V roce 2011 v lokalitě Ptačí potok, která se nachází nedaleko (viz rozcestník Na Ztraceném, který je cca 3 km) a spadá do první zóny NP Šumava, došlo k blokádě kácení stromů napadených kůrovcem běžnými lidmi, kteří pak odtud byli vyváděni policií. Soudy již mnohokráte potvrdily, že tito lidé byli v právu. Jak mohlo dojít k takto vyhrocené situaci? Kombinací dvou konfliktních pojmů – kůrovec a NP Šumava.
Kde jsou smrky, tam vždycky bude kůrovec. Tyto druhy patří k sobě jako Tom a Jerry nebo Laurel a Hardy. Je přirozeným průběhem životního cyklu horské smrčiny, že roste a roste, a pak je nějakým způsobem poškozená, většinou silným vichrem. Často bývá skloňováno jméno orkán Kyrill, který v Novohradských horách a na Šumavě udeřil v roce 2007. Ale takovéto, i silnější, bouře, jsou na Šumavě pravidelné a máme o nich záznamy, co si lidstvo ty záznamy dělá. Zdravé stromy jsou schopny se kůrovci bránit (zalévají ho smůlou), a tak se v takových lesích jeho početnost udržuje nízká. Stromy poškozené, ať už větrem nebo třeba suchem, už to nezvládají, kůrovec se namnoží a začíná kůrovcová kalamita. Brouk decimuje porosty po hektarech a stromy usychají. Když se tak stane, uvolní tím místo pro mladší, zdravé stromky, které rychle zaujmou místo lesních velikánů. Mnohdy jsou tyto smrčky skrývající se v podrostu a vypadající jako nedochůdčata, i 60 let staré – jen čekají na svou příležitost. Na spadlých torzech klíčí nové generace. Starý a nový život se tak potkává v pravidelném koloběhu. Příklad vidíte právě na tomto místě, když se podíváte přes potok.
Tak kde nastal problém na Šumavě? Lidé neradi vidí suché stromy, nevidí v nich žádný ekonomický ani estetický zisk. V hospodářském lese by napadené stromy byly vytěženy a odvezeny, aby nebyly napadeny další. Jenže tady jsme v první zóně národního parku, v místě, kde má příroda ještě šanci ukázat, co umí. A proto bylo rozhodnuto, že se to přirozeného koloběhu života a smrti zasahovat nebude. A pak zase, že bude. A pak zase že ne. Vytěžením suchých stromů se naruší jak životní cyklus samotných smrků, tak půda. Mladé smrčky jsou poničeny, semenáčky nemohou klíčit na starých kmenech, které jsou nejlepším hnojivem, a půda se na holoseči přehřívá, takže tam stejně semenáčky samovolně nevyraší. Ta plocha se musí osadit stromky z lesnické školky, což je ale zase další zásah do míst, kde bychom měli dát průchod přírodním procesům.
Problémem Šumavy ovšem je, že tady člověk kdysi hospodařil a dost prostorově i věkově porosty sjednotil. Kůrovec má šanci na úspěch jen u stromů oslabených a dostatečně starých. V přirozeném lese se gradace jeho početnosti zastaví o nějakou plošku, kde jsou stromy jiné – jinak staré, jiné druhy. To bohužel na Šumavě výrazně chybí, i když se Správa NP o rozrůznění snaží. A kůrovcové gradace jí s tím pomáhají. V zásadě zadarmo.
Poznámka k hledání: toto je první zóna národního parku, rozhodně není potřeba odcházet někam daleko od cesty, abyste kešku našli. A bacha na mudly!
English translation
Lifes of European spruce and Bark beetle are integral to each other. In the national park, there is a wonderful possibility to see how it works in natural conditions. However, many people do not like to see accompanying phenomenons such as dried-up trees and no economical value in a large stand of forest. In 2011 by Ptačí potok nearby, a clash between activists and police happened because of illegal lodging. And the police was not right, courts said.
There is a natural cycle of strong wind destroying older spruce trees – bark beetle attacks these trees and its population starts to increase – the trees tried up and provides place for new one – there is a young forest becoming older and older and waiting for its last strong wind.
One point about searching for the cache: this is the first zone of the National Park Šumava, you do not need to go too far from the road to find it. Be aware of muddles!