ZMIZELÁ PRAHA IV. - NEREALIZOVANÁ: LETNÁ
Vítám Vás na poslední části Zmizelé Prahy. V této poslední části se budeme věnovat ne tak úplně zaniklým objektům, jako spíše záležitostem, které nebyly realizovány a jejichž plány zůstaly na papíře. V této mysterce se budeme věnovat nerealizovaným projektům v oblasti Letenské pláně.
Stejně jako v jiných oblastech i tady lze rozdělit plány týkající Letenské pláně na dvě části. První se týkala dopravy a druhá novou monumentální zástavbou.
Dopravní část se týkala pokračování komunikace Pařížská dál směrem severním. Když totiž proběhla asanace Židovského Města, vznikla v novém prostoru na tehdejší poměry bulvární třída, na kterou pak navázal Čechův most. Další směřování přehrazoval svah Letenské pláně. Jako první přišel s návrhem architekt Jan Koula již v roce 1897, tedy ještě před dokončením asanace, který navrhoval prokopání Letenské pláně v ose nové třídy a pozdějšího mostu, aby se tak zajistilo pokračování této městské komunikace. Projekt počítal s prokopáním hlubokého zářezu do Letenské pláně, kterým měla být vedena 16 m široká třída. Svahy zářezu měly být tak mírné, aby je bylo možné rozdělit cestami a proměnit třeba ve vkusný sad. Součástí projektu byla i jakási vstupní brána na začátku zářezu, která měla mít zároveň charakter přemostění průkopu. Od svého projektu si sliboval mnoho pozitivního od zvýšení stavebního ruchu v prostoru Holešovic a Dejvic až po získání zeminy z průkopu, která měla posloužit pro vyrovnání povrchu při asanaci. I když se projekt městské radě zamlouval, k jeho naplnění nedošlo z prostých důvodů, náklady na průkop by v té době byly nad možnosti města. Přesto tento první projekt rozpoutal diskuze na toto téma na dalších několik desetiletí.
Za tu dobu vzniklo mnoho plánů, které kdybych tu chtěl uvést, byl by listing neúměrně dlouhý, proto jsem vybral několik dle mého soudu asi nejzajímavějších.
Hned v roce 1901 byla vypsána soutěž na úpravu Letenské pláně, jejíž nejvyšší cenu si odnesl projekt Richarda Klenka z Vlastimilu, který za mostem navrhl tunel, který následně ústil do otevřeného průkopu. V letech 1905-08 byl realizován most navazující na nově vzniklou komunikaci. Další pokračování však nepřišlo.
V roce 1905 přichází Jan Koula s dalším projektem, tentokrát volí podobnou variantu jako Richard Klenka, tedy za mostem navazující tunel a nad ním budovu české univerzity (techniky). Podobnou vizi měl i Jan Vejrych, akorát s tím, že budova měla sloužit jako galerie českého umění a vstupní svah ještě doplnil o monumentální schodiště vedoucí nahoru ke galerii.
Další soutěž na vyřešení vstupní partie letenské komunikace byla vypsána v roce 1909. První cenu v této soutěži získal Antonín Engel. Ten projektoval na začátku 100 m dlouhý a 16 m široký tunel. Tuto vstupní bránu do průkopu projektoval ve stylu wagneriánské moderny s ozvuky secese. Vrchol kompozice měla tvořit ženská figura v nadživotní velikosti, boční partie terasy a schodiště. Střídměji si počínal třeba Pavel Janák, který také jako vstup volil formu tunelu, ovšem bez monumentální stavby a schodiště. Následně stavební úřad kde od roku 1910 působil mladý Vlastislav Hofman, vypracoval projekt počítající však s dlouhým tunelem vedoucí skrz celou Letnou. Tato verze však nebyla považována za zcela vhodnou s ohledem na přívod čerstvého vzduchu a světla. Zainteresované strany se nedokázaly dohodnout a jako u jiných projektů byly debaty přerušeny válkou.
Už za války se do problému vložil Antonín Balšánek a jak jinak pojal svůj projekt stejně jako u jiných velmi megalomansky. Na rozdíl od jiných architektů on zde neumístil jen jednu budovu (české techniky), ale rovnou celou čtvrť, která měla tvořit monumentální zakončení asanační osy. K univerzitním stavbám zde měl přibýt také pavilon pro Slovanskou epopej, budovy muzeí, velké opery, ale také Zemského výboru a sněmovny království českého. Na zbytku volné plochy Letné plánoval blokovou zástavbu. Nicméně i tato první verze počítala s krátkým tunelem navazující na otevřený průkop, na jehož konci byl velké fórum a osa při Belcrediho třídě zakončená monumentální budovou. Následně ještě vypracoval dvě verze podobného projektu. Ten třetí počítal s nájezdovými rampami, takže by tunel začínal až několik metrů nad patou pláně a průkop by tak nemusel být příliš hluboký, což považoval za velkou devizu. K žádné realizaci opět nedošlo.
Další soutěže, které následovaly, už neřešily jen otázku propojení, ale celkové řešení Letenské pláně a tím se dostáváme i k druhé části.
