bl. Odorik z Pordenone

Odorik z Pordenone (Oldřich Čech z Pordenone', latinsky Odoricus Boemus de Portu Naonis) pochází z Pordenone, ležícího v severoitalské provincii Friuli. Říkával o sobě, že je Čech z Furlánska, protože toto město tenkrát patřilo českému králi a jeho otec, původem Čech, v něm tehdy sloužil jako voják Přemysla Otakara II. Mladého Oldřicha lákal poustevnický život, ale zřejmě i cestování. Byl velmi nadaný na jazyky, přitom byl pokorný, tichý a k sobě velmi přísný. V patnácti letech vstoupil do františkánského řádu k minoritům.

Na své budoucí misijní cesty se připravoval poustevnickým životem a zároveň se při něm v modlitbě snažil poznat, zda je to skutečně jeho povolání. Chodil stále v jediné sutaně a bos a též setrvával v postu jen o chlebu a vodě.

Jako papežský vyslanec podnikl jednu mimořádně dlouhou misijní cestu na Východ. Vyplul z Benátek do Trapezuntu a dál šel pěšky. Byl v Arménii, prošel Persií a přeplavil se do Indie. Tam u Bombaje zachránil ostatky blah. Tomáše z Tolentina a jeho tří druhů, františkánských misionářů, kteří byli 9. 4. 1321 od muslimů sťati, a pohřbil je. Jako první Evropan prý vstoupil na Nicobarské ostrovy, na Jávu a Borneo. Všude hlásal radostnou zvěst evangelia. Do Číny dorazil asi roku 1325 a zdržel se tam tři roky. V této zemi a době udělil na 20 tisíc svátostí křtu. Setkal se dalšími františkány. Na jihu v Zaitonu měli už dva kláštery. Je udáváno, že byl i na Filipínách. Ušel přes 50 tisíc kilometrů. Asi po 17 letech se vrátil značně vyčerpán do své vlasti, aby podal informace a přitom požádal papeže o nové misionáře. Důležité svědectví o misiích na Dálném východě až k papeži osobně nedonesl. V Pise závažně onemocněl, proto se musel vracet a jeho zprávy zapsal spolubratr, jak mu je pro papeže nadiktoval. Následujícího roku, v Udine ve Friuli, 14. 1. své nemoci podlehl.

3. 7. 1755 byl papežem Benediktem XIV. blahořečen.

Katolická církev si Odoryka z Pordenone připomíná: 14. ledna