Za dávných a dávných dob náš kraj nevypadal ani zdaleka tak, jak ho známe dnes. Nebyli zde vesnice, silnice, města, kostely, hrady ani zámky. Jediné, co zde zbloudilí poutníci mohli najít, byl hluboký hvozd a v něm mnoho divokých zvířat - medvědy, rysy, losy, vlky i bobry. Během let se ale tento obraz začal měnit. Hluboké, nepřístupné lesy byly vypáleny a místo nich začaly v krajině růst malé vísky a panská sídla. Do našeho kraje začali přicházet lidé, pro divoké šelmy už tu nezbylo místo - začaly tedy lesy opouštět.
Kraji se přehnala mnohá neštěstí - války, epidemie - ale i chvíle radosti, rozkvětu a lidového veselí. A zatím co se lidé ve vsi smáli i naříkali, v nedalekém lese stále vyli vlci. Ti poslední tam statečně vydrželi po dlouhá staletí, kdy žili po boku lidí, kteří se ale nakonec stali jejich záhubou. Psalo se 2. ledna 1830, kdy byl ten poslední zastřelen Václavem Maříkem, lesníkem ze Stříteže. Právě na památku tohoto posledního vlka na území vysočiny byl poblíž místa jeho smrti vztyčen památný kámen, který nechť nám je připomínkou starých časů, kdy si lidé museli vystačit s málem a snášet mnohá příkoří.
Naše keška je ukryta nedaleko Vlčího kamene, poblíž další významné památky těchto lesů - kyselé bučiny, kde je možné pozorovat původní porost, který zdobil náš kraj před výsadbou smrkových monokultur. Neváhejte si tedy pobyt v naších lesích ještě o chvíli prodloužit a užít si chvíle klidu, v dnešní době již tak vzácného, o to víc ale ceněného.