V srpnu 1920 byla vypsána Ideová soutěž na získání plánů pro úpravu a zastavění Letenské pláně, okolí hradu a sousedních území. Tehdy došlo i k menší změně a ze čtrvti technické se měla stát čtvrť vládní, což bylo zřejmě ovlivněno přechodem na nové státní zřízení. Celkem dorazilo na 17 návrhů. Další změnou, která nastala, bylo i to, že projektanti počítali s budovami spíše nad Štefánikovým mostem a směrem západním nic monumentálního neprojektovali, aby nenarušili pohled na panorama hradu. Nejvýše oceněn byl návrh Františka Vahaly a Vratislava Lhoty. Autoři návrhu neprojektovali ani průkop, ani tunel, ale dvě trasy vinoucí se po svazích stráně. Budovu parlamentu pak situovali v ose před Štefánikovým mostem, před ním mělo být velké podélné náměstí státních úřadů jako centrum nové vládní čtvrti.
Podobně jako oni si počínali i Bohumil Hübschmann a také projekt Aloise Dryáka s Bedřichem Bendelmayerem. Oni však již projektovali klasický krátký tunel s následným průkopem jako pokračování tehdejší Mikulášské třídy (Pařížská). Přesto v té době začíná být již jasné že jediné vedení komunikační trasy přes Staroměstské náměstí a Mikulášskou třídou nebude vzrůstajícímu provozu stačit. Další co soutěž přinesla, bylo upevnění názoru na zástavbu na letenské pláni. Architekti se jednomyslně shodli umístit parlament zde na Letné než na Malé Straně. Výsledkem nakonec bylo v roce 1924 vyložení regulačního plánu, Státní regulační komisí. Komise zamítla transverzálu protínající Staré Město a přiklonila se spíše k dopravnímu řešení pomocí obvodové třídy od mostu Legií přes ulici Na Příkopě, Revoluční ke Štefánikovu mostu. Za ním se měly napojovat dvě rampy, levostranná by dosáhla pláně nad Čechovým mostem a pravostranná vedoucí obloukem k plánovanému parlamentu. Při Čechově mostě byla navržena jen levostranná serpentina ústící na Letnou v místech vyvedení Chotkovy ulice, která zase Letnou měla spojit s mostem Mánesovým. Z pohledu zástavby bylo navrženo, tak jak plánovala většina, tedy umístit objekty do prostoru nad Štefánikův most a východní plochu ponechat spíše parkovou. Podrobnější zpracování měla řešit další soutěž.
Ta přišla až v roce 1928. Cílem bylo již řešit konkrétní zástavbu pláně, žádány byly detailní projekty parlamentu (s výměrou 37.000 m2) a 16 veřejných budov (počítalo se řadou ministerstev, Národním a Technickým muzeem, Českou akademií věd aj.) a samozřejmě jejich umístění na pláni. Ačkoliv bylo doporučeno držet se doporučení Státní regulační komise, nebylo to závazné. Do soutěže dorazilo na 16 návrhů. První cenu nakonec získal návrh Josefa Štěpánka. Jeho návrhem byla zelená Letná. Severní a východní část pak lemovaly budovy státních úřadů. Parlament umístil nad Čechův most (tedy v rozporu s návrhem regulační komise) ovšem longitudinální formou budovy a jejím odstupem od hrany stráně aby bylo zabráněno rušivému vztahu vůči Hradčanům. Co se týče komunikací z centra držel se doporučení komise. Zachoval levostrannou rampu od Štefánikova mostu, výstupní komunikaci od Čechova mostu a Chotkovu serpentinu. Podobnou strukturu navrhl i Jaromír Krejcar, který skončil jako druhý. On však umístil parlament nad Štefánikův most. Za zmínku však stojí jeho pokrokové řešení ve formě řádkové zástavby v zeleni. Objekty byly navrženy ve stylu moderního funkcionalismu. Třetí skončil Kamil Roškot, který se po stránce umístění příliš nelišil od vítěze. Nejdůsledněji se plánu komise držel Bohumil Hübschmann, který získal v soutěži odměnu. V podstatě se držel toho, z čeho tehdy čerpala komise, když tvořila regulační plán. Pouze jeho kopule z roku 1920 nahradila dominanta v podobě hranolovité věže.
Nejodvážnějším projektem lze považovat plán Ferdinanda Fencla. Ten projektoval v pokračování Čechova mostu 300 m tunelu navazující průkop. Což se nedá považovat za odvážné jako spíše překonané, ale odvážný byl navrženými stavbami na pláni. Při Belcrediho třídě navrhl řadu devíti dvacetipatrových budov. Směrem k jižnímu okraji měla být tato zástavba sice odstupňována prostřednictvím nižších, desetipatrových budov a od okraje pláně širokým pruhem zeleně. Přesto by šlo o velmi markantní zásah do pražského panoramatu. Výsledek této soutěže se propsal i do návrhů na změnu regulačního a zastavovacího plánu Letné z let 1931 a 1934. Bohužel přicházející doba krize všechny plány zastavila. Následně z plánů moc realizováno nebylo. Na pláni zůstal jen do poválečné doby původní stadion (později zanikl) na východní straně bylo realizována budova Ministerstva vnitra, Zemědělské a Technické muzeum. V roce 1953 pak byl zprovozněn Letenský tunel navazující na Štefánikův most. Samozřejmě na krátkou dobu se zapsal do tváře Letné i Stalinův pomník, jenž měl ale jen krátký život, nicméně po něm zůstal mohutný podstavec se schodištěm vedoucím k Čechově mostu. Tedy v místech kde měl začínat tolik diskutovaný průkop Letenskou plání.
N 49° 56.*** E 014° 21.***
Prosím dodržujte obecné zásady pro odlov keší a obecné informace o poslední části najdete v bonusu: Max Urban.
Zdroje textů, obrázků návrhů a starých fotografií
Námět a listing realizován na základě publikace: Klára Brůhová „Pražské vize“
Dále pak různé internetové stránky