Ztraceny most Traditional Geocache

Pražský železniční uzel prošel v celém období své existence četnými změnami. Ty, které byly realizovány, jsou známy a poměrně velmi dobře popsány. O těch druhých, které skončily v archivech, se příliš mnoho neví. Proč tu je Nikam nevedoucí most? Kam měly vést Nikam nevedoucí koleje?

Roku 1939 předložilo Ředitelství státních drah ministerstvu dopravy návrh projektu nových dílen - vozovky, motorovky a ústřední zásobárny státních drah. Účelem bylo soustředit do jednoho místa materiál a práce (které do té doby zastávaly jiné zásobárny a dílny), zrušení bubenského nádraží a dílen a uvolnění tohoto prostoru u Vltavy pro novou obytnou zástavbu. Návrh počítal s umístěním areálu na spojovací trati mezi železničními stanicemi Běchovice a Malešice na území dnešních městských částí Hostavice, Kyje a Štěrboholy. Do dílen byly projektovány dvě vjezdové koleje, rozbíhající se na 34 dalších přímých vjezdových kolejí vedoucí do dílen, lakovny a zásobárny. Pomocná oddělení byla koncipována tak, aby transporty mezi nimi byly co možná nejkratší. V zásobárně mělo být skladováno měkké i tvrdé dříví, uhlí, starý i nový provozní materiál, plechy, železo, dřevěné zboží, zásoby stejnokrojů, olejů a sudů. Součástí dílenského komplexu byla i administrativní budova, vrátnice a jídelna. 26. dubna 1941 Plánovací komise pro hlavní město a okolí vyjádřila s umístěním dílen souhlas. ŘSD ihned poté vypracovalo generální návrh s předpokládanými náklady 200 milionů korun. V květnu 1941 byl však vládním nařízením vyhlášen zákaz nové stavební činnosti a práce byly tak pozastaveny (kvůli probíhající válce).

Krátce po skončení II. světové války projekt nových dílen ožil – již pod taktovkou obnovených Československých státních drah (ČSD). Plánovací komise vyslovila 25. ledna 1946 znovu souhlas se stavbou dílen v dosud nezastavěném území mezi železničními stanicemi Uhříněves a Hostivař. Příjezdná kolej k dílnám měla vést od hostivařského nádraží. Nejprve souběžně s hlavní tratí, od km 174,8 pak po vlastním náspovém tělese, zčásti obloukem, poté přímým úsekem probíhajícím celým dílenským areálem. Nultý kilometr spojovací koleje byl zvolen v ose hostivařské staniční budovy. Výnosem Ministerstva dopravy ze dne 28. května 1946 bylo uděleno pro zřízení dílen a zásobárny stavební povolení. Ihned poté proběhla schůzka se zde hospodařícími zemědělci, kteří ale požadovali za odstoupení svých pozemků náhradu, ale také pozemkovou. Jako řešení se jim nabídlo získání části polí z nedalekého dvoru Štěrboholy a Jenče. Vyjednávání se Státními statky však skončilo v roce 1946 na mrtvém bodě, protože tak rozsáhlé množství pozemků nehodlaly drahám odstoupit.

Projekt dílen byl předběžně zařazen do dvouletého plánu pro roky 1947-8. Pro rok 1947 se však nenašlo dostatek finančních prostředků. V roce 1949 ještě nebyly vykoupeny pozemky pro zásobárnu a v roce 1950 byla stavba dočasně zastavena (nebyly peníze), až pro rok 1951 bylo přislíbeno uvolnit dalších 20 milionů Kč. V roce 1951 vznikla první a v roce 1955 druhá verze nového Směrného územního plánu Prahy. Krátce poté, v letech 1956-8, pak došlo k rekonstrukci a modernizaci bubenských dílen, které tak umožnily pojmout větší množství vozů do správky i opravy elektrických jednotek. A tím projekt nových dílen ve Štěrboholech bohužel finálně skončil….

Po velkém projektu železničních dílen jsou dodnes v terénu patrné pozůstatky. Ve směru od hostivařské železniční stanice k měcholupské zastávce se po levé straně hlavní dráhy táhne násep, který končí u kamenného ztraceného mostu, jenž je tak svědkem kdysi smělého a nedokončeného záměru. Do modernizace úseku Hostivař – Strančice (2005 – 7) bylo vše patrné, nyní výhled zastiňuje protihluková stěna. Za zdí je tak ukryt nadjezd a dva strážní domky – jeden původní z roku 1871 a druhý dvojitý z dob výstavby druhé koleje v letech 1903. Lesík v okolí domků je nyní pročištěn od náletové zeleně, kolonie bezdomovců byly vyhnány a nabízí příjemnou procházku za Měcholupským upírem. To je veliký rozdíl od lesa obklopujícího náš most, který se stal chvíli pro bezdomovce i obydlím. I když byli postupně také vytlačeni a již tu nejsou, v okolí je velké množství nejrůznějšího odpadu.

Děkuji za poskytnutí informací. ZDROJ TEXTU, DVOU PLÁNU A PRVNÍ FOTOGRAFIE: www.koridory.cz

KE KEŠI: tužka zde vždy chvíli je a chvíli zase není..... Keši po mírném zatažení za pásek odklopíš dno a zase mírným tlakem zavřeš. Nic nešroubuj!!! Schovej ji do skrýše jak jen hluboko to půjde. Při lovu postupuj opatrně, bod ti nestojí za úraz, stačí jeden neopatrný krok - obtížnost je 3,5! Geocaching podstupuješ na vlastní riziko a svou vlastní odpovědnost. V okolí je různý, dosud místními dobrovolníky nesesbíraný odpad, proto keš není vhodná pro malé kačery! Ano, místo možná není příliš vábné pro každého. Ale po ztraceném a zapomenutém mostu bude konečně alespoň symbolicky jezdit vlak....