Jménem Josefuv kriz / Josefskreuzje na starých mapách označeno místo, na které jsem kdysi natrefil víceméně náhodou. Místo, na kterém bychom dnes už sice kříž hledali marně, zato poblíž se nacházející skály U Josefova kříže jsou místem za objevení určitě stojícím. A tak bych ho, pro hledače nejen pokladů, ale hlavně klidu, rád uvedl ve známost. A kdo vlastně mohl být onen Josef a co o něm říká pověst?
Josefem mohlo být například ztracené dítě, o kterem mluvi jedna z krusnohorskych povesti. Neni to povest uplne vesela, ale zivot zde, v nasich horach, nikdy nebyl z lehkych...
Pověst o ztraceném děcku
Pověst praví, kterak jedna z kaleckých žen měla manžela a dítě. Možná chlapce, možná holčičku. Dítě bylo radostí, manžel bohužel přesným opakem. Zaměstnán byl v kalecke železarně, ale snad proto, že od pecí šlo teplo, propadl pití. A jelikož veškerý výdělek propil, rodina třela bíddu z nouzí. Zena se snažila rodině přilepšit sběrem lesních plodů, a jednou se rozhodla vzít sebou i nebohě děcko. Sbírala, sbírala, děcko si hrálo, až na sebe vzájemně kvůli práci a hře zapomněli. Když už se smrákalo, uvědomila si žena, že děcko není nablízku. Hledala ho, volala, bohužel všechno marně, nebohé dítě nanešla. Vrátila se tedy domů, aby zburcovala sousedy, a ještě v noci se vydali hledat znovu. Prohledali lesy od Kalku až po Gabrielinu huť, marně. Až druhý den, navečer, našly hošíka na okraji louky nad udolim. Vysíleného, ale živého. Mluvil o tom, kterak následoval jeleny, které spatřil v lese, a kteří ho dovedli až sem. Ale jestli to bylo opravdu tak, bůh ví... třeba to bylo úplně jinak, ale nechme tomu dobrý konec...
Ke keši
Keš je umístěna v horách, cca 5-6 km od nejbližších silnic. Leží pod poslední věží, viz obrázek, a byť je odlovitelná bez výbavy, važte své možnosti. Konáte vše na vlastní zodpovědnost. Prosím kačerstvo, zanechávejte automobily u lesa tam, kde je to vhodné. Nezajíždějte auty do lesa. Budu rád, pokud budete volit lov pěší procházkou než bezohledným vjezdem kamkoli. Moc děkuji