SOCHA sv. LINHARTA na kamenném podstavci s reliéfem sv. Jana Křtitele
se nachází ve volné krajině na rozcestí polních cest západně od obce Sobčice.
Na přední straně nápis: "Stat et statult / seMper a DeVoto pop VLo / SobsChlCinsl eX / Voto" (Památkový úřad uvádí volný překlad: Stojí a vždy /tu/ stálo zvůle zbožného lidu Sobčického) a na soklu dole: „Deate LeonarDe a poena pe CorIs / et qVaLIbet anImatlVes / VoVentes absoLVe“. (volný překlad: Blahoslaven Linharte, od trestu na dobytku a jakékoli duši, chraň ty, kteří zasvětili)
Obnoven L.P. 1894 nákladem manželů Václava a Anny Maťátkových. Přestavěn a opraven L.P. 1909.
Jedná se o kvalitní, autorsky neurčené, lidové kamenosochařské dílo z 2. pol. 18. století. Dokládá donátorské aktivity a projevy religiozity regionu.
Svatý Linhart (sv. Leonard)
Na Šumavě na bavorské, ale i české straně byl velmi uctívaným patronem pastýřů, stád a chovu dobytka. Ochraňuje i zajatce, zámečníky, sedláky a čeledíny. Hospodáři se k němu obraceli s prosbami o pomoc a symbolicky obětovali hrubě kované železné figurky představující dobytek. To se považovalo za jeden z nejlepších prostředků při nemoci dobytka. Lidé se k němu také obrací v prosbách za dobrý porod, proti bolestem hlavy a duševním chorobám.
Atributy:
mnišský oděv, berla, řetěz, okovy, kláda na nohy, zajatci
Svatý Linhart (St. Leonard) se podle legendy usadil na počátku 6. století jako poustevník nedaleko francouzského Limoges. Z jeho lesní cely, která se stala cílem mnoha zoufalých a hledajících radu, se postupně vyvinul klášter St-Léonard-de-Noblat. Linhart se stal jeho prvním představeným (opatem) a v klášteře je také pochován.
Ve středověku vznikaly Leonardovy poutě, dodnes se jich zachovalo padesát. V Innchenhofenu je v kostele sv. Leonarda velký tzv. Leonardův hřebík. Je to kus železa, vážící asi 150 kg, který nosí poutníci kolem kostela jako symbol připravenosti k pokání.
K Leonardově cti byly budovány chrámy ponejvíce ve Francii a Německu. Jeden byl od 12. stol. do r.1787 i na Starém Městě v Praze. Karel IV. v r. 1357 přivezl část jeho ostatků. V přibližné době jako v Praze, byl postaven i chrám v Kreuthu v Horním Bavorsku, odkud se úcta rychle rozšířila i se zařazením mezi 14 pomocníků v nouzi.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sv. Linhart se na cestě bernským krajem setkával s pohanstvím, proti kterému bojoval nezištnou láskou k obyvatelům a mnohé nadchl radostnou zvěstí evangelia, o němž svědčil svým životem. Nakonec zamířil do hlubokého lesa zvaného Pauvain asi v sedmikilometrové vzdálenosti od Limoges, kde si prý bez nástrojů zbudoval prostou chýšku pod skalou. Jeho tichý pobyt neušel pozornosti návštěvníků lesa, kteří brzy pojali k němu důvěru a začali u něj hledat rady a pomoc v tíživých situacích.
Podle legendárního vyprávění se v tomto kraji ocitl v úzkostech i Chlodvíkův potomek král Theudebert I. (panující 534 - 548), který pro zájem o honitbu v lese dočasně přebýval se svou těhotnou ženou na nedalekém loveckém hrádku. Zde ji přepadly prudké porodní bolesti a objevily se komplikace, které ohrožovaly život rodičky i dítěte. Místní obyvatelé králi poradili, že by mohl pomoci poustevník Leonard, jehož modlitbou již mnozí dosáhli uzdravení. Král ho rychle povolal a po jeho modlitbě došlo k šťastnému porodu i k brzkému zotavování rodičky. Z vděčnosti chtěl prý král Leonarda bohatě obdarovat, ale ten krále vyzval, aby peníze, co mu chtěl dát, věnoval chudým, vdovám a sirotkům. Jeden dar od krále nakonec přijal i on sám a to les, v němž poustevničil, aby v něm mohl zbudovat kapli ke cti Panny Marie a mohli se zde usadit i jeho následovníci.
Leonard tedy vybudoval oratoř ke cti Panny Marie a hlavní oltář zasvětil svatému Remigiovi. Klášter dostal jméno Nobiliacum (dnes Noblac). Zde také svatý Leonard zemřel 6. listopadu 545 a je zde pochován. Dodnes je jeho hrob hojně navštěvovaným poutním místem.