Zloději Času Event Cache

Miláčku půlnoční za ruku veď mě
s nimi si nezačni číhají ve tmě
veselí zoufalí v půlnočním jasu
zloději času . (Michal Prokop)

Zloději času!

Pojďte se společně podívat na velkou krádež. Budeme přímo u toho, když nás okradou o celou hodinu.

Sejdeme v neděli 25. 3. 2018 v 01:50 SEČ až 03:20 SELČ.

Letní čas je označení úpravy času, při které se v letních měsících roku nepoužívá čas daný příslušným časovým pásmem podle slunce, ale používá se čas, který je posunut dopředu.
Účelem letního času má být úspora elektrické energie, která by byla jinak potřeba pro večerní osvětlení.

Historie této loupeže

V praxi byl letní čas poprvé zaveden za první světové války v roce 1916, a to hned v řadě evropských zemí. Jako první zřejmě letní čas zavedlo Německo od 30. dubna 1916 do 1. října téhož roku, a Rakousko-Uhersko, jehož součástí tehdy byly i české země. Tento letní čas se v obou říších uplatňoval až do roku 1918.

Dne 19. března 1918 byla v USA zákonem zavedena časová pásma, se kterými bylo zavedeno i používání letního času. Letní čas platil v letech 1918 a 1919, byl však natolik nepopulární, že zákon byl zrušen.

V Rusku byl letní čas poprvé zaveden v roce 1917, v některých obdobích ve 20. letech byla hodinová ručička posunuta o dvě, nebo dokonce i o tři hodiny dopředu. Těžko tedy říct, jestli to byl čas letní, nebo spíše upravený. V únoru 2011 schválil prezident Dmitrij Medveděv zrušení standardního času a zavedení letního času celoročně. Takže v zemi, kde zítra již znamená včera, mají léto po celý rok.

Letní čas byl v českých zemích znovu zaveden od 1. dubna 1940 do 4. října 1942, obdobně pak v letních měsících let 1943 – 1949. Na přelomu roku 1946 (1. prosince 1946 – 23. února 1947) byl zaveden také tzv. zimní čas, kdy byl čas posunut o jednu hodinu dozadu – tento opačný posun je zřejmě světovým unikátem.

Každoroční letní čas byl v Československu zaveden v roce 1979. Po několika letech se ustálilo pravidlo, podle kterého se letní čas zaváděl poslední březnový víkend a končil poslední zářijový víkend. Od roku 1996 je letní čas o jeden měsíc delší – trvá až do posledního víkendu v říjnu, čímž je letní čas zaveden po větší část roku než čas pásmový. Tato změna byla provedena v celé Evropské unii, takže se jí přizpůsobilo i Česko.
Ve všech státech Evropy s výjimkou Islandu, části Grónska a norských ostrovů Jan Mayen a Špicberky se letní čas používá.

Na letní čas se v Česku každý rok přechází poslední neděli v březnu, kdy po 01:59:59 SEČ (středoevropského času) následuje 03:00:00 SELČ (středoevropského letního času). Letní čas končí poslední neděli v říjnu.

Argumentem pro zavádění letního času jsou především energetické úspory, které jsou ovšem údajně diskutabilní. Podle zjištění Pražské energetiky je úspora pouze v období okolo rovnodennosti, a i tehdy je to jen jedno procento. V ostatních měsících není žádná.

Letní čas je terčem kritiků, kteří ho považují za zcela nepřirozený a umělý. Denní biologický rytmus člověka ovlivňuje sluneční záření. Proto ranní vstávání v daný čas neodpovídající slunečnímu úsvitu může způsobovat zdravotní potíže. Po změně času bývá o něco více srdečních záchvatů a dopravních nehod v ranních hodinách. Přes zmíněná negativa je pro nás geokačery světlo do 22 hodiny večer přímo požehnáním.

Pro zrušení používání letního času v EU vznikla iniciativa „For Only One Time". Pro možnost předložení návrhu ve formě evropské občanské iniciativy, by ale potřebovala nashromáždit milion podpisů občanů EU.

Největším bojovníkem proti letnímu času u nás byl chrudimský pekař Stanislav Pecka.
Intenzivně se snažil o zrušení letního času, který podle něj vážně poškozuje zdraví lidí. Žádosti o odstranění časového posunu od něj pravidelně dostávali nejvyšší státní představitelé i Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.
Svými výhradami začal atakovat politické představitele už v roce 1981, tedy počínaje tehdejším premiérem Lubomírem Štrougalem přes prezidenta Gustáva Husáka až po polistopadové prezidenty Václava Havla a Václava Klause.

Proč je event zde? N50 12.331 E12 57.835

Protože loupení a krádeže jsou tu doma. V letech 1430 až 1437 zde na hradě sídlil Jakoubek z Vřesovic, husitský hejtman, válečník, politik, a příslušník rodu pánů z Vřesovic. Původně chudý moravský šlechtic malého vzrůstu se po Žižkově smrti stal jedním z předních husitských hejtmanů. Jeho působištěm byly severozápadní Čechy, kde získal rozsáhlý majetek.
Patřil mezi pragmatické politiky a diplomaty a komplex ze své výšky si hojil svou brutalitou. Vyznačoval se velkou odvahou a statečností, ale také charakterovou nestálostí a prospěchářstvím – neváhal měnit strany podle momentální potřeby.
Ve své době zplundroval a vykradl velké množství měst, hradů a klášterů, u nás i v Bavorsku, kde mimo jiné vykradl a vypálil klášter ve Waldsassenu, města Bayreuth, Schwanzenberg, Hof a další.

Aby toho loupení spojeného s tímto hradem nebylo málo, byla zde v roce 1978 natočená dnes již legendární Balada pro banditu. Muzikál o životě Nikoly Šuhaje loupežníka. Do těchto starobylých zdí prostě loupení tak nějak patří.