Kdysi před lety můj prastrýc „Kálí“ s partou kamarádů z osady Vlků severu objevil Karáskovu rokli. Jezdili sem vandrovat a po pár letech tu postavil chajdu. Jsme hrdí majitelé chajdy číslo 1 v osadě u Karáskova potoka. Od dětství jsem jezdil s rodiči na chajdu a při praskání smolných klacků v kamnech a při mihotavém svitu petrolejky poslouchal příhody, které se tu kolem nás zaručeně staly. Elektřinu jsme neměli, tahle vymoženost sem dorazila až kolem roku 1980. Ležel jsem na palandě, valil oči a bál se třeba jen pohnout. Všechny tyhle historky jsem si uchoval v paměti a s minimálním vylepšením je aplikoval na naše děti a děti našich kamarádů, kteří k nám zavítali.

Kolem Karáskovi rokle se potlouká Hejkal Pepa. Je tu už od nepaměti a hlídá poctivé a hodné vandrovníky a škodí těm zlým a nečestným. Přes den spí ve svém brlohu někde v hloubi lesa a vylézá až když na nebi vyjdou hvězdy. To pak čenichá kolem chat a shání něco na zub. Je to ale huba mlsná a nejraději má buchty a pivo. Pokud na něho cestou narazíte, tak se raději chovejte slušně a přívětivě, protože v opačném případě by to mohlo dopadnout zle ... je to přeci jen mocná, lesní, nadpřirozená bytost.

Tohle tajemství si prosím nechte pro sebe a nikde se s ním nechlubte. Protože pak bychom přišli o historku, kterou chceme krmit i nadále naše potomky. Mockrát děkujeme …. Pospíci.

Nezapomeňte sbírat indicie z logbooků pro bonusovou keš 😊.