V obcích se dodnes vyskytují poslední zbytky hmotných památek z doby, kdy se drobným podnikatelům říkalo živnostníci. Ve své živnosti pracovali sami se členy své rodiny nebo měli třeba i jednoho či dva učně. Pak přišla doba, kdy tito lidé byli odsuzováni a když měli toho jednoho či dva učně, byli nazváni vykořisťovateli. Bylo jim zakázáno provozovat svou živnost. Někdy dokonce byly jejich stroje fyzicky ničeny. Někdy dokonce byli soudně zbaveni svobody a podle nového "právního" režimu si odseděli tresty odnětí svobody. Byly to trpké osudy.
Ve Velké Bystřici v popisované době bylo Králíkovo zahradnictví. I tato živnost posléze kvůli poměrům nepříznivým drobným podnikatelům, jak se dnes živnostníci nazývají, musela zaniknout. Ale dodnes z tohoto zahradnicví přetrvala jedna dominanta. A zdá se, že může přetrvat ještě mnoho desítek let. Je to vysoký komín hranolovitého tvaru, vyrůstající přímo ze země. To proto, že vytápěný skleník byl zapuštěn pod úroveň terénu, a kotel, který ho vytápěl a jeho kouřovod byly také pod úrovní terénu. Komín je z tmavých cihel a je tak bytelně vystavěn, že zde může ještě ty desítky let stát. Z místa uložení keše ho uvidíte, podíváte-li se směrem západním do zahrady podél svažující se silnice. Když přijdete po té silnici až k plotu zahrady, uvidítě uvnitř hned u plotu zbytek štítové zdi toho skleníku. Je to jen polovina štítu, nízká u země, s betonovou mazaninou nahoře.
Moje osobní vzpomínka je z doby, kdy jsem chodil do Bystřice do školy. Skleník byl ještě celý, jen měl rozbité skoro všechny tabulky. Kluci tam měli své eldorádo. Našel jsem mezi mnoha rozbitými květináči ještě vyrovnané nějaké celé, roztomile maličké. Přinesl jsem jich několik domů. Maminka mne vážně pokárala, že je to krádež. Sice jsem tomu nerozuměl při představě, že brzy bude všechno rozbité na padrť, ale přesto jsem je šel vrátit zpátky na místo.