Talichova vila
Václav Talich
(28. května 1883 Kroměříž – 16. března 1961 Beroun) byl jedním z nejvýznamnějších českých dirigentů 20. století. Jeho osudy jsou spjaty zejména s orchestrem Národního divadla a Českou filharmonií, jejichž interpretační umění pozvedl na světovou úroveň. V letech 1919 až 1950 se také nejvýrazněji podílel na vytváření jejího repertoáru a realizaci gramofonových nahrávek. V roce 1946 založil legendární Český komorní orchestr. Jako dirigent působil také ve Švédsku, Skotsku a na Slovensku.
Byl učitelem řady hudebních osobností (např. Charles Mackerras, Milan Munclinger, Karel Ančerl), spolupracoval s umělci, jako byli Vladimir Horowitz, Svjatoslav Richter či Mstislav Rostropovič.
Obvinění z kolaborace
Václav Talich se za války snažil svým působením posilovat národní vědomí, při této činnosti se nevyhnul spolupráci s vedoucími činiteli NSDAP a vynuceným "loajálním" (t. j. kolaborantským) projevům. Jeho činnost vyhovovala vedení NSDAP, protože vedení NSDAP předpokládalo, že tímto způsobem se české obyvatelstvo neškodně odreaguje a bude dál pokojně pracovat pro "Velkoněmeckou říši". Po skončení druhé světové války Talich strávil víc než měsíc ve vězení jako údajný kolaborant s nacisty. I když se nikdy nic neprokázalo, tato obvinění mu silně zkomplikovala život a vzala mu nadlouho chuť do další práce. Poprvé dirigoval až koncem září 1946. S orchestrem Národního divadla uvedl Smetanovu Mou vlast. Talich považoval tento poválečný návrat za nejdůležitější okamžik svojí umělecké dráhy, odřekl kvůli němu i prestižní koncerty s Vídeňskou filharmonií. Neměl to ovšem být návrat definitivní. Po komunistickém převratu v únoru 1948 Talich znovu nesměl veřejně koncertovat – v Čechách – a po četných peripetiích mohl v Praze vystoupit až v roce 1954.
Talichova vila
V zalesněném údolí Brdatky postupně vybudoval berounský okrašlovací spolek s Klubem českých turistů lesopark. V roce 1936 koupil secesní vilu od stavitele Františka Dudy významný český dirigent Václav Talich. V roce 1958 byla část údolí, kde stojí umělcova vila, pojmenována na jeho počest Talichovým údolím.
Talichova turistická stezka
Talichova turistická stezka byla nazvána na počest vynikajícího dirigenta Václava Talicha, který zde pobýval, a otevřena byla v říjnu 2012 u příležitosti 30. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Talichův Beroun. Pětikilometrová trasa provede návštěvníky údolím Bradatek po úbočí vrchu Ostrý, kde bývala dřevěná rozhledna, kterou nechal vybudovat v roce 1891 průmyslník Martin Dusl. Z Ostrého vede cesta k obci Zdejcina, která se poprvé připomíná jako Kdyčina v roce 1325. Nedaleko odtud je Lísek, kde se od roku 1810 dolovalo uhlí. Cesta dále pokračuje na vrchol Děd (492 m), dříve zvaný Bílá hora. Tam se nachází zděná rozhledna z roku 1893 vysoká 12 m. Z Dědu vede stezka po hřebeni ke Kapli Bolestné Panny Marie. Pseudogotická kaple pochází z let 1894–1895, plány vypracoval architekt Josef Mocker.
Cesta ke keši:
Pokud si vyberete parkoviště 1 s delší procházkou, zaparkujte, a vydejte se ke stezce, kterou máte vyznačenou v souřadnicích. Projdete se částí stezky, po klidné a rovné pěšině, která je často zamudlována. Ti co chtějí, mohou zahledat na internetu, a najít si trasu celé stezky, je ovšem náročná.
Z parkoviště 2 se vydáte doprava a pár metrech již vilu spatříte.
Keš je dostupná v každém ročním období. Buďte šetrní při vyzvedávání, prosíme o snahu dobře maskovat, je na poměrně frekventovaném místě, mohla by být rychle odhalena, v horším případě odcizena/zničena.