Modřanská sokolovna
15. května 1921 byl položen základní kámen ke stavbě modřanské sokolovny. Při této příležitosti byl tehdy uložen do základů stavby pamětní spis, jehož rukopisný koncept byl nedávno objeven při studiu archivu Tělocvičné jednoty.
V tomto spisu se uvádí, za jakých finančních potíží a osobních obětí bylo přistoupeno k tak odvážnému činu, neboť politická ani hospodářská situace nově se rodícího státu nebyla takovým záměrům nakloněna. Avšak neúnavným pracovním úsilím, dobrovolnými finančními úpisy, materiálními dary a hlavně nezištnou odbornou pomocí příslušníků a příznivců Sokola bylo dosaženo toho, aby mohla být sokolovna po necelých třech letech usilovné práce slavnostně otevřena. Stalo se tak 29. července 1923 (k 25. výročí založení Sokola).
Pro informaci dob příštích jsou ve spisu jmenováni tehdejší vedoucí funkcionáři Sokola. Ve všeobecné části spisu je i zmínka o tehdejším státním zřízení a o představitelích státu. Pro ilustraci jsou tam uvedeny i tehdejší ceny základních potravin a některého spotřebního zboží.
Od té doby prožilo Sokolstvo a tím i modřanská jednota mnoho významných událostí, které vrcholily vždy přípravou a konáním Všesokolského sletu. I modřanská jednota vždy přispěla v minulých letech při těchto slavnostech bohatou aktivní účastí. Počínaje IV. všesokolským sletem, cvičívali zdejší sokolové na všech následujících sletech.
24. května 1945 byly Sokol, DTJ, SK Modřany, Tenisový klub, Junák, Kanoistický oddíl a Svaz československé mládeže zapojeny do Národní tělovýchovné jednoty. Po osvobození až do všesokolského sletu v roce 1948 bylo v modřanském Sokole organizováno asi 1000 členů. Po roce 1948 byla ze Sokola vyloučena řada dobrovolných členů cvičitelského sboru a činovníků a tělocvičná činnost rychle zanikala. V době I. celostátní spartakiády v roce 1955 bylo v Modřanech šest aktivních organizací a málo dobrovolných cvičenců. Majetek TJ Sokol Modřany přešel na Spartak ČKD Elektro.
V roce 1957 byla provedena reorganizace tělovýchovy. Základní tělovýchova probíhala v bývalé sokolovně, kde cvičil malý počet žen a muži téměř žádní. Činnost vyvíjela košíková, turistika a branná tělovýchova. Vedle TJ Spartak Modřany existovala ještě TJ Mládežník v učňovském středisku Modřanské strojírny, jejíž členové cvičili v bývalé sokolovně v Hodkovičkách.
21. května 1968 byl v rámci obrodného procesu založen přípravný výbor pro obnovu Sokola a Junáka, ale po návratu komunistické diktatury v roce 1969 byla činnost těchto organizací znovu zastavena.
V roce 2002 několik příznivců Sokola utvořilo přípravný výbor, který svolal ustanovující valnou hromadu, a tak mohla obnova Sokola v Modřanech pokračovat. Dne 15. ledna 2004 začal TJ Sokol Modřany opět působit v navrácené modřanské sokolovně, kde se v současné době snaží vytvořit dobré podmínky pro sportovní vyžití všech příznivců sportu, a navázal tak na dlouholetou tradici.
Sokolovna stojí v ulici K Vltavě a je to jedna z nejstarších budov v Modřanech. Zdobné průčelí se bohužel ztratilo při stavební opravě sokolovny mezi lety 1965 až 1967. Tehdy se opravovala střechy, žlaby, ale i podlaha v tělocvičně, zabudovával se kotel a přestavovalo ústřední topení. Další generální rekonstrukcí sokolovna prošla v letech 1975 až 1976, a to v šatnách, ve sprchách a na sociálním zařízení. V roce 2009 přišly do sokolovny nové podlahy.
