Chci Vás přivést někam, kde už není to, co tam bývalo, ale něco z toho, co už tam není, tam ještě je.
Docela dávno, ve 14. století, stával u řeky Jihlavy mlýn. Jmenoval se různě, to podle majitelů, kteří ho vlastnili. Pro nás je důležitý název - Hölcl Mühl a byl opravdu jen jeden. Později byl chybně zapsán jako Holzlmühl a, zase chybně, přeložený do češtiny jako Dřevěné Mlýny! Takto byla pojmenovaná i osada rozprostírající se v okolí. Nejprve malá vesnička, která se úspěšně rozrůstala, aby ji v roce 1923 spolkla velká Jihlava a tak se stala jednou z několika jejích místních částí. A v roce 1955 zařechtal úřední šiml a celý katastr byl zrušen. Rozplynul se v jihlavské zástavbě. Zbourán byl i mlýn, který všechno začal.
Tak co nám tu po něm zůstalo. Na řece najdeme jez. Je mnohokrát přestavovaný, aby vyhovoval potřebám dalších majitelů a vůbec nevypadá jako v dobách, kdy se tu mlelo obilí. V současnosti k němu vede nový úsek cyklostezky. Jako památka na staré časy nám však zůstalo něco jiného. Krátkou spojku od pilníkárny, přes lesík do ulice Na Vyhlídce, tvoří z větší části schodiště. Na tom by nebylo nic zvláštního, ale na stupně jsou použity staré mlýnské kameny z už neexistujícího mlýna. Jsou půlené a uprostřed v ose je, u mnoha z nich, patrná díra. Opotřebované od mletí i ochozené nohami lidí, krátících si tudy cestu. Zasypané starým listím a jehličím. Kameny tu našly nové uplatnění. Zajděte se na ně podívat brzy, než si někdo všimne, že neodpovídají unijním normám a všechny je nahradí betonem.
Při vyzvedávání buďte obezřetní. Místo není tak opuštěné, jak se v na první dojem jeví.