k sérii vše je u první keše
Původ jména Strašecí lze stěží vysvětlit. Pochází snad z přivlastňovací podoby osobního jména Strašata, nebo jde o zpodstatnělé přídavné jméno odvozené od slov strach – strašit. Neví se také, zda jde o jméno až nově založené trhové vsi, či o starší místní název zdejší lokality.Nejstarší písemná zmínka o Strašecí se váže až k období mezi lety 1334-1343. Krátce poté došlo k povýšení vsi na městečko. Vznik Strašecí je tak možné dát do souvislosti se založením řady osídlení na Křivoklátsku emfyteutickým (zákupním) právem za vlády Jana Lucemburského. Tomu by odpovídalo i rozlehlé
pravidelné náměstí, jehož půdorys je středověkého původu.
Během neklidného 15. století přišlo Strašecí o svá práva, nejstarší známá privilegia tak vydal až král Vladislav Jagellonský, a to v letech 1480 a 1503. Zatímco ve starším privilegiu je Strašecí ještě nazýváno městečkem, roku 1503 zmiňuje král jeho povýšení na město.
Obec od svého počátku patřila ke křivoklátskému panství, které náleželo králi, a podléhalo tedy královské komoře. Proto se město Nové Strašecí nazývá také komorním. Vrchnostenské právo však vykonával křivoklátský hejtman. U tohoto dominia zůstalo Strašecí i poté, co král ve druhé polovině 17. stol. panství dlouhodobě zastavil a poté i prodal.
Na přelomu 15. a 16. století se směli podle městského práva ve Strašecí svobodně usazovat řemeslníci a obchodníci, Strašecí konalo týdenní trhy a dva výroční jarmarky, smělo pečetit zeleným voskem, vařit a prodávat pivo či ponechávat si plat z masných krámů a z obchodu se solí.
V roce 1553 postihl obec silný požár, po němž muselo být Strašecí znovu vystavěno, patrně však na místech starých gruntů. Jak tedy vypadalo středověké městečko, nelze bez archeologického průzkumu s jistotou zjistit. Až do 17. století se prakticky nedochoval žádný městský archiv, nejstarší městská kniha začíná rokem 1610. Že bylo v polovině 16. století město zcela zničeno, potvrzuje také skutečnost, že od tohoto období se začíná v pramenech nazývat Novým Strašecím.
Na přelomu 16. a 17. století se měšťané klonili k nekatolickému náboženství a dostávali se do sporů s arcibiskupem. Díky tomu přišli načas i o svá městská práva. Katastrofu znamenala třicetiletá válka, především mohutný požár roku 1639, založený Švédy. Počet obyvatel, který se pohyboval v té době zhruba okolo pěti set, výrazně poklesl a přibývaly pusté grunty. V roce 1685 prodal král křivoklátské panství Valdštejnům, kteří se stali novou vrchností Strašeckých. Poté je vystřídali Fürstenberkové.
Prakticky až do poloviny 19. století zůstávalo Nové Strašecí nevýznamným poddanským městečkem s drobnými privilegii. Mělo převážně zemědělský charakter s podílem řemesel. Za zmínku stojí dva velké požáry v letech 1811 a 1812, po nichž následovala obnova mnohých domů a přestavba kostela a radnice.
Po roce 1850 se ve Strašecí utvořil okres, který však brzy spadl pod okresní hejtmanství slánské. Zůstal zde pouze okres soudní a školní. Tehdy ve městě žilo přes 2200 obyvatel. V tomto období se také rozvíjí běžná spolková činnost, včetně Čtenářského spolku (1864), hasičů a Sokola (1869) nebo muzejního spolku (1894). V šedesátých letech 19. století prošla okolo města stavba Buštěhradské dráhy. Strašecí tak získalo rychlejší spojení s Prahou a s dalšími městy, nikoli však s okresním městem Slaný.
Bez výrazných místních specifik prožili občané i traumata první a druhé světové války, euforii let 1918 a 1945 i klidnější období první republiky. V letech 1949-1960 zde fungoval samostatný okresní národní výbor, poté město přešlo pod okres Rakovník.