Po stopách zapomenutých hrdinů
V Modřanech si každý rok připomínáme výročí květnové revoluce, kterou pro Prahu vstoupila do poslední fáze druhá světová válka. U pomníku před školou T. G. Masaryka se pravidelně koná pietní akt spojený s kladením věnců místním hrdinům, kteří během povstání položili své životy v boji za svobodu. Jedním z nich byl Jiří Dostál (5. 7. 1921–6. 5. 1945). Místo, kde padl, je ale od pomníku hodně vzdálené. Je v poslední třetině silnice spojující Točnou s Komořany. Po ní se 6. května 1945 valila ze Sedlčanska vojska wehrmachtu, konkrétně armády Střed, které velel obávaný polní maršál Ferdinand Schörner, ne neprávem nazývaný Krvavý Ferdinand. Snažila se přes Modřany co nejrychleji dostat do Prahy a pomoci pražské posádce v boji s povstalci. Postup Němců brzdily především barikády. Jedna z nich byla na zmiňované silnici z Točné do Komořan a smutnou vzpomínkou na tehdejší boje jsou dodnes tři pomníčky, umístěné v lese u silnice.
Znovuobjevený pomníček - 2011
Foto: Ivana Sellnerová
Ministerstvo obrany České republiky před nedávnem zpřístupnilo veřejnosti elektronickou evidenci válečných hrobů. Na základě informace o této nové internetové aplikaci zveřejněné v Novinách Prahy 12 se na odbor školství, kultury a vzdělávání Úřadu městské části (OŠKV) přihlásila neteř padlého hrdiny Jiřího Dostála, který přišel o život na sklonku 2. světové války v Pražském povstání. Zjistila totiž, že pomníček jejímu padlému strýci není do centrální evidence zaveden. Stojí osamoceně poblíž železniční tratě a cyklostezky vedoucí na Zbraslav a nebyl nikdy zapomenut. Nejbližší příbuzní se vždy počátkem května k pomníčku přicházejí poklonit a uctít památku mladého hrdiny, který položil svůj život za naši svobodu ve věku nedožitých 24 let.
Foto: Ivana Sellnerová
Jiřímu Dostálovi se v bojích za osvobození Prahy stal osudný 6. květen 1945, když se spolu s ostatními partyzány přesouval z točenských lesů zpět do Modřan. Skromný pomníček připomíná místo, kde zahynul. A jeho jméno stojí i na bronzové desce v seznamu ostatních padlých modřanských bojovníků na pomníku barikádníka v parku poblíž modřanské Základní školy T. G. Masaryka. Podrobnější informace je možné získat na webových stránkách ministerstva obrany www.valecnehroby.army.cz v sekci Evidence válečných hrobů.
Jaromír Vejvoda (28. března 1902 – 13. listopadu 1988)
Byl to český hudební skladatel, kapelník a dirigent. Narodil se v roce 1902 na Zbraslavi. Pocházel z muzikantské rodiny a měl šest sourozenců. Od šesti let se učil hrát na housle, v patnácti letech se stal členem otcovy kapely a v roce 1926 převzal její vedení a napsal pro ni celkem 82 skladeb. Kapelu byl po nástupu komunistů v únoru 1948 donucen rozpustit. Členové kapely ale hráli dál pod správou města Zbraslav jako Zbraslavanka. Kapelu Vejvoda občas chodil dirigovat.
Měl tři syny – Josefa, Jiřího a Jaromíra, z nichž se stal hudebníkem pouze Josef. Jeho vnučka Zuzana se prosadila jako muzikálová herečka.
Vejvodova první skladba se jmenovala Modřanská polka. Složil ji v roce 1927 a překomponoval v roce 1929 do dnešní podoby. V roce 1937 byla vydána nakladatelstvím Jan Hoffmann – - vdova poté, co ji otextoval Vašek Zeman a přejmenoval na Škoda lásky. Tato skladba se stala Vejvodovým nejvýznamnějším dílem. V roce 1938 byla oceněna zlatou deskou za milion prodaných desek a v roce 1939 vznikla její upravená anglická verze – Beer Barrel. Polka, která se stala za druhé světové války velmi oblíbenou po celém světě, byla použita ve spoustě filmů a seriálů, např. Obecná škola, Lidská komedie, MASH. V roce 1995 doprovázela posádku raketoplánu Discovery. V současnosti existuje 14 různých názvů s 27 texty v několika jazycích. Mezi jeho další skladby patří: Až dneska půjdeš spát, Kde jsi mé mládí, Slzy sirotka a další.
O kešce
Jedná se o jedenáctou z dvanácti tematických schránek. Nezapomeňte si opsat kód pod víčkem kešky! Poslouží k nalezení bonusové třinácté kešky série. Ve všech keších série se pravidelně objevují speciální tematické CWG.