo zvolila většina soutěžících. I přes relativní pokoru k panoramatu Vyšehradu vyšla snaha naprázdno a od umístění krematoria na Vyšehradu bylo upuštěno a nový objekt pro spalování byl vystavěn v letech 1929-1932 v lokalitě na pomezí Vinohrad a Strašnic.
Více obrázků a návrhů najdete v přílohách.
N 49° 56.*** (- 20) E 014° 20.*** (- 6)
10.8.2020 drobný přesun na nové umístění pro ty co mají vyluštěno před tímto datem N - 20; E -6 jinak je úprava ve vzorci
Prosím dodržujte obecné zásady pro odlov keší a obecné informace o poslední části najdete v bonusu: Max Urban.
Zdroje textů, obrázků návrhů a starých fotografií
Námět a listing realizován na základě publikace: Klára Brůhová „Pražské vize“
Dále pak různé internetové stránky