6. kaple – Stojí v katastru Chrást (za obcí Chrást). Vystavěl ji Jakub Bohutínský a Jan Zelený, březničtí měšťané, původně byla na kapli zobrazena jednotlivá zastavení modlitby I. růžence radostného – (dvanáctiletý Ježíš v chrámě) Nalezení Páně v chrámu, v roce 2015 namaloval z jedné strany nový obraz Lubomír Pešek a druhý (tentýž autor) roku 2017 (nepodařilo se zjistit, jaká vyobrazení byla na severní straně kaple, proto byly zvoleny obrazy světců), (Nadační fond pro Březnici 2017).
Z původních kapliček je dnes dochováno pouze osm. Série kešek umístěných po trase poutní cesty z Březnice na Svato Horu Vás k těmto dochovaným kapličkám dovede.
Na vyobrazení 12-ti letý Ježíš v chrámě, jak rozpráví s učiteli zákona (Ježíš se na velikonoční pouti z Nazareta do 130 km vzdáleného Jeruzaléma, na zpáteční cestě ztratil rodičům, kteří ho hledali a našli v chrámě po třech dnech). Tehdy si Marie uvědomila výjimečnost svého syna, když ho viděla a slyšela, jak vše chápe a jak odpovídá učitelům zákona. (Nadační fond pro Březnici 2017).
Svatý Prokop (970 - 1053) – poustevník a opat Sázavského kláštera. Narodil se v Chotouni, jako šlechtický syn Víta a Boženy. Stal se knězem, oženil se a narodil se mu syn Jimram. Pak se, ale rozhodl, že bude žít jako poustevník v jeskyni v Dalejích u Jinonic (dnes Prokopské údolí v Praze). Po čase přesídlil do Posázaví, kde zúrodňoval půdu, mýtil les a zde pravděpodobně vznikla legenda o tom, jak sv. Prokop zapřáhl ďábla do pluhu a zoral s ním pole. Prokopa podporoval kníže Oldřich a jeho syn Břetislav a z Prokopovy pustevny vznikl benediktinský klášter Sázava a Prokop se stal jeho prvním opatem. Prokop umřel přirozenou smrtí ve vysokém věku a je pochován v sázavském klášteře. Svatý Prokop byl prvním světcem, který absolvoval formální kanonizační proces (završen v Čechách r. 1204). V roce 1205 byl Prokop prohlášen českým zemským patronem, který je také patronem horníků, vinařů a zemědělců. (Nadační fond pro Březnici 2017).
Proč tato série vznika?
V roce 2017 došlo ke konečným výrazným rekonstrukcím všech dochovaných kaplí, a proto si myslíme, že má být vytvořena série keší po trase poutní cesty z Březnice na Svatou Horu. Osobní navštívení jednotlivých dochovaných fragmentů poutní cesty a míst je cílem a smyslem hry Geocaching, tzn. navštívit zajímavá místa, která nejsou častokrát turisticky navštěvována.
Poutní cesta z Březnice na Svatou Horu
Ve starých encyklopediích (Malá československá encyklopedie 4, 1986, s. 49) je poutí označeno „hromadné putování, obvykle o výročních dnech, k památným či posvátným místům“. Původně byla poutí označována církevní slavnost na památku svatého, jemuž je zasvěcen určitý objekt, např. kostel, kaple. Čechy byly misijní zemí, ve které církev obnovila svoji pozici (razantní rekatolizace), a proto v 17. a 18. století lidé putovali na místa jako např. do Staré Boleslavi, do Tuřan na Moravě nebo na Svatou Horu. Cílem poutních cest byla obvykle výrazná stavba, postavená na významném místě v krajině. Postupně byly k těmto místům dobudovány cesty, vysázeny podél nich aleje (ochrana poutníků před nepřízní počasí), byly zbudovány drobné sakrální památky jako např. kapličky, pro poutníky vznikaly na místech odpočinku hostince, nebo poboční poutní místa (Malá Svatá Hora na Příbramsku). Pro církev měly poutě misijní význam a pro obyčejného člověka to byla chvíle odpočinku s duchovním prožitkem vidět něco krásného, vydat se za díly vytvořenými světoznámými barokními architekty (PRINZ, 2011/34)
První pouť z Březnice na Svatou Horu je v literatuře uváděna ta, která se konala 1. května 1649 (HOLAS, 1929). Cesta vedla od kostela svatého Františka Xaverského a svatého Ignáce z Loyoly v Březnici na Svatou Horu v Příbrami. Svatá Hora byla místem s duchovním významem, které bylo opředeno zázračným vyléčením r. 1634 slepého poustevníka Jana Procházky, který slíbil, že bude sloužit Matce Boží. Procházka pak s horlivostí a zbožností pečoval o Svatou Horu a pro žíznivé poutníky nalezl a vykopal pramen zdravé vody (r. 1634) – Mariánská kaple (HOLAS, 1929).
Vznik poutní cesty z Březnice na Svatou Horu je spojován s působením jezuitského řádu na Březnicku. Jezuité přišli do Březnice v roce 1630, aby v tomto kraji upevnili katolickou víru. V rámci misie byla vybudována rezidence, později kolej. V roce 1647 získali do své správy jezuité Svatou Horu (Nadační fond pro Březnici, 2017).
V roce 1649 se začal zemí šířit mor, kdy nemoc nejprve zasáhla Prahu a následně byla zavlečena do ostatních míst. Jako zázrakem samotnou Příbram mor nezasáhl. Na Svatou Horu pak přicházeli poutníci z míst zasažených nemocí a prosili Pannu Marii o ochranu. Ani pak se nemoc do Příbramě nerozšířila a příbramští občané se vydávali na Svatou Horu poděkovat Madoně Svatohorské, že jich zlé nemoci ušetřila. Nápodobně se pak vydávalo procesí z širokého okolí na Svatou Horu, aby si u Marie Svatohorské vyprosili ochranu proti moru. Také z Březnice se vydalo velké procesí 1. května 1649 a následně se zbožné cesty poutníků opakovaly (ROYT, 1999).
Původně se hovoří o 16 dřevěných křížích vystavených podél lesnaté cesty z Březnice na Svatou Horu. Teprve později byly zbudovány výklenkové zděné kaple s výzdobou v protilehlých nikách. Na jedné straně byly vyobrazeny výjevy z růžence a na druhé straně, směre k cíli Svaté Hoře, byli vyobrazeni čeští patroni (HOLAS, 1929).
Keška se nenachází na kapličce! Nerozebírejte kapličku!
