Vážené kolegyně a kolegové, dovoluji si Vám předložit k rozlousknutí, ale hlavně k zábavě, šestou z balíčku keší s názvem, který jsem si tak trochu vypůjčil z televizního pořadu „ Jak se to dělá ".
V ověřovači a logbooku každé keše bude vloženo bonusové číslo, které v závěru odhalí souřadnice keše uzavírající celou sérii, proto si je někam zapište.
K odlovu finálky je nezbytné zařízení pro čtení QR kódu, včetně potřebného programu.
Propisovací pero - kousek historie:
Nechci tady zabíhat do historie písma a prostředků nutných k jeho vytváření. Vezmu - li jako praotce psacích potřeb ptačí brk, mnohé z Vás asi zaskočím tvrzením, že tento byl používán až do poloviny 19.století.
Někde se rovněž používalo pero rákosové. Rákos latinsky Calamus, pak posloužil jako slovní základ pojmenování nádobky na inkoust - kalamáře.
V 19. století byl brk a rákos nahrazen ocelovým perem, které se mnohým z nás dříve narozeným vybaví pod pojmem násadkové pero, nebo také redispero. Tato pera spolu s kalamáři byla vyráběna a používána až do poloviny 70. let 20. století.
V polovině 19. století umožnily tři klíčové vynálezy rozvoj plnicích per.
Těmito vynálezy byl zlatý hrot s iridiovou špičkou, ebonit ( sloučenina kaučuku a síry ) a tekoucí inkoust.
V 80. letech 19. století nastává masová výroba plnících per, kdy největším výrobcem je americká firma Waterman v New Yorku.
Propisovací pero, chcete - li propiska, odstraňuje nedostatky plnícího pera. Její název pravděpodobně souvisí s potřebou vyhotovovat více kopií zaznamenávaného textu a faktem, že při psaní přes propisovací papír bylo třeba na pero tlačit, což bylo pro plnící pera likvidační.
První zmínky o využití kuličky jako hrotu pera se datují už v 17.století, kdy problém řešil italský astronom a fyzik Galileo Galilei, který měl dokonce zhotovit nákresy jakési prapropisky.
Američan John Jacobs Loud se v roce 1888 patentoval na tomto principu fungující nástroj na popisování zvířecí kůže.
Stejným předmětem patentu se rovněž stala automatická tužka chorvatského vynálezce Slavuljuba Eduarda Penkala a to v roce 1906.
Tyto se však vzhledem k jejich technické nedokonalosti, ale zejména nefunkčnosti, neprosadily.
Vynálezcem dnes funkčního propisovacího pera se stal novinář maďarského původu László József Bíró, který pracoval jako editor a byl nucen často používat tužky, které se lámaly a špinily papír. Spolu se svým bratrem Györgym, který pracoval jako lékárník a zasloužil se o chemickou úpravu konzistence inkoustu, vyvinuli psací potřebu vycházející z kuličkového ložiska a tiskařské tuše.
Tento svůj vynález patentují v roce 1938 v Maďarsku. V roce 1940 utíkají před nacisty přes Francii do Argentiny, kde si jej v roce 1943 registrují znovu.
Jedním z prvních odběratelů ( cca 30 tisíc kusů) se stává Britské královské letectvo (RAF), které těmito propisovačkami vybavuje posádky svých bombarderů a to vzhledem ke skutečnosti, že dokáží psát bez kaněk i ve výškách s nižším atmosférickým tlakem. Masová výroba je zahájena v roce 1945 francouzskou firmou BIC, která zakoupila licenci, a která je dodnes jedním z největších výrobců propisek na světě. Dosahuje ročního obratu ve výši 1,38 miliardy eur a do roku 2005, tedy za šedesát let výroby, prodala 100 miliard kusů tohoto produktu.
Jak se to dělá :
Výrobní dokumentace upřesňující tvar, barvu a velikost propisovacího pera po stránce designu je prvním krokem k jeho výrobě. Neopomenutelné je rovněž technické řešení ovládání zasouvání vlastní náplně pera. Pro ilustraci přikládám k nahlédnutí dokumentaci použitou k patentovému řízení.
Podle dokončené výrobní dokumentace se vyrobí potřebné formy pro vstřikovací lisy a následuje výroba zpravidla plastového těla - obalu propisovačky.
Jiné stroje pak vyrábí z plastových trubiček inkoustovou náplň .
Trubičky jsou popsány technickými údaji jako je typ náplně, velikost hrotu a jméno výrobce. Následně jsou naplněny 0,8 gramy inkoustu, který je proti odpařování utěsněn kouskem silikonové pasty a uzavřen plastovým uzávěrem.
