Máte rádi sovy? My tahle vznešená, nádherná a tajuplná zvířata milujeme a tak jsme jim založili krabičku.
Sovy jsou poměrně početným řádem masožravých ptáků s počtem více než 200 druhů. V Evropě hnízdí 13 druhů, z toho v ČR pravidelně 9 druhů.
Sovy se již od pradávna vyskytují v lidské kultuře a lidé jim přikládali mimořádný význam. V Evropě byla sova symbolem moudrosti, převážně pro svou schopnost vidět ve tmě, čímž byla spojována s bohyní moudrosti Athénou (a například sýček má jméno této bohyně v latinském názvu), naopak v Japonsku a i v rané křesťanské mytologii byly sovy považovány za symbol zla a jejich houkání bylo vnímáno jako předzvěst smrti.
Sovy mají značně rozmanitou velikost, od malého kulíška s hmotností jen těsně nad 30 g až po výra, který může vážit až 4,5 kg. Loví především za soumraku a v noci, k čemuž je příroda výborně vybavila. Jejich obrovské oči patří k nejlepším v celé ptačí říši a i když na blízko vidí špatně, protože nedokáží zaostřit, vše jim vynahrazuje perfektní vidění na dálku při minimálním světle. Na rozdíl od ostatních ptáků nemají boční postavení očí a mají tedy menší zorný úhel, to však kompenzují schopností otočit hlavu až o 270° (už jste si to někdy zkusili? :-) ). Od ostatních ptáků se liší také tím, že k mrkání používají horní, nikoli dolní oční víčko.
I sluch mají mimořádně vyvinutý a výrazně citlivější než ostatní ptáci. Zvláštností je to, že mají asymetrické postavení uší, kdy je jedno ucho umístěno výše než druhé. To jim umožňuje lokalizovat nejen stranový, ale i výškový úhel. A aby toho nebylo málo, mají mimořádně měkké peří, díky kterému létají téměř neslyšně, mohou tedy při letu využívat svůj sluch a je pro ně také jednodušší překvapit nic netušící kořist.
Nejčastější složku jejich potravy tvoří drobní savci, především hlodavci (hraboš, myš, potkan, myšice) a proto mají sovy velký hospodářský význam. Loví také hmyzožravce (krtek, rejsek), v menší míře i jiné ptáky, různé drobné obratlovce, obojživelníky a větší hmyz. Velké sovy dokáží ulovit i větší savce, jako třeba králíky a zajíce a nebo i velké ptáky až do velikosti husy.
Menší potravu polykají vcelku a nestravitelné části (chlupy, peří, kosti) vyvrhují ve formě typických vývržků, větší kořist porcují, přičemž díky špatnému vidění na blízko využívají hmatová pírka v blízkosti zobáku.
Hnízda až na výjimky nestaví, ke hnízdění využívají různé dutiny ve stromech nebo skalách, opuštěná hnízda jiných ptáků (především krkavcovitých), velké ptačí budky a nezřídka i opuštěná lidská obydlí, půdy a kostelní věže. Na vejcích sedí samice a samec mezitím shání potravu. Samice většinou své hnízdo velmi urputně brání a neváhá napadnout i výrazně většího narušitele.
KALOUS UŠATÝ (Asio otus)
Kalous ušatý je středně velký druh sovy s rozpětím křídel 90-100 cm. Je typický prodlouženým opeřením kolem uší. Jde o jednu z nejhojnějších sov vůbec, která obývá téměř celou severní polokouli. Jeho potravou jsou především hlodavci, menší savci a ptáci a také hmyz. Hnízdí nejraději v opuštěných hnízdech krkavcovitých ptáků. O hnízdo se stará samice, úkolem samce je shánění potravy pro celou rodinku. Při napadení hnízda samice nejprve syčí a pak předvádí obrannou taktiku, kdy předstírá neschopnost létat a odláká tak nepřítele do bezpečné vzdálenosti od hnízda. Ve volné přírodě se dožívá asi 4 let, v zajetí až 20. V ČR je hojně rozšířen a jde o druhou nejhojnější sovu na našem území po puštíku obecném. Populace v ČR se odhaduje na 4000-7000 párů.
PUŠTÍK OBECNÝ (Strix aluco)
Puštík žije v celé Evropě kromě nejchladnějších severských oblastí, v severozápadní Africe a v části Asie. V rozpětí křídel má 81-96 cm, má mohutnou hlavu a hnědočerné oči. Jeho kořistí jsou převážně lesní hlodavci, hmyzožravci (rejsek, krtek), obojživelníci a ptáci, občas i větší hmyz a výjimečně ryby. Hnízdí nejčastěji v dutinách stromů a velkých budkách. Samička sedí na vejcích a sameček jí nosí potravu. Puštík je podobně jako další sovy znám tím, jak brání své hnízdo, napadne i velkou šelmu či člověka, pokud se přiblíží k jeho hnízdu. V ČR je to nejhojnější druh sovy vůbec. Máte pocit, že je vám tento druh sovy povědomý? Jistě si vzpomenete na Rozárku z pohádky Tři oříšky pro Popelku.
