Po zaniklé vsi se jmenuje i rybník
Jarohněvice /ZANIKLÉ VESNICE/ - Jarohněvice stávaly v katastru Dubňan, kde po nich zbyl dvůr, zvaný Jaroňovice, a mlýn na hrázi. Pro lidi z Dubňan jméno není neznámé, Jarohněvice existují jako odlehlá součást města dodnes.
Ne každý ale ví, že současné Jarohněvice pravděpodobně neleží v místech zaniklé vsi, pouze po ní převzaly jméno.
„Vesnice náležela už roku 1131 ke kostelu spytihněvskému. Roku 1408 byl ve vsi dvůr, mlýn, tvrz a kostel. Další zprávy o vsi jsou z konce 15. století a nasvědčují, že příčinou zániku vesnice byla stavba rybníků,“ píše v knize Zaniklé osady na Moravě v dobách feudalismu historik Vladimír Nekuda.
Roku 1491 dal klášter sv. Tomáše v Brně souhlas k zatopení několika gruntů šardických v důsledku zvýšení hráze rybníka u Jarohněvic. Rok nato se podle Nekudy hovoří již o pusté vsi a náhradě pozemků.
Kde skutečně vesnice ležela, se s jistotou neví, podle dubňanského historika Václava Ilčíka existují tři teorie. Podle jedné je dnešní jarohněvický dvůr tam, kde byla dříve stejnojmenná vesnice. Podle druhé teorie byla osada nad dnešním Jarohněvickým rybníkem. Třetí umísťuje ves do dvora bývalé sklárny Schreiber.
Záměna obcí
Ilčík, který se zaniklým osadám v okolí Dubňan věnoval velmi podrobně, se přiklání ke druhé verzi. Upozorňuje také na fakt, že i odborná literatura podle něj zaměňuje dvě zaniklé vsi u Dubňan: Jarohněvice a Mokronosy. Naleziště vsi s tvrzištěm po obou březích Kyjovky náleželo tedy Jarohněvicím, a ne Mokronosům. Ty Ilčík lokalizuje k břehům Šardického potoka.
„Současné Jarohněvice jsou položeny blíže takzvanému jarohněvickému dvoru, totožnému snad se svobodným dvorem Mlýnem, patřícímu k původní vsi,“ píše Ilčík v knize Dubňany.
Hospodářský dvůr založený vrchností je v dnešním místě situován minimálně od roku 1576.
„Původní zaniklou ves Jarohněvice lze lokalizovat přibližně jeden kilometr nad ústím řeky Kyjovky do Jarohněvického rybníka a přibližně dvě stě metrů za bývalou odbočkou železniční vlečky do Šardic,“ uvádí v knize Ilčík. Jarohněvický rybník byl podle něj v minulosti dvakrát delší, takže vesnice ležela u jeho horního břehu.
Po zpustnutí zůstal na území vsi zmíněný dvůr, svého času jeden z největších na Moravě, a také mlýn.
Přibližně dvě stě let existovaly ještě Jarohněvice jako pustá ves s pozemky. Kolem roku 1682 připadla část pozemků Hovoranům a Mutěnicím. V dalších letech parcelace pokračovala. Zmíněné obce získaly další pozemky. Velká část připadla také Dubňanům.
Zdroj: www.hodoninsky.denik.cz