Ahoj, vítám vás u své další keše. Tentokrát věnované významné funkcionalistické vile, vile Rothmayerově.
O Ottovi Rothmayerovi:
Architekt Otto Rothmayer (1892–1966) patří ke generaci architektů aktivních v 1. polovině 20. století. Jeho život a tvorba je úzce spojena s osobností uznávaného slovinského architekta Josipa Plečnika, s nímž spolupracoval zejména na přestavbě Pražského hradu. Souběžně s prací na Hradě Rothmayer projektoval i pro soukromé objednavatele, zejména na území Prahy a jejího blízkého okolí. Je autorem tří rodinných vil, několika pomníků, spolupracoval na Plečnikově vinohradském kostele. Rothmayerova architektonická tvorba mimo hradní areál se do velké míry prolíná i s jeho činností truhlářskou. Podle jeho návrhů vzniklo například mnoho interiérů pražských obchodů s textilem, atrakce dětského hřiště či výstavní a muzejní expozice.
O vile:
Pro svoji rodinu postavil Otto Rothmayer v letech 1928 - 1929 vilu ve Střešovicích, v místech, kde tehdy vznikala vilová čtvrť Baterie. Architekt Rothmayer zde žil až do své smrti v roce 1966. Dvoupatrová stavba kombinuje jednoduché prvky kvádru a válce, ve kterém je umístěno točité schodiště. Vrcholem schodiště je malá obdélníková místnost, která sloužila jako zimní zahrada i jako vstup na plochou terasu. Za indicii A si doplňte pětku. Interiéry nebyly rozlehlé, ale byl v nich kladen důraz na řemeslné zpracování dřevěného vnitřního vybavení včetně detailů.
Významným prvkem je napojení domu na verandu a zahradu s bazénem, na jejímž ztvárnění se podílela i manželka architekta, výtvarnice a propagátorka moderního životního stylu, Božena Rothmayerová.
Rothmayerova rodina bydlela ve vile do roku 2008, kdy ji architektův syn pod podmínkou celkové rekonstrukce a zpřístupnění veřejnosti prodal městu Praze.
Stavba vily:
Rothmayerova vila byla ve svém okolí jedinou stavbou. Pozemek, který měl Rothmayer k dispozici, měl výměru 1250 m2. Stavba měla jednoduchý obdélníkový půdorys, do kterého byl přidělán válcovitý tubus schodiště. Stavebně-technickým novinkám funkcionalismu se Otto Rothmayer vyhnul.
Architektura domu by se dala charakterizovat jako klasicistní s prvky lidové architektury. Základními stavebními materiály byly cihly, beton, dřevo, umělý kámen i různé kovy. Velmi jednoduchá hrubá stavba byla obohacena o řadu neobvyklých, ale promyšlených detailů. Veškeré práce provedla poměrně za krátký čas firma Josefa Kubra z Unhoště.
Kolaudace tak mohla proběhnout již v listopadu 1929. Některé místnosti dostaly díky dvoukariérovosti manželství silně mužský nebo naopak ženský ráz. To platí zejména o kuchyni ve vyvýšeném přízemí, ale třeba i o vedlejším pokoji, který se stal doménou Boženky. Pokoj nahoře naopak sloužil Ottovi. Ke konci života Rothmayer hojně využíval i místnost v suterénu pro různá setkání. Posléze se místnost postupně proměnila v dílnu.
Rothmayerova vila - místo setkávání:
Od svého založení se vila stala velmi oblíbeným místem setkávání. Od dvacátých let to byl především nadřízený a učitel Otty R. Jože Plečnik, u nějž lze předpokládat, že jej Otto často hostil. Božena Rothmayerová měla zase velmi dobrý vztah s dcerou TGM Alicí, která manžele navštívila v jejich novém bydlení prvně roku 1932 po narození syna Jana. Rothmayerovi byli poté několikrát pozváni přímo k prezidentu republiky, Tomáši G. Masarykovi. Rothmayer udržoval dobré kontakty s mnoha kolegy z Hradu, často u něj pracoval s mistry svých řemesel - truhláři, čalouníky, pozlačovaci, sklenáři atd. Po čase si zval třeba i své žáky.