V jiné části továrny jsou z ocelových předlitků válcovitého tvaru vysekávány budoucí hroty propisovacího pera. V takto získaných válečcích o délce asi deset milimetrů je provrtán otvor o průměru jeden milimetr. Váleček je dále vysoustružen do kuželovitého tvaru a opatřeny pěti drobnými otvory pro prostup inkoustu. Do takto připraveného hrotu je vložena kulička dříve ocelová, dnes spíše mosazná, potažená karbidem wolframu velikosti provrtaného otvoru, jejíž osazení musí být absolutně přesné. Nepřesnost osazení by byla příčinou zadrhávání kuličky a nefunkčnosti pera.
Dokončený hrot je vsazen do volného konce plastové trubičky náplně. Následná rotace náplně v odstředivce zajistí rozlití inkoustu a rozpustí případné vzduchové bublinky, které by mohly bránit průtoku inkoustu do hrotu.
Výstupní kontrola pomocí světelného senzoru ověří funkčnost náplně a vyřadí případné vadné výrobky.
Konečnou montáž propisovacího pera lze shnout do následujících kroků.
Náplně opatřené u hrotu drobnou ocelovou pružinou jsou umístěny do spodní části obalu propisovačky. Do horní části je namontováno tlačítko a otáčecí kolečko, jehož úkolem je při každém cvaknutí pootočit náplní o 45 stupňů a zabránit tak jednostrannému opotřebení hrotu. Z vnější strany je pak umístěna sponka, která nám slouží k uchycení propisky třeba do našeho geobločku. Spojením obou částí výroba propisovacího pera končí.
Konečné testy namátkově vybraných kusů ověřují například trvanlivost zasouvacího mechanizmu náplně, který musí vydržet minimálně 100 000 stisků. Je až k nevíře, že jedna náplň je schopna nakreslit čáru v délce čtyř kilometrů.
Máte-li zájem, můžete si tento druh výroby blíže prohlédnout na přiložené webové stránce.
Výroba propisovacího pera
Stage 1 :
N 49o 46. (X )
X =
E 018o 10. (Y)
Y =
Po vyluštění této lehounké a nezáludné šifry, (:-) dorazíte na souřadnice, kde jistě bez problémů najdete QR kód označený číslem keše GC7GCCG a budete dotázáni na jednoduchou a stejně nezáludnou otázku. (:-) (:-) Správná odpověď Vám pak prozradí souřadnice hledaného pokladu.
Umístění keše :
Logické umístění keše by asi bylo u továrny na výrobu tohoto zboží. Bohužel se mi nepodařilo zjistit výrobce tohoto zboží v ČR a lze předpokládat, že jako všechno se vyrábí někde v Číně a k nám se samozřejmě dováží. Řada drobných soukromých firem u nás provádí jen povrchové úpravy spočívající v potisku těchto výrobků názvy firem, logy ap. Vzhledem k tomuto mrzutému faktu mi opět nezbyla jiná možnost, než umístění keše do prostředí hodně podobného předchozím keším této série.
Připomínám opište si z logbooku popř. ověřovače bonusové číslo, budete jej ve finále potřebovat.
Doporučuji důkladné studium listingu, přece jen je tady ta jednoduchá a nezáludná otázka (:-)
na stagi 1, bystrý zrak a hlavně dobrou zábavu.
Prosím, nezvýrazňujte umístění keše způsobem kačerům vlastním. Keš je poměrně na očích a stává se často předmětem zájmu mudlů. Důkladně maskujte. Děkuji.
Zdroje :
1) Wikipedie
Keše série „ Jak se to dělá ":
- Jak se to dělá #1 - instantní káva
- Jak se to dělá #2 - toaletní papír
- Jak se to dělá #3 - holínky
- Jak se to dělá #4 - vánoční ozdoby
- Jak se to dělá #5 - mikroprocesor
Historie keše:
6.2.18 Publikováno
12.2.18 Oprava poškozené keše
19.2.18 Zpětná instalace původní opravené keše
24.4.18 Kontrola keše po zimním období - keš je v pořádku
21.6.18 Zpětné uvedení do provozu
3.12.18 Kontrola a údržba keše
16.10.19 Kontrola a údržba keše. Původní schránka nahrazena petkou, nový logbook
13.2.20 Kontrola a údržba keše. Po odcizení umístěna nová kompletně vybavená schránka
21.10.20 Kontrola a údržba keše. Doplněna tužka
6.12.20 Kontrola a údržba keše
6.2.2024 Kontrola keše, výměna QR kódu