|
Vítejte na dalším pokračování série AGT s pořadovým číslem 122. Jednou za čas vyrazíme na návštěvou za reviewarem earth-cache Honzou do Klášterce nad Ohří. Stejně tak tomu bylo na podzim 2018. Občas při té příležitosti projdeme potencionální místa pro earth-cache. Tak vznikla např. earth-cache na Měděnci nebo na Sfingách. Tentokrát Honzovi časové možnosti nebyly tolik otevřené a tak z výletu do skal sešlo. I přesto jsme si s přítelkyní na pár míst vyrazili a několik témat vytipovali. Téměř na závěr výletu jsme se zajeli podívat na Pomník zaniklých obcí. Jedná se o mohutný pomník viditelný z velké dálky. Každý z kamenů v kruhu je věnován jedné obci. Obce zanikly z různých důvodů, nejčastější byla však těžba uhlí a budování vodních nádrží. Původně mě ani nenapadlo zde earth-cache tvořit, ale při procházení kamenu po obvodu jsem nalezl něco unikátního... malou skalní růži, která je i tématem této earth-cache.
Skalní růže
Jedná se fakticky o Liesegangovy kruhy, což jsou nepravidelné kruhy a elipsy, které jsou způsobeny přítomností oxidů železa v pískovci.
K pochopení toho, jak tyto kruhy vznikají nám postačí znalosti:
Horniny dělíme na vyvřelé, usazené a přeměněné. Pískovec je hornina usazená nebo-li sedimentární. Při sedimentaci (usazování) pískovce se vytvořilo patrně vysrážením z železem bohatých roztoků železité jádro ve velké koncentraci. Z něj, v průběhu velmi dlouhého času, difundovaly železité ionty (difuze je samovolný neuspořádaný pohyb iontů či molekul určité látky z míst větší koncentrace do míst menší koncentrace) patrně v době, kdy pískovec nebyl ještě zpevněný a za pomoci vody. V určité vzdálenosti od původní konkrece (jakéhosi epicentra - středu kruhu) dosáhla koncentrace železitých iontů mezní hranice pro vysrážení oxidů železa do tmelu pískovce. Z této vysrážené pevnější krusty (kulové plochy) difundovaly v průběhu velmi dlouhé doby železité ionty až do vzdálenosti, kde dosáhly koncentrace vhodné pro vysrážení oxidů železa do tmelu pískovce a vytvořili tak pevnou hranici mezi pískovci.
A jelikož na skály působí eroze (zvětrávání horniny), pískovec se postupně zvětrával, avšak oxidy železa tomuto zvětrávání odolávají ve větší míře - kruhy vystouply a tvoří pevnější část horniny.
Takhle vlastně vznikla ta koncentrická stavba. Většinou se to odehrává v malých rozměrech (tak vznikají železité pískovcové růže), tenhle veliký a pravidelný útvar je dost neobvyklý. Pravděpodobně v době vzniku bylo velice klidné prostředí.
Pískovec
Pískovec je zpevněná, klastická usazená hornina. Zjednodušeně lze horninu označit za pískovec tehdy, pokud podstatnou část tvoří zrna o velikosti 0,06 až 2 mm. Velmi časté jsou křemenné pískovce, kde podstatnou část zrn tvoří křemen. Pískovec vzniká stmelením zrn (odborně řečeno tzv. klastů - obvykle křemene, živců a horninových úlomků jako jsou např. silicity) tmelem. Tento tmel je velmi často karbonátový nebo železitý. Mezerní hmotě (např. jílovité) se říká matrix. Složení pískovce se liší podle místa výskytu. Pískovec mívá velmi různé barvy: od šedé přes žlutou až k červené (indikuje přítomnost oxidů železa), někdy může být i vícebarevný. Snadno se drolí a zvětrává. Hojně se využívá ve stavebnictví, sochařství a ke kamenickým účelům.
|