SOVICE SNĚŽNÍ (Bubo scandiacus)
Sovice je mohutná sova s rozpětím křídel 125-150 cm a hmotností až 3 kg. Peří je bílé, čímž poskytuje dobré maskování v zasněžené krajině. Zobák je černý, duhovka žlutá. Hnízdí v tundrách a náhorních planinách nad hranicí lesa na území Evropy, Asie, Grónska a Kanady. Způsobem lovu se sovice liší od ostatních sov – loví především ve dne. Hlavním zdrojem potravy je hlodavec lumík sibiřský, na kterého je sova silně vázána. Dále loví savce do velikosti zajíce a také ptáky až do velikosti husy. Hnízdí na zemi ve vegetaci. Podobně jako u ostatních sov sedí na vejcích pouze samice a samec zásobuje hnízdo potravou. Své hnízdo důsledně brání i proti větším predátorům. Do ČR zalétá výjimečně.
KULÍŠEK NEJMENŠÍ (Glaucidium passerinum)
Kulíšek je nejmenší sovou Evropy. Měří pouhých 16 cm, je tedy velký asi jako špaček, v rozpětí křídel má 34-45 cm. Oči i zobák má podobně jako sýček výrazně žluté. Není příliš plachý, je možno ho pozorovat poměrně zblízka, aniž ulétne. V době hnízdění létá za potravou i ve dne. Hnízdí v dutinách stromů, především v dutinách po strakapoudech. Zatímco samice sedí na vejcích, samec shání potravu, kterou předává samici a ta mláďatům. Potravu tvoří drobní hlodavci, ptáci a hmyz. V ČR je rozšířen ostrůvkovitě, například v křivoklátských a brdských lesích a na Šumavě. Areál rozšíření kulíška v ČR se ale rozšiřuje a populace se odhaduje na 1200-2000 párů.
SÝČEK OBECNÝ (Athene noctua)
Sýček obecný je malá sova velikosti holuba s rozpětím křídel 50-56 cm a hmotností 150-250 g. Obývá téměř celou Evropu, severní Afriku, blízký východ a severní Asii, lidmi byl vysazen také ve Velké Británii a na Novém Zélandu. Má výrazné žluté oči a zobák. Sýček žije v otevřených krajinách, ale v poslední době se vyskytuje i ve vesnicích a městech, pokud tam nalezne dostatek stromového porostu. Živí se drobnými hlodavci (hraboš), menšími savci, hmyzem, ještěrkami a žábami. Hnízdí v dutinách starých stromů, ale i ve stodolách, půdách a opuštěných budovách. Kdysi byl sýček na našem území velice hojnou sovou, v současnosti však patří mezi kriticky ohrožené druhy, počet párů se odhaduje na 250-500.
SOVA PÁLENÁ (Tyto alba)
Sova pálená je nejrozšířenějším druhem sovy vůbec. Je typická svým srdcovitým závojem kolem očí. Je to středně velká sova s rozpětím křídel 80-95 cm a hmotností 200-400 g. Žije téměř po celé planetě, vynechává pouze Antarktidu, saharskou poušť a tropické deštné pralesy. Na našem území hnízdí sice pravidelně, ale celkem vzácně, odhadovaný počet je 130-500 párů. Sova pálená loví během soumraku a noci a nejčastěji loví hlodavce (především hraboše polního), malé ptáky (vrabce), občas obojživelníky nebo malé savce. Kořist požírá vcelku a stejně jako ostatní sovy nestravitelné části vyvrhuje. Žije v trvalých párech a hnízdí v dutinách stromů, skalách a také například v kostelních věžích. V ČR je chráněna.
VÝR VELKÝ (Bubo bubo)
Mou neoblíbenější sovu jsem si nechal na konec. Výr je jednou z největších sov, s rozpětím křídel 160-188 cm a hmotností až 4200 g je dokonce větší než káně lesní. Má typické „uši“ a ohnivě oranžové oko. Je rozšířen téměř v celé Evropě a Asii. Osidluje kamenité stráně, zříceniny a lesy v okolí. Živí se převážně malými a středními savci, kde převažují zajíci a králíci, ale dokáže ulovit i lišku nebo srnče, dále pak malými hlodavci a ptáky, kde nepohrdne ani dravci a jinými sovami. Výr tvoří stálé páry, hnízdící na zemi nebo na skále. Vejce zahřívá matka a potravu nosí otec, později krmí mláďata oba rodiče. Paradoxem je, že ačkoliv se jedná o jednu z největších sov, nebrání své hnízdo tak důsledně jako ostatní sovy. Na narušitele syčí, ale pokud nepřítel vytrvá, matka odletí a jen z povzdálí smutně houká. Populace v ČR je cca 600-900 párů.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org
KE KEŠI: Sáhni z boku do otvoru a zaber.
Je to smutné, ale v keši někdo systematicky vykrádá cestovatele, proto prosím nevkládejte TB ani GC. Děkuji..