Tato keš byla publikována v rámci eventu Slovácký verbuňk X.
Její životnost je omezená a v případě zcizení nebo totální destrukce nebude nahrazována.
Proto s odlovem neváhejte a ke schránkám se chovejte maximálně ohleduplně.
Děkujeme a přejeme příjemný zážitek.
UPOZORNĚNÍ: Odlov je nutný alespoň ve dvou lidech, z nichž jednomu nečiní problém lozit po stromech. Doporučujeme si s sebou vzít jednu plně nabitou alkalickou nebo lithiovou AAA baterii. Pokud bude slabý výkon emitoru na stage, baterii v něm vyměňte. Nezapomeňte si vzít s sebou GPSku nebo mobil s aplikací pro projekci souřadnic. 
PROLOG
- Tati, a proč vlastně vymýšlíš kešky jenom pro dospělé, proč někdy nevytvoříš jednu také pro děti? Třeba podle nějaké pohádky...
- Ale Kristýnko, víš přece, že na pohádky já moc nejsem.
- Tati, prosííííím!
- Hmmmm... No tak dobře, mohl bych to zkusit... Co třeba pohádka...
Byl jednou jeden tatínek a ten byl furt na keších, tak se s ním jednoho krásného dne maminka rozvedla a děti - Jeníčka a Mařenku - mu nechala, aby se mu pomstila.
Jenže protože tatínci kvůli testosteronu bez maminek žít nemůžou, tak si náš tatínek brzy na jednom eventu našel maminku novou. Ta ale taky chodila furt po keších, takže brzy pochopila, že kvůli keškám nemá čas starat se o tatínkovy děti. A tak, s nervama nadranc, pronesla: "Tatínku, takhle to dál nejde! Buď skončíme s keškováním, anebo musí děti z domu!"
A tak šly děti z domu.
Jednoho chladného, temného večera tatínek zavedl děti na kraj lesa (úvodní souřadnice) a řekl: "Tak děti, je mi to hrozně líto, ale já se o vás nemůžu furt starat. Kvůli vám už jsem přišel o dobrých 50 FTF. Sbohem a šáteček." A odjel.
Děti zůstaly v lese dočista samy.
Ale protože byly odkojeny geokešingem, vytáhl Jeníček z kapsy baterky a čelovky. Sotva si je s Mařenkou nasadili na hlavy a zapnuli, nestačili kulit oči. Podél lesní cesty se třpytilo několik zlatavých nočních světlušek.
"Jeníčku, deme!", zavelela Mařenka. Byla po mamince.
A tak děti kráčely noční lesní cestou, sledujíce zářivé světlušky, až došly ke dvěma stromům, v jejichž výšce se světlušky rojily. Kolem jednoho stromu se shlukly červené, kol druhého žluté. Strom se žlutými světluškami vypadal docela lezitelně, taková ostřejší T4.
"Jeníčku", pronesla rozhodným hlasem Mařenka, "vylez na tady ten strom se žlutými světluškami a rozhlédni se, zdali někde v dáli neuvidíš světýlko." Jeníček byl zvyklý poslouchat (byl po tatínkovi), a tak vylezl do koruny stromu. A tam nalezl světelný meč ze Star Wars!
- Tatínku! Co to blábolíš, Star Wars a Perníková chaloupka jsou přece dvě úplně jiné pohádky!
Fakt jo? Aha, dobrá tedy, tak ono to jen vypadalo jako světelný meč ze Star Wars, ve skutečnosti to bylo kouzelné laserové ukazovátko. Jeníček s ním začal divoce mířit všude kolem sebe, až zaostřil na ptačí budku, připevněnou na stromě s červenými světluškami. A v ten moment Mařenka, stojící pod tímž stromem, zvolala: "Jendo, slez dolů. Už vím, kam pokračujeme!"
Než Jeníček sešplhal z větví, Mařenka už držela v rukou GPSku a pádila lesem přímo za šipkou (tedy vlastně ne přímo za šipkou, to by skončila v roští, vzala to zprava trochu oklikou). Chvíli šlapala (lesem), až obě děti dorazily na ground zero a tam spatřily kouzelný zvonek.
Zazvonily a v ten moment se před nimi zjevila podivná chaloupka. Byla celá malovaná a voňavá, protože byla z perníku. Jeníček nejdříve vylezl na strom, aby z větví chaloupku Mařence zpřístupnil. Pak ale neodolal a uloupl si... A tu se najednou z chaloupky ozvalo: "Kdopak mi to tady loupe perníček?"
- To jenom větříček.
Správně, Kristýnko. A když Mařenku přešly ty větry, tak s Jeníčkem ze zvědavosti domeček otevřeli a uvnitř spatřili...
- Starou, ošklivou čarodějnici s bradavicí na nose!
Uvnitř uviděli logbook. Otevřeli jej a na první stránce se na ně usmíval pouze nadpis FTF. Tak se pod něj podepsali a než stačili logbook vrátit, rozrazily se dveře a do chaloupky vběhl jejich tatínek s maminkou. Oba zalogovali coFTF a měli takovou radost ze společného prvního místa na bedně, že Jeníčka s Mařenkou vzali zpátky domů. Vytvořili jim vlastní profil na gc.com a od té doby chodí na kešky všichni společně.
- Tak co říkáš na pohádku, Kristýnko? Líbila se?
- Víš co, tati? Radši vymýšlej kešky zase jenom pro dospělé.
Zpět na lesní cestu od finálky Vás zavedou červené světlušky. Na cestě se dejte doprava - půjdete zpět po stejné trase, kterou jste ke keši absolvovali. Anebo to od finálky střihněte z kopce dolů přímo k silnici, ale připravte se na strmý sešup.
Tato keš by nikdy nevznikla bez pomoci a podpory našich kamarádů.
SPECIÁLNĚ DĚKUJEME:
Martinovi Langerovi za pomoc s úpravou a instalací fyzických schránek,
Tomovi Halabalovi za výrobu kompletní elektroniky.
DÁLE DĚKUJEME:
Kristýnce "Kiki" Ticháčkové (11 let) za namalování doprovodných obrázků,
Jurovi "KočičáciZlín" Tobolákovi za pomoc s instalací finálky.
Rodině Šlechtových za speciální zakázkovou výrobu dřevěných schránek dle našeho projektu.