|
Vetší krystaly (kolem 10 mm) jsou vázány na mocnější křemenné žíly, kde jsou doprovázené chalkopyritem, tvořícím krystalky a jejich srůsty až 3 mm velké. Takové vzorky jsou však v haldě dosti řídké a mne se je povedlo nalézt jen v několika exemplářích. Vrcholem byl nález menšího balvanu protkaného drúzovými žilkami křemene, ve kterém se po rozloupnutí objevily vetší dutiny s krychlemi fluoritu do 20 mm a krystaly chalkopyritu do 4 mm. Výplň některých žil tvořil bílý kalcit. Na haldách pod plynovou stanicí se polymetalická asociace vyskytuje jen zřídka, naopak, dominují zde křemenné žíly, prakticky bez sulfidů, ale doprovázené hematitem. Jedná se o žíly nebo žilníky se silicifikací a výraznou hematitizací okolních rul. V drúzových dutinách jsou hojné krystaly křemene, zpravidla do 5 mm, zřídka i přes 10 mm velké.
Arsenopyrit
Tvoří podle Rouska menší jemnozrnné akumulace; v haldovině na žíle Kalbsköpfer se podle Rouska vyskytuje v podobě impregnací v chloritizované rulové brekcii až mylonitu a v křemeni. Breiter jej neuvádí. Autory byl nově nalezen v haldovině Mikulášské žíly v podobě až 2 cm velkých jemnozrnných akumulací uzavřených v jemnozrnném sfaleritu. V roce 2002 bylo ve zdivu v základech starého zbořeného mlýna (Gründig Mühle) nad ústím spodní mikulášské štoly nalezeno několik velmi bohatých vzorků arsenopyritu, z nichž největší velikosti 17 × 14 cm je směsí převládajícího arsenopyritu a zrnitého křemene, přítomny jsou ještě až 2 cm velké lupeny světlé slídy. Původ těchto vzorků je ovšem problematický. Stejný materiál zcela nepodobný žilovině Mikulášské žíly byl nalezen v závalu ústí Mikulášské štoly, jednalo se o křemen (do dutin nedokonalé sloupc. krystaly) s arsenopyritem (bohaté masivní agregáty), sfaleritem (agregáty až 2mm zrn), galenitem (až 1cm zrna a zrnité agregáty), fluoritem (drobné tmavě fialové zonálně zbarvené krychle) a slídou. Zdá se, že tyto vzorky mohly být k Mikulášské štole zavlečeny z některé krušnohorské lokality Sn-W mineralizace, s jistotou to ovšem tvrdit nelze.
Fluorit
Je poměrně hojným minerálem. V podobě žilek hrubozrnných agregátů proráží sfaleritem; vyplňuje drúzovité dutiny křemene; tvoří též 2–3 cm (maximálně 10–12 cm) mocné žilky v rule. Je světle zelený, fialový, bezbarvý a růžový; v dutinách se vyskytuje i v podobě krychlových, méně často osmistěnných krystalových mnohostěnů obvyklé velikosti do 5 mm, maximální velikosti 2,5 cm.
Galenit
Je poměrně hojný. Tvoří xenomorfní zrna velikosti do 4 mm dvou generací. Rousek jej zmiňuje i z haldoviny na žíle Kalbsköpfer v podobě impregnací v chloritizované rulové brekcii až mylonitu a v křemeni.
Glaukodot
Je velmi nejistý. Breiter jej určil jen na základě opticko-fyzikálních vlastností. Tvoří xenomorfní zrna uzavřená ve sfaleritu a v galenitu, jimiž je zatlačován.
Hematit
Z Mikulášské žíly je zmiňován již Jokélym; podle Rouska tvoří náteky v drobných dutinách křemene nebo bývá na rozhraní minerálních zrn; podle Breitera tvoří 1 až 2 mm mocné žilky v rule.
Hematit tvoří žilky a zrnité agregáty, na puklinách a v dutinách však často krystalizuje v podobě lesklých černých šestibokých tabulek, běžně 1 mm velkých, nejvíc však do 3 mm. Polymetalickou asociaci v kvalitnějších ukázkách lze dnes s velkou dávkou štěstí sbírat už jen u Mikulášské štoly. U štoly Johannes jsem nic zajímavého nenašel a haldy dolů Kateřina, Fröhlich Gemüth, Einigkeit nebo Terezie jsou na soukromých pozemcích a tudíž nedostupné. Haldy dolů u Lesního potoka jsem doposud neprozkoumal. Na haldách pod plynovou stanicí lze stále sbírat křemen a hematit.
Chalkopyrit
Vedle sfaleritu je druhým nejrozšířenějším rudním minerálem. Tvoří až několik mm velká zrna a až 1 cm mocné žilky ve sfaleritu nebo v rule; vyskytuje se ve třech generacích, přičemž chalkopyrit II je nejhojnější a chalkopyrit III tvoří automorfní krystaly 1–2 mm velké na fluoritu a kalcitu. Rousek jej zmiňuje i z haldoviny na žíle Kalbsköpfer v podobě impregnací v chloritizované rulové brekcii až mylonitu a v křemeni.
