Tato keška se nachází u vodopádu za Kotrčovým mlýnem.

Chcete-li vidět Kotrčův mlýn, pak jděte podél plotu po pěšince.

Kotrčův mlýn rekonstruovaný v roce 2005 podle projektu architektky Lucie Kavánové.

Nechala se inspirovat básníkem Robinsonem Jeffersem a jeho žulovým domem na mysu Big Sur, s širokým oknem směrem k oceánu. Mlýn na Českomoravské vrchovině ovšem hledí širokým oknem na lesní jezero a poměřuje se nikoli s pobřežními skalisky, ale s drsnou měkkostí Vysočiny a výškou smíšeného lesa. Není majestátní, jen bytelný. Má ale kvalitu lidského díla zcela přirozeně vrostlého do krajiny.

Češi jsou národ chalupářů a Kotrčův mlýn donedávna vypadal podle toho. Ne že by snad nebyl udržovaný, právě naopak: pozvolna se péčí předchozích majitelů proměňoval v cosi mezi alpskou chalupou a chatou v Posázaví. Dřevěné obložení natřené všudypřítomným hnědým luxolem, dřevěná lodžie a nad ní podkrovíčko pod doširoka rozkročenou střechou, uvnitř skrumáž malých, špatně osvětlených místností. Z původního mlýna a jeho zařízení nezbylo prakticky nic: jen tahle „chata“ obemknutá dvojicí potoků, mlýnské kolo dávno zmizelo, voda z náhonu byla odvedena. Zůstávalo krásné místo a dům, který v něm byl dobře usazen.

Základním materiálem, ze kterého je mlýn postaven, je místní kámen – žlutavá lipnická žula. Architektka dům především očistila od dřevěného obkladu a změnila jeho proporce dostavbou štítových zdí. Díky tomuto zvýšení a nepřesahující nové střeše, která dává domu precizní obrys, získal mlýn kompaktní a sebevědomý tvar. Do jižní zdi bylo v druhém podlaží vybouráno široké okno a před něj vetknut balkon s tenkým zábradlím z kovových lan, které neruší výhled na (nově vybudované) jezero. Všechna okna dostala posuvné okenice ze světlého dřeva.