sv. Ivan

Svatý Ivan (zvaný korvejský, korvatský, charvátský či český, též svatý Jan Poustevník či svatý Jan Český) byl podle legendy první poustevník v Čechách, žil prý v 9. století v dnešním Svatém Janu pod Skalou. Měl být synem křesťanského vladaře Gostimysla (Gestimula), který zahynul roku 844 v boji s Ludvíkem Němcem, a královny Alžběty.

Označení „kralevic charvátský“, užívané v legendách, bylo zvažováno jako označení pro jihoslovanské Chorvaty anebo pro Lužické Chorvaty, kteří v té době obývali Podkrkonoší. Profesor Josef Vašica došel k závěru, že sv. Ivan pocházel z kmene Obodritů mezi dolním tokem Labe a Lubeckou zátokou. Obodritský král Gestimulus padl roku 844 při trestném tažení Ludvíka Němce a jeho syn Ivan (tehdy v podobě Unwanus či Unvan) byl jako zajatec poslán do korvejského kláštera v Sasku. Přízvisko „korvejský“ bylo podle této teorie zkomoleno na „korvatský“ a „charvátský“.[1] Svatý Ivan pravděpodobně také přinesl z korvejského kláštera do Čech svatovítský kult.

Podle legendy Ivan nejprve odmítl nastoupit po svém otci na královský stolec a odešel do monastýru, ale po nedlouhé době se rozhodl pro poustevnický či misionářský život. Odešel proto do Čech a usadil se, za časů knížete Neklana, v neprostupném lese v jeskyni pod skalou u pramene vody. Živil se lesními plody a mlékem ochočené lesní laně. Zde prožil v modlitbě a postu 42 let nikým nespatřen, přičemž odolal mnoha pokušením. Když už se málem rozhodl opustit poustevnický život, zjevil se mu Jan Křtitel, daroval mu k obraně před pokušením kříž a vyzval ho, ať neodchází. Když Ivana opět pokoušel běs, praštil ho Ivan křížem tak, že běs vyletěl z jeskyně a ve stropě po něm zůstala díra.

Podle legendy jednoho dne moravský kníže Bořivoj I. syn moravského krále Rostislava, sídlící na Tetíně, na lovu stíhal raněnou laň až ke skále poblíž Ivanovy jeskyně, kde ji skolil kopím. Ze smrtelné rány místo krve vyteklo mléko v množství, jehož se kníže i jeho družina dosyta napili. Poté se vynořil poustevník Ivan, knížete oslovil jménem a zeptal se ho, proč skolil jeho laň. Poté se Bořivojovi představil. Odmítl nabídku žít na Bořivojově dvorci a místo toho si vyžádal kněze. Ivan navštívil Bořivojovo sídlo, aby se zúčastnil bohoslužby sloužené knězem Pavlem, ale kromě svatého přijímání nic jiného nejedl ani nepil a ani na koně po cestě nevsedl. Knězi Pavlovi Ivan vyprávěl o svém setkání s Janem Křtitelem, vyjádřil přání být pochován ve své jeskyni a oznámil, že v její blízkosti budou vybudovány tři kaple. Vyžádal si ještě pergamen a černidlo, jimiž sepsal, že je synem charvátského vladaře Gostomysla. Podle některých legend docházel Ivan na Tetín opakovaně a rozmlouval s Bořivojem o spáse i za účasti svaté Ludmily.

Brzy po návratu do své poustevny zesnul a byl Bořivojem se ctí pohřben. Smrt svatého Ivana je datována do období let 882–893. (Vitae Sanctorum klade jeho smrt do doby okolo roku 900.)

Katolická církev si sv. Ivana připomíná 25. června