Čekali jsme. Byli jsme otrávení a vystresovaní z nadcházejícího výstupu a z mizerného počasí. Naše hora se skrývala někde za mraky a čekala na nás, jako pavouk trpělivě čeká na svou kořist. Chvíli jsme byli veselí, chvíli jsme se hádali, vykládali si historky a lži. Vysedávali jsme v dodávce, stále dokola jsme si prohlíželi fotografie a v představách a rozhovorech jsme byli na stěně, rozebírali jsme výhody a nevýhody brzkého začátku výstupu a bivaku na žehličce nebo postupu až na Vlaštovčí hnízdo den předem, abychom mohli začít s posunem po ledových polích co nejdříve druhý den ráno. Ale zatím jsme čekali. Tohle netečné čekání na vhodné počasí má dokonce svůj název, čekání, které přináší nedůtklivost a rozladění: říká se mu zírání na ….. ?
Úryvek z knihy, kterou mi před pár lety doporučila Marta. Pěkné čtení.
Finále zde!! (malápísmena)