Vzduch je naše moře
Československé letectvo bylo součástí československé armády. Vzniklo 30. října 1918 jako Letecký sbor čs. armády. U jeho zrodu stáli jak letci bojující za první světové války v rakousko-uherském letectvu, tak příslušníci československých legií. Rakousko-uherskou, německou a francouzskou techniku u letectva postupně nahradily domácí konstrukce hlavních dodavatelů Aero, Avia a Letov, které byly také vyváženy do zahraničí. Mnichovská dohoda a následná okupace Čech a Moravy znamenaly dočasný zánik letectva na území Československa s výjimkou Vzdušných zbraní Slovenského státu.
První samostatné letecké útvary československých legií vznikly v Rusku, kde byl koncem února 1918 zřízen 1. československý letecký a automobilní oddíl, jenž měl k dispozici tamní francouzské vojenské sklady. Činnost jednotky negativně ovlivnil postup německé armády do Ruska zmítaného občanskou válkou a rovněž vynucené předání pěti letounů bolševikům.
V průběhu dní kolem 28. října 1918 se na pražském Žofíně shromáždili čeští vojáci rakousko-uherské armády, kteří se vraceli domů z front. Vzniklo tam jádro skupiny, z níž později měla být vytvořena vojenská jednotka. Hlavní postavou této jednotky byl setník Jindřich Kostrba, který kolem sebe shromáždil asi 30 pilotů, pozorovatelů a několik mechaniků. Následně vznikl Letecký sbor Československé armády. Na louce ve Strašnicích vzniklo první letiště. Byla sem přivezena všechna letadla, která po zániku Rakousko-Uherska zůstala na území nedávno vzniklého Československa. Nejvíce letadel pocházelo z bývalé letecké školy v Chebu. Další letadla dodali tehdejší spojenci. Jelikož československé letectvo společně s celou armádou bylo pod vlivem francouzské vojenské mise, Francie z části darovala, z části prodala Československu své přebytky letadel SPAD S.VII a S.XIII – stíhací dvojplošníky. Celkově šlo o přibližně 140 až 150 kusů. Československé letectvo se tak stalo třetím největším uživatelem těchto letadel.
Letadla z období první světové války byla již zastaralá a často i v nevyhovujícím technickém stavu. Vedení letectva i letečtí konstruktéři si tento fakt uvědomovali, a tak v roce 1920 poprvé vzlétlo letadlo Letov Š-1. Šlo o první letadlo československé výroby. Následně vznikly i první stíhačky Aero Ae-02 a jednoplošník Avia BH-3. V polovině 20. let se standardním stíhacím letounem stala AviamBH-21, která umožnila i řadovým pilotům nacvičovat vysokou akrobacii. Byl to první československý stíhací letoun vyráběný ve velkém počtu.
Zhoršující se zahraničně-politická situace si začátkem 30. let vyžádala modernizaci leteckého parku letectva. Ministerstvo národní obrany proto vyhlásilo soutěž na novou standardní stíhačku. V této soutěži nejlépe obstála továrna Avia se svojí stíhačkou Avia B-534, která oplývala výbornou stoupavostí, manévrovatelností i poměrně vysokou rychlostí, která se blížila k 400 km/h.
Všechna početně větší vojenská letectva však v té době masově přecházela na jednoplošníky. Českoslovenští představitelé, konfrontováni s výkonným německým jednoplošníkem Messerschmitt Bf 109 zjistili, že Avia B-534 překonává německý stroj ve stoupavosti a obratnosti, ale ne v rychlosti. Proto byl zadán vývoj jednoplošného nástupce B-534, nazvaný Avia B-35, který poprvé vzlétl v době mobilizace 28. září 1938. Vývoj tohoto letadla začal až příliš pozdě na to, aby bylo možné jej zařadit včas do výzbroje letectva.
O kešce
Jedná se o devátou z dvanácti tematických schránek. Nezapomeňte si opsat kód pod víčkem kešky! Poslouží k nalezení bonusové třinácté kešky série. Ve všech keších série se pravidelně objevují speciální tematické CWG.