Během 2. světové války se Rothmayer seznámil s fotografem Josefem Sudkem, který poté vilu velmi dobře zdokumentoval. V 50. letech 20. století bylo jen málo míst, kde bylo možné se shromažďovat. Někteří chodili k Sudkovi na tzv. hudební úterky, pak se ale sešlosti často přesouvaly do této vily, zejména poté, co ji Jan Rothmayer vybavil velmi kvalitní (a dodnes funkční) reprodukční soustavou. Do úzkého kruhu přátel O. R. patřili dále např. sochař Bedřich Stefan, jeho manželka sochařka Hana Wichterlová, kolega a přítel z VŠ Josef Kaplický či architekt Jan Sokol. Pracovní povinnosti spojily Ottu i s manželi Roubíčkovími, Miluší a René, uměleckými skláři. Mnoho jejich skleněných plastik dodnes zdobí zahradu vily a dodávají jí jedinečný ráz. Vila i zahrada byly plné odkazů a artefaktů odkazujících k žijícím i mrtvým umělcům. Nacházely se zde sádrové odlitky antických architektonických detailů, renesančních artefaktů atd. Nejstarší fotografie vily od Josefa Sudka pochází z roku 1948. Zahradní vegetace a zákoutí Sudka dokonce inspirovala ke vzniku fotografického cyklu Procházka po kouzelné zahrádce. Jak říkal Sudek, byl to dům a zahrada Pana kouzelníka. V roce 1958 Rothmayer instaloval první Sudkovu poválečnou výstavu.
Průvodce po vile:
Zařízení vily je odlišné od trendů doby, v níž vila vznikala. Místnosti jsou navrhovány spíše jako pro venkovské stavení, malebné ve svou jednoduchostí a prostotou. Atmosféru dokreslovalo mnoho prvků (skleněné objekty, sádrové odlitky,...) a fotografií (mj. již zmiňovaného J. Sudka), které sem Otto instaloval.
Na pozemek se vstupuje z ulice U Páté Baterie. Kamenná cestička nás ke vchodu provede pergolou s terasou, kde Otto skladoval různé stavební materiály. Vstup je situován v ose válcové věže. Schodiště je zcela mimo obytný prostor. B je devět. Točí se kolem masivního sloupu. Zábradlí kolem něj není a nikdy nebylo. Materiál schodů je umělý leštěný kámen. Do obytné části se vstupuje dvoukřídlovými prosklenými dveřmi, v rozích chodby jsou vestavěné skříně. V horní části chodby je úložný prostor s policemi. Přímo z chodby rovně ústí dvě úzké místnůstky - toaleta a spíž.
Když jsme byli ve vile na prohlídce, získali jsme pocit, že IKEA se inspirovala (nejen) spíží Otty Rothmayera... Vše je dokonale skládací, šoupací, vyndavací, zandavací, sklápěcí, duté (úložný prostor, kde byste ho prostě nečekali)... Každý centimetr čtvereční i krychlový je dokonale využit. Napravo je kuchyně. Jako většinu vily i jí vybavil nábytkem podle svých návrhů. Dominantní je kuchyňská linka z masivního borovicového dřeva. Pod oknem se nalézá úložná lavice. Dřez v lince je keramický. Pracovní plochu doplňuje komoda. Uprostřed místnosti se nachází stůl, jehož zajímavostí je, že je dřevěná deska položena na kovové noze. Funkce kuchyně byla mimo té obvyklé i setkávací. Na druhou stranu se z chodby dostanete do pokoje Boženky. Z původního vybavení je dochovaná podezřele krátká postel (Boženka byla totiž prostě mrňavá) a sekretář s odklápěcí deskou. Stůl je nepůvodní, originál je ve sbírkách Moravské galerie v Brně. Stropní svítidlo, jako mnoho prvků ve vile, pochází z interiéru Pražského hradu.
