Keš vás seznámí s nejvýznamnějšími osobnostmi, které žily v Lysé nad Labem. V tomto listingu se budeme podrobněji zabývat vynikajícím doktorem Rudolfem Jedličkou.
Rudolf Jedlička
Lyskému lékaři a pozdějšímu zdravotnímu radovi MUDr. Michalovi Jedličkovi a jeho manželce Elišce se 20. února 1869 narodil syn Rudolf Tomáš, jak znělo celé jméno budoucího vynikajícího lékaře a mecenáše. Měl ještě devět sourozenců, z nichž se pouze pět dočkalo dospělosti. Po obecné škole navštěvoval německé gymnázium na Malé Straně v Praze, z něhož přestoupil na české Akademické gymnázium. O jeho budoucím povolání nikdo z rodiny nepochyboval, neboť již od mládí projevoval zájem o přírodní vědy, a poté, co 8. července 1889 složil maturitní zkoušku, zapsal se na českou lékařskou fakultu Karlovy-Ferdinandovy univerzity v Praze. Rodina ho podporovala materiálně i tím, že mohl vykonávat praxi v otcově ordinaci. Během studia ho velmi ovlivnil pokrokový profesor chirurgie Karel Maydl a Rudolf Jedlička se rozhodl vydat se v jeho stopách. Po promoci roku 1895 získal titul MUDr. čili doktor všeobecného lékařství a vzápětí zamířil na Maydlovu chirurgickou kliniku, kde se stal zručným operatérem a profesorovým asistentem.
V té době se Rudolf Jedlička mimo jiné zasloužil o rozšíření využívání rentgenu. Poté, co Wilhelm Conrad Röntgen zveřejnil své výzkumy, domnívali se zpočátku lékaři, že objevené záření nemá žádné praktické využití. První rentgenový přístroj u nás proto nebyl zprovozněn v nemocnici, ale v pražském hotelu U Černého koně, kde se stalo oblíbenou kratochvílí návštěvníků prohlížení vlastní kostry. Když pak jednoho dne přivezli na kliniku tesaře, jenž omylem spolkl hřebík, napadlo mladého chirurga, že by ho mohl lokalizovat pomocí Röntgenova přístroje. Záměr se podařil, operace proběhla úspěšně, a klinika si pořídila vlastní přístroj, s nímž pak Rudolf Jedlička nadšeně experimentoval. Neznal však škodlivé účinky záření, před nímž se nijak nechránil, a postupně přišel o tři prsty na levé ruce. I přes tento handicap však zůstal skvělým operatérem.
Roku 1901 obhájil Rudolf Jedlička titul docenta habilitační prací O subarachnoideálních injekcích a spinální chirurgické analgesii, která se týkala způsobu podávání narkózy. Po smrti Karla Maydla se měl stát jeho nástupcem, ale na základě zákulisních intrik získal místo jeho kolega. Rudolf Jedlička pak odešel na univerzitní polikliniku, kde se stal na dalších dvacet let vedoucím chirurgického oddělení, a k tomu si ještě otevřel soukromou praxi. Věnoval se zejména problematice žaludečních vředů a roku 1904 vydal práci o jejich léčbě. Jako operatér byl ale málo vytížený, chyběla mu klinická praxe. Rozhodl se proto založit vlastní léčebný ústav. Měl být jakýmsi kompromisem mezi běžnou veřejnou nemocnicí, v níž se chudší obyvatelstvo zpravidla dočkalo jen základní péče, a specializovanou klinikou, jejíchž služeb mohli využívat jen bohatší klienti. Podle jeho záměru mělo být nemajetným nemocným poskytnuto léčení jen za režijní náklady. Roku 1909 objevil v Podolí vhodný pozemek, založil obchodní společnost Pražské sanatorium, a s pomocí přátel se mu podařilo shromáždit potřebné finanční prostředky, takže roku 1912 mohla začít stavba. O dva roky později se sice nekonalo žádné slavnostní otevření, ale 29. května 1914 byl do stejnojmenné nemocnice přijat první pacient.