Kalcit
Je nejmladším minerálem žiloviny. Vyplňuje drúzové dutiny v křemeni a ve fluoritu, jeho agregáty jsou tvořené až několikacentimetrovými individui; vzácně tvoří do dutin drúzy prismatických krystalů až 8 cm dlouhých nebo drúzy až 2 cm velkých tence tabulkovitých krystalů. Na stěnách důlních chodeb tvoří až 2 cm mocné recentní sintry. Zeleny popisuje drúzu sloupcovitých krystalů kalcitu ze žíly Gottfried Trumm.
Kasiterit
Je uváděn již Jokélym ze svrchních partií ložiska a po něm Zelenym. Podle Breitera je kasiterit nejstarším rudním minerálem a je vázán na křemen I. Kasiterit prvního typu tvoří automorfní krystaly velikosti okolo 0,2 mm uzavřené v mladším sfaleritu a chalkopyritu, kterým je nepatrně zatlačován. Kasiterit druhého typu tvoří vrstvičky xenomorfních až automorfních zrn menších než 0,01 mm v přírůstkových zónách křemene I.
Křemen
Je nejhojnějším minerálem žiloviny; podle Breitera je vyvinut v pěti generacích.
Malachit
Tvoří podle Rouska povlaky na stěnách chodeb a dobývek; nověji nebyl potvrzen, mnohé světle zelené povlaky se po rentgendifrakčním studiu ukazují býti světle zelenými drobně krystalovanými fylosilikáty.
Pyrit
Podle Breitera není příliš hojný; vyskytuje se ve třech generacích. Pyrit I tvoří xenomorfní zrna v křemeni II velikosti 0,2–0,3 mm; je zatlačován sfaleritem a tetraedritem. Hojnější je pyrit II, který tvoří asi 0,1 mm mocné žilky v křemeni (křemen IV) a ve sfaleritu. Pyrit III tvoří 1–2 mm velké krychle na krystalovaném kalcitu. Rousek jej zmiňuje i z haldoviny na žíle Kalbsköpfer v podobě impregnací v chloritizované rulové brekcii až mylonitu a v křemeni.
Sádrovec
Tvoří jehličkovité krystaly na stěnách důlních chodeb; je velmi hojný.
Sfalerit
Je nejhojnějším sulfidem; vyskytuje se v podobě několik cm mocných žilek tvořených drobnými xenomorfními zrny; často je doprovázen fluoritem, kalcitem nebo křemenem; obsahuje okolo 6 % Fe (Breiter 1980). Je černý, jeho zrna bývají hojně prorostlá chalkopyritem.
Tetraedrit
Je mikroskopický, tvoří xenomorfní zrna. Podle rentgenografického studia se jedná o Ag-bohatý tetraedrit. Vedle chalkopyritu byl pravděpodobně druhým nositelem stříbra na ložisku.
Torbernit
Je zmiňován ve dvou zprávách z průzkumu v roce 1947, a to jednak z aktivních vzorků z haldy šachty Kateřina a z dolového komplexu Mikuláš – Kateřina, konkrétně ze štoly Dolní Kateřina a ze slepé šachty mezi Vrchní a Dolní štolou. Tvoří velmi drobné, nicméně makroskopicky patrné šupinky. Objeven byl měřením γ-aktivity.
Alumosíran mědi
Modrý recentní hydratovaný alumosíran mědi tvoří povlaky a hojné velmi bohaté rozsáhlé náteky na stěnách důlních chodeb v dole Mikuláš; podle rentgendifrakčního studia se jedná o minerál blízký glaukokerinitu či woodwarditu; minerál snadno ztrácí vodu. Povlaky modrého Cu-síranu ze stěn chodeb a dobývek popisuje již Rousek.
Jokély zmiňuje z Mikulášské žíly ještě chalkozín, bornit a proustit. Tyto minerály nebyly nověji potvrzeny. Pouze Paulíček zmiňuje ve výčtu minerálů vedle obvyklých sulfidů ještě chalkozín, bornit a covellin a sekundární minerály malachit, azurit, chalkantit, torbernit a fritzscheit; Paulíčkův seznam ovšem nepůsobí příliš věrohodně. Kratochvílovy údaje o výskytu stříbra a minerálů stříbra, bismutu, niklu, arsenu a uranu jsou zmatečné; jedná se o záměnu s jáchymovským revírem, jak lze poznat již z názvů žil. Kratochvíl se v případě Co-Ni-Bi formace odkazuje na práci Eiselta, v níž jsou ovšem uvedené údaje vztažené k Jáchymovu a nikoliv k Hoře Svaté Kateřiny. Relevantní by snad mohla být Grimmova zmínka o výskytu uraninitu (Uranpecherz) na žíle Hansöfnergang (Hans offener Gang, Hans offener Stolln), i když i zde panuje pochybnost, protože Grimm nic podrobnějšího o uraninitu nepíše.
|