Pokud vyjdeme po schodech nahoru a dáme se doprava, ocitneme se v pracovně Otty Rothmayera. Důležitou součástí pokoje byl stůl řešený jako posuvná deska pod okenním rámem. Podokenní police měla funkci jedné z příručních knihoven. Dokonale vymyšlená je i šatní skříň. Dělí prostor, vytváří místo pro postel, na její boční stěně lze najít další knihovnu.
Koupelna je vybavena původním zařízením. Zajímavostí je v ní chirurgické umyvadlo. Pravděpodobně jej Rothmayer získal ze sousední vojenské nemocnice. Dochovala se i vana včetně dřevěného roštu, který sloužil pro sprchování vsedě. U okna je zasazené v borovicovém rámu zrcadlo na pantech. Vedle koupelny, z hlavní chodby napravo, je pak hudební pokoj. V době dospívání Jana Rothmayera zde zřejmě bylo centrum setkávání a Rothmayerovi zde se svými přáteli a žáky poslouchali hudbu z gramofonu. Převážná část desek se zachovala. Jan Rothmayer tuto místnost později obohatil audiosystémem - reproduktory apod., který dodnes výborně funguje.
Posuneme se o další patro výše, kde se nachází jedna malá místnost - zimní zahrada. Cé se rovná jedna. Ta byla později používána jako letní pracovna. Je zde balkón, odkud měl být pořádný výhled, protože v době výstavby zde jiné stavby nebyly. Dnes je již realita trochu jinačí...
Nyní sejdeme úplně dolů do suterénu. Místnost, která zde je, byla roku 1928 z kolaudována jako sklep. Našla ale využití i jako sušárna nebo dílna a v zimě dokonce jako místo setkávání, které v tomto období bylo velice příjemné díky kachlovým kamnům. Dochované fotografie podtrhují důležitost tohoto prostoru jako místa pro setkání v době 60. let. V současnosti je snaha rekonstruovat zahradu tak, jak vypadala v padesátých a šedesátých letech, je to dobře možné, díky široké dokumentaci Josefa Sudka. Ten zde nafotil cykly fotografií Procházka po kouzelné zahrádce a Vzpomínky. Zahrada patřila k Sudkovým oblíbeným místům. Bílý nábytek, kamenná zátiší a skleněné plastiky, na nichž se dalo při fotografování hrát se stínem a světlem v zahradě navrhoval René Roubíček. Zahrada postupně sklouzávala ve 30. letech do přesné symetrie, kterou postupem času ale vyvažovaly prvky asymetrického uspořádání následujících desetiletí. Těmi byly nejen různě rostlé stromy a keře, ale i nesystematicky vystavené plastiky, či vztyčené kamenné nebo kovové vertikály. V zahradě nyní probíhá likvidace náletových stromů a keřů, jsou obnovovány a rekonstruovány zátiší a intimní zákoutí, které tolik okouzlily Sudka i Roubíčka, jehož skleněné artefakty neodmyslitelně doplňují atmosféru celé zahrady.
O keši:
Napravo od branky do zahrady vily, na kterou ukazujou úvodky, najdete bílou ceduli. Na nejspodnějším řádku cedule najdete D písmen "r". Nalevo je taktéž bílá cedule. Na nejspodnějším řádku cedule najdete E písmen "g". Zbylé indicie si jistě dohledáte...
Finálku naleznete na: N50° 05.(A)(E)(D) E14° 21.(B-C)(D+C)(D)
Poznámky:
Zdroj: Daniela Karasová: Rothmayerova vila
geopavkovi děkuji za výrobu schránky!
Informace o krabičce:
Místo: 2.
Logbook: 4.
Krabička: 2.
Počet zmizení: 1
Poslední kontrola: 23.10.2021