Mezitím se Rudolf Jedlička v letech 1912-1914 zúčastnil první balkánské války, kde tým českých lékařů odoperoval 1788 zraněných, z nichž pouze 38 zemřelo. Ještě dříve, roku 1911, stanul v čele pražského Spolku pro léčbu a výchovu rachitiků a mrzáků, jenž o dva roky později založil první český ústav pro tělesně postižené děti, dnešní Jedličkův ústav a školy. Na svou dobu velmi pokrokovým cílem zařízení bylo poskytnout handicapovaným dětem možnost odborného léčení a výchovy k pokud možno samostatnému životu. Součástí ústavu byly dílny specializované na krejčovství, zahradnictví, šití prádla, výrobu protéz či ruční vázání koberců, jejichž produkce získala řadu prestižních ocenění, například roku 1925 nejvyšší cenu Grand Prix za vytvořené koberce na výstavě v Paříži.
Vrcholu své profesní kariéry dosáhl Rudolf Jedlička roku 1921, kdy byl jmenován profesorem a přednostou II. chirurgické kliniky Univerzity Karlovy. Náročné povolání, nezdravý životní styl zaviněný mimo jiné náruživým kouřením a následky rentgenového záření však podlomily jeho zdraví, takže o čtyři roky později odmítl návrh na vedení I. chirurgické kliniky. V říjnu roku 1926 prodělal těžký záchvat anginy pectoris, poté se jeho stav velmi rychle zhoršoval, a večer 26. října v pouhých 57 letech zemřel. Bohužel se tak nenaplnilo přání dětí z Jedličkova ústavu, které mu nedlouho předtím popřály, aby dlouho žil, a jimž odpověděl slovy, která výstižně charakterizovala celé jeho životné počínání: "Není důležité člověku, aby žil dlouho, ale aby člověk byl uspokojen svým způsobem života a šťasten svým konáním. Je-li v tomto štěstí člověka obsažen i kousek štěstí jiných, pak je život krásný."
Jak na keš?
Vaším úkolem bude najít sedm pamětních desek, které připomínají významné osobnosti spojené s naším městem. U těchto desek budete zjišťovat jednotlivé indicie.
Počáteční souřadnice vás zavedly k soše Panny Marie Immaculaty na náměstí Bedřicha Hrozného. Kolem je spoustu laviček, na jednu se můžete posadit a rozhlížet se po okolí. Většinu úkolů zvládnete udělat z tohoto místa.
1) Rudolf Jedlička
Většina z vás tohoto pána dobře zná, kdo ne, tak připomeneme, že se jedná o slavného dokotora, který založil Jedličkův ústav pro tělesně postižené děti.
Vaším úkolem bude nalézt rodný dům Rudolfa Jedličky, na němž je tato deska umístěna. Jelikož jde o první úkol, tak poradíme, že se dům nachází hned vedle základní školy Bedřicha Hrozného.
Dům vypadá obyčejně, ale na druhý pohled je docela zajímavý. I ten balkónek nad deskou vypadá hezky. Vaším úkolem bude spočítat ozdobné příčky na tomto balkónku. Tyče v rozích balkónu se nepočítají. Vyjde vám dvouciferné číslo, jehož ciferací získáte pomocnou hodnotu X.
Při vzniku keše na balkóně jedna příčka chyběla. Dům v roce 2022 prošel rekonstrukcí, balkón je opraven, takže nyní jedna příčka oproti původní hodnotě přebývá. První indicii A získáte jako X - 1.
2) Josef Vojáček
Josef Vojáček byl vysvěcen na kněze, v Lysé působil také jako katecheta na měšťanské škole. Pracoval jako učitel, byl zapáleným hudebníkem a skladatelem. Detailně se zabýval historií města a regionu. Během svého života nashromáždil velké množství materiálů, které jsou dodnes využívány jako jeden z hlavních informačních zdrojů o minulosti města.
