Na osamělém místě v Brodcích u Sázavy, kde stál pouze špatně prosperující mlýn mlynáře Vávry (zmiňovaný již v roce 1443) a selský statek, se v roce 1839 židovský podnikatel Jakub Šimon Wahle rozhodl postavit strojní přádelnu bavlny.
Továrna sama byla vystavěna na místě bývalého mlýna a posléze pohltila i budovu statku. Původní budova byla čtyřpatrová, z větší části dřevěná. Její součástí byla postranní stavba, která sloužila jako ubytovna pro dělníky. Závod byl v provozu od roku 1842 a výroba byla soustředěna jednak v budově podniku, kde byla od počátku mechanizovaná, tak se provozovala stále podomácky na ručních jednoduchých strojích a posléze byla odváděla do továrny. Během několika let tu našlo zaměstnání 200 lidí a brodecká přádelna se stala jednou z největších v Čechách. Odborníci přicházeli především ze severních Čech, místní obyvatelé vykonávali pouze jednoduché manuální práce a náročnější práci s textilními stroji se museli teprve naučit. Navíc práce v přádelně byla velmi namáhavá a denní pracovní doba byla 15 hodin.
Přádelna odebírala bavlnu pouze z USA, proto její provoz značně zkomplikovalo omezení dovozu bavlny, který zapříčinila americká občanská válka a na počátku 60.let se tak továrna ocitla v úpadku. Následovalo omezení výroby, propouštění zaměstnanců a nakonec se majitelé rozhodli podnik prodat. Dne 27. srpna 1864 pak továrna přešla do vlastnictví amsterodamské společnosti Böninger, Kramer and Company. Holandská firma vlastnila brodecký podnik téměř dvacet let, než jej v roce 1882 prodala Viktoru Kufflerovi z Vídně.
Kuffler se osvědčil jako zdatný podnikatel a rozhodl se pro další modernizaci podniku. V roce 1891 bylo v přádelně zavedeno elektrické osvětlení a zároveň byl nedaleko továrny postaven velký obytný dům, kde se mohlo ubytovat na šedesát rodin. Každá dělnická rodina zde bydlela v jedné místnosti, dílovedoucí pak měli místnosti dvě. Rozkvět továrny přinesl i lepší pracovní a sociální podmínky pro zaměstnance. Byly zvýšeny mzdy a zároveň došlo ke snížení pracovní doby na 12 hodin.
V roce 1893 však vstoupila do života dělníků i přádelny tragická událost – 13.června vypukl velký požár. Oheň v krátkosti zachvátil většinu budov, jejichž vnitřní zařízení bylo převážně dřevěné a hoření rovněž napomáhaly zásoby bavlny a příze. Podařilo se zachránit pouze barvírnu, kotelnu a dělnickou ubytovnu, ostatní části továrny lehly popelem. Výroba byla obnovena v roce 1895 v nové, větší a modernější továrně a na přelomu devatenáctého a dvacátého století se přádelna stala moderním podnikem.
K tomu pomohla i železnice, která se začala v červenci 1895 stavět přes Týnec. Když byla o necelé dva roky později trať dokončena, stala se brodecká přádelna hlavním zákazníkem místní stanice. Suroviny se odvážely z dráhy a přivážely do podniku pomocí úzkokolejné dráhy. K pohonu vozíků se zpočátku používaly koně. Vlečka pak byla používána po celou dobu trvání přádelny.
Výrobu i celkový vývoj velmi citelně poznamenala první světová válka, kdy mnoho mužů odešlo na frontu. Na bavlnářský průmysl také těžce dolehl nedostatek surovin, jenž závisel na dodávkách bavlny z USA, Egypta a Indie, která tak musela být nahrazena papírem, jenž se dovážel ze Švédska. Z kotoučů papíru se řezaly úzké papírové proužky, jež se vlhčily a zkrucovaly na spřádacích strojích tak, aby se co nejvíce přiblížily bavlněné přízi. I takto komplikovaná výroba však musela být omezována, zkracovala se pracovní doba, až nakonec byla v roce 1918 továrna zcela zastavena.
Kupní smlouvou z 10. června 1920 byla továrna začleněna do koncernu Mautner, firmy, která byla před válkou největším podnikem v bavlnářském odvětví v Rakousko-Uhersku a vlastnila pobočné závody v různých částech monarchie. Firma Mautner převzala podnik v dost neutěšeném stavu. Strojní zařízení bylo zastaralé, tovární objekty válečnou dobou zchátralé a neudržované. Vzhledem k nedostatečným dodávkám bavlny se poválečná výroba rozbíhala pomalu a továrna zaměstnávala pouze část bývalých zaměstnanců. Díky širšímu zázemí Mautnerových podniků se ale situace postupně stabilizovala a podnik brzy začal pracovat naplno. Pracovalo se na dvě směny a až do roku 1930 továrna dávala obživu přibližně 600 pracovníkům.
V roce 1930 však byla výroba poznamenána hospodářskou krizí, která těžce zasáhla především textilní průmysl. Firma byla nucena omezovat výrobu a brzy nastalo první propouštění zaměstnanců. Odbyt příze neustále klesal a továrna stále více podléhala krizi. Poslední říjnový den roku 1936 pak bylo vydáno nařízení o trvalém zastavení přádelny, o práci přišlo zbývajících 250 zaměstnanců a v roce 1937 přestala továrna existovat.
Areál následně za 2 000 000,- Kč zakoupil podnikatel ing. František Janeček, který prostor využil nejprve pro výrobu a skladování jím vyráběných aut, posléze pro výrobu světově proslulých motocyklů JAWA. Po Janečkově smrti a po znárodnění v roce 1948 v areálu i nadále pokračovala výroba motocyklů, ale posléze byla přesunuta do nových objektů. Po roce 1989 začala továrna upadat a na konci 20. století již byla část objektů zcela opuštěných. V roce 2014 pak byly výrobní haly srovnány se zemí a z areálu zůstala zachována pouze malá vodní elektrárna o výkonu 291 kW.
Keš se nachází kousek od místa, kde přádelna stála. Jedná se o klasickou Lock&Lock krabičku, ve které je logbooku, tužka, ořezávátko, něco pro malé kačery a 3 CWG.