S touto keší se podíváme na další mlýny na Sedlickém potoce.
Charakteristickou součástí mlýnů je vodní kolo. Průměr kola závisel od získaného spádu a byl zpravidla 3 až 5 metrů. Šířka kola pak záležela na množství vody, které bylo k dispozici, a také na síle potřebné k pohonu mlýna (jednalo se o výkon 4 - 12 HP). Malé mlýny na potocích mívaly výkon do 5 HP.
Vodní kola vyráběl sekerník z borového dřeva, hřídel pak z dubu. Říkalo se, že mlynář měl vždy k dispozici vhodný dubový kmen zakopaný pod hrází ve vlhku v zemi.
K pohonu kola se využívaly i docela slabé potůčky, ovšem takový mlýn pak potřeboval nádrž nebo rybníček pro akumulaci vody. Ta se z potoka přiváděla mlýnským náhonem, jehož délka se odvíjela od spádu toku, často dlouhém stovky metrů. Nádrž se většinou napouštěla v noci a ve dne se mlelo (spíše jen část dne). Naši předkové uměli využívat velmi zručně vodní síly a máme se od nich v hospodaření s energií co učit.
Tento mlýn, stejně jako výše položený mlýn Valcha, měl k dispozici mnohem větší vodní nádrž. U panského mlýna se to dalo očekávat, protože ten musel mít mnohem větší a stabilnější výkon. Proto se tyto mlýny při modernizaci dočkaly turbíny (na Valše jsou dvě, v Panském mlýně byla jedna), což je významně zvýhodnilo proti ostatním drobným mlýnům. Dále byl osud obou rozdílný.
Valcha, která měla i pilu, si svůj význam podržela, v současnosti je zde zachované už asi nefunkční zařízení pily i mlýna. Obojí funkční ještě pamatuji. Když jsme z JZD dostali obilí na naturálie, naložili jsme s babičkou na vozík dva pytle pšenice a pytel žita a vyrazili s tím na Valchu. Pan otec nás hezky přivítal, obilí zvážil, zkontroloval a za žito a část pšenice nám dal lístky na chleba. Byly to poukázky každá na jeden tříkilový bochník. Těmi se pak dalo zaplatit chleba v obchodě stejně jako penězi. Nejednalo se tady o přídělové lístky, ale mělo tak být zajištěno zrychlení obsluhy. A když mě s nimi poslali koupit chleba, nemohl jsem nic utratit za mlsky. Dále jsme dostali pytel pšeničné mouky a otruby. Takže jsme celou zimu pekli z „vlastní mouky“.
A na pile jsme řezali vazbu na stavbu ještě v 90. letech. Klády se shodily ze silnice z hráze dolů. Tam je dělníci naložili na vozíky a posunuli ke katru. Ten už poháněla elektřina a turbína zajišťovala jen část výkonu, aby při výpadku proudu nedošlo k „zakousnutí“ pily.
Panský mlýn, tenkrát už v soukromých rukou měl mnohem smutnější osud. Majitele v 50. letech vystěhovali a většinu věci lidi rozebrali a použili doma. Nezbylo z něho skoro nic. Dnes souží k rekreaci, a nevím, zda jsou tam ještě zbytky turbíny, kterou tam jako kluk pamatuji. Velký Panský rybník je v majetku Povodí Vltavy a k němu vás dovede tato keš.
Takto Panský mlýn vypadal na počátku 70. let 20. století.
Prosím respektujte soukromý pozemek a dodržujte diskrétní vzdálenost od mlýna.