První úkol byl velice jednoduchý. Teď už to bude horší, protože nedostanete vůbec žádnou nápovědu, kde hledat dům, na němž je umístěna pamětní deska:
Proveďte ciferaci číslic v letopočtech na desce a získáte indicii B.
3) Igor Vilímek
Igor Vilímek byl velitel roty dělostřeleckého pluku, podporučík starodružník (člen tzv. České družiny v Carské armádě), padl u Zborova v červnu 1917. Pamětní deska je umístěna na jeho rodném domě.
Pořád jsme na náměstí Bedřicha Hrozného, stále na výchozím místě. Podívejte se dolů přes silnici, vidíte pamětní desku na počest Igora Vilímka? Pokud ji ještě nevidíte, určitě vám napoví zadání úkolu: ciferujte počet paprsků slunce, které svítí nad touto pamětní deskou. Získáte tak číslo C.
4) Bedřich Hrozný
Bedřich Hrozný byl mezinárodně uznávaný český klínopisec a orientalista, který rozluštil jazyk starověkých Chetitů a položil tak základy oboru chetitologie. Byl světovou autoritou československé vědy.
Z vašeho výchozího místa se podívejte 100 metrů západním směrem a tam uvidíte faru a dům, kde se Bedřich Hrozný narodil. Pod pamětní deskou jsou dveře, které nahoře mají skleněný proužek. Počet malých skel ve dveřích vám dá indicii D.
5) Jindřich Vodák
Jindřich Vodák pracoval jako redaktor a literární a divadelní kritik, byl členem redakce Ottova slovníku naučného. Po vzniku Československa byl jmenován radou ministerstva školství.
Teď už se konečně vydáme pryč z náměstí. Z výchozích souřadnic jděte jižním směrem, po schodech dolů, přes hlavní silnici a pokračujte jednosměrnou uličkou. Pamětní desku označující rodný dům Jindřicha Vodáka najdete na pravé straně uličky.
6) František Otruba
František Otruba byl učitel, ředitel školy, vlastivědný pracovník, archeolog, historik, spisovatel a folklorista. Psal publikace o historii Lysé a jejího okolí, jednou z nich je např. knížka Paměti města Lysé nad Labem. Byl významným kulturním činitelem města.
Indicii E naleznete dole zezadu na lampě, která se nachází mezi pamětními deskami "Vodák" a "Otruba".
7) Václav Hradecký
Václav Hradecký nejspíš nebyl až tak mimořádnou místní osobností, ale pro svůj nešťastný konec v koncentračním táboře si zaslouží naši vzpomínku.
V Lysé nad Labem se narodil také jeho jmenovec František Hradecký, který působil jako malíř.
Za zády máte ceduli Památné stromy, na ní najdete indicii F. Je umístěna zezadu a dole.
Alternativní výpočet indicie F: Pod cedulí Památné stromy je ještě jedna menší zelená cedule. Na ní je napsána číslovka, která se rovná číslici F.
Souřadnice pokladu
Zkontrolujte si, že má každá indicie jinou hodnotu. A teď už můžete na poklad:
N 50° 11.(A+4)(B-6)(C+3) E 014° 50.(D-4)(E+3)(F+4)
U keše se, prosím, chovejte nenápadně. Vyjměte krabičku a jděte logovat dál od geoobjektu. Poblíž je celkem pohodlné dřevěné posezení.
Dodatečné informace
- Razítko je nedílnou součástí keše. Neberte ho, prosím.
- Betetest provedl PanzerStepan, díky kámo.
- Když bude rychle popsán logbook, budu jedině rád a co nejdřív dodám nový. Rozhodně nestojím o to, abyste šetřili místem ve stylu "Logováno pod společnýn nickem MT". Jeden log v logbooku bude odpovídat jednomu logu na webu.
- Logy, které nebudou ve fyzickém logbooku, budu mazat.
Roku 2019 byla vydána poštovní známka s Rudolfem Jedličkou:
