Hrad Palánek
Hrady, hrádky, tvrze Ždánického lesa
Vítám Vás u první kešky ze série HHT. Cílem této „malé“ série je ukázat kačerům, místním i přespolním, co se nám ukrývá za humny, v houští v lese za pár kopečky, a o čem většina z nás nemá ani tušení….
První si dáme malé opáčko z terminologie, potom něco z historie daného místa a nakonec hurá na odlov.
Hrad (cizojazyčně a odborně též kastel z latinského castellum) je opevněné feudální sídlo vystavěné většinou v rozmezí jedenáctého až šestnáctého století. Ve spojení „raně středověký hrad“ označuje raně středověké hradiště. Největším hradem v České republice a zároveň jedním z největších hradů na světě je Pražský hrad.
Hrádek znamená v původním významu malý hrad…
Tvrz má dva hlavní významy. Ve středověku a raném novověku označuje opevněné sídlo drobného šlechtice situované zpravidla uprostřed vesnice v zemědělsky využívané krajině. Od barokního období označuje slovo tvrz menší samostatný opevněný vojenský bod. Podobný význam má i ve vojenské terminologii dvacátého století, kdy označuje jednotlivé obranné objekty těžkého opevnění.
Tvrziště je výraz označující místo, kde stojí nebo stála tvrz (podobně jako například hradiště – hrad, nebo městiště – město).
Z archeologického hlediska lze tvrziště, jako pozůstatek tvrze, charakterizovat jako antropogenní, tedy lidskou činností vzniklý terénní útvar. Zpravidla jej tvoří pahorek (tvořený zčásti sutí zaniklých staveb tvrze, někdy v podobě suťového kužele) obklopený pozůstatky zemního opevnění (suchý nebo vodní příkop, val), nebo v případě vodní tvrze vodní plochou.
Zdroj : Wikipedie
Hrad Palánek
Terénní pozůstatky hradu na krátkém západním výběžku kopce Palánek, na sever bezprostředně nad městečkem.
Poloha hradu na mírně klesajícím výběžku je pro středověk typická. K jeho dvoudílné dispozici vedla z náměstí kolem kostela a hřbitova cesta, která je dodnes používaná. Nejedná se o běžný dvoudílný rozvrh, neboť první díl není typickým předhradím, ale jen lehce opevněním předpolím, na němž zřejmě tábořily vojenské oddíly. Šíji výběžku přepažoval mělký, jen 7m široký příkop, za nímž se rozkládá plocha tvaru lichoběžníku s rozměry 36 a 52m. Materiál z příkopu byl vyhozen na vnitřní násep , který byl pravděpodobně zvýšen dřevěnou stěnou. Primitivní charakter opevnění vskutku nasvědčuje urychlenému budování ve válečných dobách.
Teprve za tímto tábořištěm počíná areál původního hradu. Nejužší místo šíje přehradil příčný val a za ním příkop, který je utvářen podle okružního valu hradního jádra a z něho vystupujícího oválného šíjového objektu. Vnější valy před šíjovým příkopem mají proto tvar křídel, na jihu ještě zalomených. Vyvýšený šíjový objekt je oválný, 20m dlouhý a 12m široký , měl patrně podobu průjezdního, možná věžovitého stavení. Potvrzuje to informace důvěryhodného pamětníka ročníku narození 1915, který zde v mládí ještě viděl zřetelné základy kamenné obdélné věže. Z okružního valu se zachovala především východní polovina a západní částí jím sevřeného prstence příkopu dnes prochází lesní cesta. Šířka příkopu kolísá mezi 16 a 20 metry a o jeho mohutnosti svědčí ještě dnes existující hloubka až 5 metrů.
Vlastní hrad je oválný a má osové rozměry 70 a 42 metrů. V současnosti není na povrchu viditelné žádné zdivo, ale vyobrazení z konce 18. století zachycuje vysokou zalamovanou hradbu s několika okenními otvory. Podle toho a z absence velké věže se dá soudit na použití plášťové dispozice s paláci přistavěnými k obvodní hradbě. Bohužel zdivo bylo rozebíráno k druhotnému použití na okolních panských a soukromých stavbách. Nepříliš šťastným zásahem byly také amatérské předválečné výkopy místních nadšenců, kvalitnější byl jen zajišťovací výzkum F. Chalabaly z roku 1964. Část nálezů, které z nich pocházejí, je naštěstí uložena v muzeu Jakuba Vrbase. Jejich datování dovoluje předpokládat život na hradě ve 14. a po celé 15. století.
Občas literaturou tradovaný názor, že se Ždánice připomínají roku 1286, je bohužel nesprávný. . Matouš z Černé hory nebyl purkrabím ve Ždánicích nýbrž v Uherském Ostrohu – Stanici. Skutečnou první zmínku představuje až predikát Alberta a Bohuše z roku 1322. Hrad se však uvádí, právě v souvislosti s Bohušem a jeho bratrem Vítkem , v roce 1349. O dva roky později Vítek ze Ždánic, který byl Olomouckým děkanem, postoupil hrad a městečko Alšíkovi z Fulštejna.
Po několika dalších změnách zakotvil roku 1355 na hradě Pešek Štětina. Žil ještě v roku 1379, ale v roce 1386 se již jeho vdova Zdenka spolčila s peškovou sestrou Kateřinou. Tato přičinlivá a vitální dáma panství zaokrouhlila a dokázala přežít pět svých manželů. Zemřela až kolem roku 1430, ale její oficiální dědice odsunul, zřejmě mocí, Petr z Konice a Slavkova. Po roce 1447 na hradě krátce sídlil jeho syn Jan, ale i za něj pokračovali spory o vlastnictví.
Teprve v roce 1464 je právoplatně získala Janova sestra Kateřina, ale další spory propukly po roce 1468, kdy Korvínův hejtman Jan Zelený ze Šanova hrad dobyl a za odměnu si jej ponechal. Nároky proti němu uplatňoval i Protivec ze Zástřizl, jemuž je postoupila Kateřina z Konice a její manžel. O probíhajících bojích svědčí nálezy železných šipek do kuší. Jan Zelený zřejmě poškozený hrad opravil a jeho dílem bylo patrně i opevněné předpolí.
Nic to však nebylo platné, neboť nedlouho po jeho smrti (1489) panství připadlo Zástřizlům. V roce 1500 se na Ždánicích usadil Proček ze Zástřizl a Nemotic. On pravděpodobně postavil pohodlnější tvrz přímo ve městečku (připomíná se roku 1538) a v důsledku toho byl jen provizorně opravený hrad opuštěn. Tvrz stávala v místě zámku a podle urbáře z roku 1617 měla pevnostní charakter. Protože stavebně historický průzkum zámku nebyl proveden, poznatky o jeho vývoji jsou dosti povrchní.
Zdroj: Miroslav Plaček – Ilustrovaná encyklopedie Moravských hradů, hrádků a tvrzí
Nezapomeň si opsat BONUSOVÉ číslo!!!