AGT 88: Tri panny EarthCache

Geologický vývoj

Asi před 16 mil. let v miocénu (třetihorách) proniklo do okolí dnešní Pálavy teplé moře z jihu a obklopilo ji ze všech stran. V něm se na dně ukládaly písčité jíly. Podle přítomnosti valounů jurských vápenců v těchto sedimentech geologové usuzují, že v té době byly tyto vápence, tvořící vrchol Pálavy, obnaženy, a proto mohly být erodovány. Asi před 15 mil. lety došlo na východním úpatí Pálavy k výraznému poklesu podél geologických zlomů a ke vzniku tzv. vídeňské pánve, do níž vniklo tropické moře středního a svrchního badenu. V průběhu dalších 9 mil. let se na dně moře nahromadily až 3 km mocné vrstvy mořské, posléze jezerní mladotřetihorní sedimenty. Na území CHKO Pálava lze nalézt sedimenty svrchního badenu vídeňské pánve s hojnými ulitami a lasturami fosilních mořských měkkýšů a jiných vodních živočichů na Mušlově nebo Kinberku (Kienbergu). Právě z tohoto důvodu byla lokalita Kienberg v roce 1995 vyhlášena za přírodní památku.

Asi před 13,5 miliony let ztratila vídeňská pánev v důsledku horotvorných pohybů spojení se světovým oceánem a změnila se ve vnitrozemské brakické moře, které se v pannonu zcela vysladilo. V sedimentech z tohoto období byly nalezeny kosterní zbytky praslonů rodu Dinotherium, drápatého kopytníka Chalicotherium a prakoně Hipparion. Z období před 6 mil. lety se na území města Mikulova zachovaly říční a jezerní štěrky s bohatými zbytky fosilních savců. Ve čvrtohorách vznikalo složité souvrství spraší a sutí s pohřbenými fosilními půdami. Chladné klima doby ledové způsobilo silné mrazové zvětrávání druhohorních váípenců a vedlo ke vzniku vápencových věží,osypů půdotoků a svahových sedimentů na obvodu Pálavy. Klima poslední meziledové doby bylo zřetelně teplejší a vlhčí; smíšený les zasahoval až do vrcholových částí Děvína.
 

Vznik skalních věží

Jistě si kladete otázku, jak je možné, že v takto prudkém svahu najednou vznikly 3 samostatné skalní věže. Odpověď je jednoduchá. Vápenec je sedimentární hornina. Její struktura není stejně kompaktní ve všech částech. V minulosti se tak jednalo o jedno skalisko, které vlivem selektivního zvětrávání v průběhu milionů let způsobilo vznik samostatných skalních objektů.

A co je to to selektivní zvětrávání?

Jedná se o soubor změn, které prodělávají horniny na zemském povrchu vlivem vnějších geologických činitelů (např. působením atmosféry, vody, ledu, kolísající teploty a činností organismů). Jde o určité přizpůsobování se hornin povrchovým podmínkám, zejména nízkým teplotám a tlakům, dostatku kyslíku a vody. Výsledkem uvedených procesů jsou četné zvětrávací produkty, kterými mohou být minerály, úlomky hornin, ionty a plyny. Má povahu fyzikálních nebo chemických procesů, které mohou probíhat za spoluúčasti živých organismů. Zvětrávání může v průběhu času (často velmi rychle, stačí se podívat na stav řady městských fasád), vést k rozpadu hornin a následné erozi, které vede k celkovému přetvoření tváře krajiny.

Druhy zvětrávání podle příčin

Rozlištujeme 3 základní druhy zvětrávání:

Zde se jednoznačně setkáváme s chemickým zvětráváním. Chemické zvětrávání je proces, při kterém se mění minerální a chemické složení hornin. Intenzita těchto pochodů je závislá především na klimatických podmínkách, zejména na množství srážek a teplotě. Značný podíl na chemickém zvětrávání má voda, obsahující rozpuštěné organické i anorganické látky. Účinnost pochodů bývá zvyšována také předcházejícím fyzikálním navětráním dané horniny. Základní formy chemického zvětrávání představují chemické procesy: rozpouštění, hydrolýza, oxidace, hydratace a karbonatizace. Na chemickém zvětrávání mají svůj podíl také rostliny a živočichové. Z rostlin přispívají zejména lišejníky, mechy a vyšší rostliny svými kořeny. Velký význam mají také bakterie. Z živočichů mají větší význam vrtavé houby a mlži, kteří svými výměšky naleptávají pobřežní skály.

Zvětrávání hornin je neustále probíhající proces, který je značně závislý na klimatických poměrech oblasti, vlastnostech matečných hornin, tvaru georeliéfu a stavu rostlinného pokryvu povrchu.